LEO EKSTEIN (ECKSTEIN)
Odvodní zběhové v jižních Čechách za časů napoleonských válek
Pan doktor Leo Ekstein nám dává tímto z archivu obce Horní Dvořiště (Oberhaid) u Vyššího Brodu (Hohenfurt) k dispozici oběžník Budějovického kraje (v originále ",Kreisschreiben' des Kreises Budweis" - pozn. překl.) z časů válek proti Napoleonovi. Jsou v něm uvedeni odvodní zběhové téměř ze všech okresů a na druhé straně jsou zase udáni v různých městech sem nepříslušející lidé podle věku, povolání a domovské příslušnosti.
V "Kreisschreiben" č. 139 z června roku 1801 jsou uvedeni uprchlíci z panství knížete Palma v Bystřici nad Úhlavou (v originále "die Flüchtlinge der 'Palmischen Herrschaft Bystritz an der Angl, klattauer Kreises Budweis im Königreich Böhmen'" - pozn. překl.), kteří se "aus Furcht der Rekrutierung theils in Bayern flüchtig geworden, theils sonst sich verborgen aufhalten." (tj. "ze strachu před odvedením uprchli zčásti do Bavor, zčásti se zdržují jinak v úkrytu" - pozn. překl.). Tito uprchlíci byli vyzváni, aby "sich binnen 1 Jahr 6 Wochen und 3 Tagen, bis 14 Juny 1802 zu melden." (tj. aby "se ohlásili během 1 roku, 6 týdnů a 3 dnů do 14. června 1802" - pozn. překl.)
Z tohoto panství byli následující uprchlíci: "Aus dem Stadtl Unter-Neuern" (tj. "z městečka Dolní Nýrsko" - pozn. překl.) 15 (v "Kreisschreiben" jsou vždy udána i jména a domovní čísla popisná), "aus den Dörfern (tj. "ze vsí" a v závorce za místním jménem uvedeným v originále doplňujeme vždy ještě dnešní česká místní jména s případnou poznámkou o zániku osady - pozn. překl.) Mladotitz (Mladotice, dnes částečně zaniklá místní část města Strážov se 2 obyvateli) 5, Hinkowitz (Hynkovice, zaniklá osada) 1, Niemčitz (dnes Horní Němčice, částečně zaniklá místní část města Strážov se 16 obyvateli) 6, Dörrstein (Suchý Kámen, dnes téměř zcela zaniklá část obce Chudenín) 2, Berndörfl (Nevděk, částečně zaniklá část obce Černíkov se 6 obyvateli) 5, Mottowitz (Matějovice, dnes téměř zcela zaniklá část městyse Dešenice o 1 obyvateli) 1, Kreuzberg (Křížový Vrch, zaniklá část městyse Dešenice), Holletitz (Hodousice, dnes část města Nýrsko) 10, Depoltowitz (Děpoltice, dnes část městyse Dešenice) 14, Bystritz (Bystřice nad Úhlavou, dnes část města Nýrsko) 7, Schießmititz (Žíznětice, dnes část městyse Dešenice o 12 obyvatelích) 13. Deschmitz (Dešenice) 35, Kollheim (Uhliště, dnes část obce Chudenín) 9, Glashütten (Skelná Huť dnes část obce Chudenín) 9, Hinterhäuser (Zadní Chalupy, zaniklá osada) 11, Grünn (Zelená Lhota, dnes část města Nýrsko) 18, Millik (Milence, dnes část městyse Dešenice) 11, Hoslau (Blata, dnes část města Nýrsko) 3, Freyhöls (Stará Lhota, dnes část města Nýrsko) 11, Diwischowitz (Milence, dnes část městyse Dešenice) 14, Olchowitz (Oldřichovice, téměř zaniklá část městyse Dešenice) 11, Stahrlitz (Starý Láz, dnes část města Nýrsko) 3, Braunpusch (Prapořiště, dnes místní část města Kdyně) 3, Petrowitz (Petrovice nad Úhlavou, dnes část obce Janovice nad Úhlavou) 1, Dobržikau (Dobříkov, dnes místní část města Kdyně) 1, Branschau (Branišov, dnes místní část města Kdyně) 1, Slawikau (Slavíkovice, dnes část obce Černíkov) 1, Ruwna (Rovná, dnes část obce Petrovice u Sušice) 1, Lukawitz (Lukavice, dnes místní část města Strážov) 1, Witten (Viteň, dnes místní část města Strážov) 3.
Šlo tedy o docela značný (v originále "ganz erklecklich" - pozn. překl.) počet mládenců.
V jiném, jako všechny tiskem vyšlém "Kreisschreiben" z roku 1808, byla uvedena a popsána podle výšky postavy, zaměstnání, stáří i s udáním domovního čísla popisného "entfernten und theils unwissend wo befindlichen anwendbaren Individuen, zur Stadt Neuhaus gehörig". (tj. "dislokovaná a upotřebitelná individua, zčásti nevědoucí odkud jsou, nyní příslušná k městu Jindřichův Hradec" - pozn. překl.). Je jich co do počtu pouhých 18 osob, zdržujících se v Jindřichově Hradci, aniž by tu měly právo domovské (v originále "ohne dort zuständig zu sein" - pozn. překl.).
"Kreisschreiben" z téhož roku 1808 obsahuje seznam uprchlíků z města Krumlova (v originále "das Verzeichnis der Flüchtlinge der Stadt Krummau" - pozn. překl.). Jsou v něm zvlášť udána povolání těch lidí. Vyhláška úvodem sděluje, že jde o seznam ediktem z 24. června a 22. července povolaných, v určené lhůtě 6 týdnů však se nedostavivších "individuí" (údaj o povolání při jméně je v závorce mnou doplněn v českém znění - pozn. překl.):
Wenzl und Mathias Kellersberger Handschuhmacher (tj. rukavičkáři), Bartlmä Woitiech Schneider (tj. krejčí), Johann Bartl Tuchmacher (tj. soukeník), Jakob Lederer Schlosser (tj. zámečník), Wenzl Mayer Fleischer (tj. řezník), Vinzenz Pecho Tuchscherer (tj. postřihovač sujkna), Florian Knill Schuhmacher (tj. obuvník), Anton Schulterer Hutmacher (tj. kloboučník), Wenzel Payer Knecht (tj. čeledín), Mathias Diewald Maurer (tj. zedník), Thomas Jany Schneider (tj. krejčí), Johann Slapschy Maurer (tj. zedník), Matthäus Januschka Zimmermann (tj. tesař), Lorenz Schmal Maurer (tj. zedník), Franz Schwarz Schmid (tj. kovář), Johann Erhard Maurer (tj. zedník), Ignaz Warta Schuster (tj. švec), Mathias Burgstall Knecht (tj. čeledín), Johann Müller Zimmermann (tj. tesař), Anton Zottl, Joseph Zottl, Johann Grausam, Joseph Petscher Maurer (tj. zedníci), Joseph Pranghofer, Paul Fink, Andreas Koller, Lorenz Koller, Mathias Edelbauer Bauersöhne (tj. selští synové), Lorenz Neubauer Müller (tj. mlynář), Mathias Schaffer Schuster (tj. švec), Johann Schaffer, Johann Pichale, Simon Bartisal, Matthias Viktorin Knechte (tj. čeledíni), Thomas Jany Schneider (tj. krejčí), Wenzl Payer Knecht (tj. čeledín), Simon Tichaczek Zimmermann (tj. tesař), Albert Matiegczek Tagwerker (tj. nádeník), Stanislaw Matiegczek Zimmermann (tj. tesař), Mathias a Josef Tomaschko Weber (tj. tkalci), Franz Burger Tagwerker (tj. nádeník), Mathias Klissenbauer Brauerbursch (tj. pivovarský pomocník), Jakob Leibl Schlosser (tj. zámečník), Johann Pritsch Maurer (tj. zedník), Johann Pöschl Seiler (tj. provazník), Adlabert Reif Knecht (tj. čeledín).
Datováno v městě Krumlově, podepsán purkmistr Franz Johann Eppinger.
Z jednoho "Kreisschreiben" z roku 1815 nahlížíme, že ti uprchlíci se nevraceli. Tak udává přednosta úřadu v Bystřici nad Úhlavou dne 1. září 1815 ve svém úředním obvodu, tj. nýrském okrese (Neuerner Bezirk) 254 odvodních zběhů.
Na druhé straně se objevují v "Kreisschreiben" onoho roku 1815 neustále seznamy, zachycující osoby, zdržující se v každém z měst, aniž by tam měly domovskou příslušnost. Většinou šlo o studenty, učně, pomocníky, čeledíny atd.. Ze seznamů mnoha cizinců, kteří se tehdy zdržovali v Budějovicích, jen vyjímáme:
Anton Stifter, 15 let starý, z Horní Plané (Oberplan), student;
Adolf Pleischel, 28 let starý, z Jenišova (Hossenreith), medik (příbuzný vynálezce kuchyňského nádobí se zdraví neškodným emailovaným povrchem /rozuměj Adolpha Martina Pleischla, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl./);
Philipp Keindel, 22 let starý, z Přísečné (Přisnitz), vězeň káznice (v originále "Spienhaussträfling" - pozn. překl.);
Andreas Stifter, 22 let starý, z Otic (Ottetstift), student;
Karl Frikes, 24 let starý, z Horní Plané, student;
Anton Berger, 21 let starý, z Chvalšin (Kalsching), student;
Johann Roß, 41 let starý, z Nových Hradů (zde Böhmischgratzen), domácí pacholek;
Jakob Rehan, 23 let starý, ze Soběslavi (Sobieslau), chirurgický subjekt;
Johann Zerhofer, 21 let starý, ze Štiptoně (Wienau), hlídač koní;
Johann Prochaska, 24 let starý, ze Žumberka (zde Sonnenberg), první úřední písař;
Franz Winkler, 24 let starý, z Dolní Vltavice (Untermoldau), poštovní expeditor;
Johann Winkler 20 let starý, z Dolní Vltavice, jízdní kurýr (v originále "Estaffentenreiter" - pozn. překl.);
Lukas Straka, 19 let starý, z Lišova (Lischau), krátkozraký;
Johann Dummwein, 25 let starý, z Rožmitálu na Šumavě (Rosenthal), zkoušený školní pomocník;
Michael Kaltenbrunner, 26 let starý, z Kaplice (zde Gablitz), znamenitý sekáč kosou (v originále "Sensen vorzüglicher Arbeiter" - pozn. překl.);
Anton Schiernagel, 24 let starý, z Tiché (Oppolz); znamenitý sekáč kosou;
Franz Ufferer, 27 let starý, z Cetvin (Zettwing), znamenitý sekáč kosou;
Joseph Reichenstorfer, 24 let starý, z Mikulova (Böhmdorf), kosař (v originále "Sensenschmidt" - pozn. překl.);
Sebastian Baumberger, 29 let starý, z Polečnice (Neustift), znamenitý mědikovec (v originále "Kupferchmidt vorzüglicher Arbeiter" - pozn. překl.).
Pak ještě přicházejí na řadu služebné osoby (v originále "Dienstboten" - pozn. překl.), řezničtí pomocníci (v originále "Fleischerknechte" - pozn. překl.), soukeničtí tovaryši (v originále "Tuchmachergesellen" - pozn. překl.), učňové (v originále "Lehrlinge" - pozn. překl.), hamerníci (v originále "Hammerschmiede" - pozn. překl.), obchodní příručí (v originále "Handlungsgehilfen" - pozn. překl.) atd..
Waldheimat, 1930, č. 4, s. 62-63
Jak se dovídáme od Felixe Denkmayra a také ze záslužné práce Reinholda Finka (oba jsou samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže) pod titulem Advokat und Zuckerbäcker (2005), byl MUDr. Leo Eckstein obvodním lékařem v Horním Dvořišti a v Kaplici, zároveň v Horním Dvořišti i kronikářem obce v letech 1895-1913 a 1923-1930, kdy tuto funkci převzal Konrad Gintner (i on je na webových stranách Kohoutího kříže samostatně zastoupen). V srpnu 1933, jako by tušil, co pro Evropu nastává, těžce onemocněl a 10. září toho roku opouští podle zmíněné už kroniky Horního Dvořiště obec a odchází do Plzně. Tam 17. listopadu 1924 zemřel jeho otec, šéf firmy bratři Eksteinové, na jehož parte v deníku Prager Tagblatt z 19. listopadu můžeme číst i pozůstalé členy jeho rodiny. V plzeňské židovské matrice se dočteme, že Leo (Leopold), narozený v Plzni čp. 333 dne 7. července roku 1874 a týden nato zde i obřezaný Dr. Schwarzkopfem, byl prvním dítětem Davida Eksteina a dvojčetem svého bratra Jakoba, který je ovšem uveden jako dítě v pořadí druhé. David Eckstein, jak je v matrice psán, povoláním obchodník v Plzni, byl manželským synem Jakoba Ecksteina a jeho ženy Josefiny, roz. Ledererové, obou z Prostiboře. Matka dvojčat Katharina byla manželskou dcerou Leopolda Poppera z Pňovan (Piwana) a Esther, roz. Raumannové z Telic (německy Döllitschen, dnes jen místní část obce Prostiboř). Život Lea Eksteina skončil v rodné Plzni (zemřel na adrese Šipka 13, pravděpodobně jde o dnešní ulici V Šipce, dnes tam ovšem č. 13 není), zemřel tu jako obvodní lékař ve výslužbě 5. října 1937 a pohřben byl o dva dny později na tamním Novém židovském hřbitově. V roce 2006 vyšel v časopise Glaube und Heimat článek o odsunu německých obyvatel z Horního Dvořiště roku 1946. Je tu zván tragédií a uvádí mimo jiné, že "náš poslední čestný občan Dr. Leo Eckstein zůstal kvůli své smrti v severních Čechách (1935) tohoto osudu ušetřen". Ta zmínka vyvolává rozpaky ani ne tak kvůli chybám v datu i místě - židovskému lékaři, kdyby se dožil válečných let, by hrozil úplně jiný transport a osud... Třeba asi dodat, což s námětem Leovi připsaného textu v proslulém časopise Waldheimat do jisté míry souvisí, že on sám byl v první světové válce mocnářství věrný natolik, že byl rovněž podle zápisu v kronice, kterou dohromady po 20 let vedl, vyznamenán jako rakouský vojenský "Oberarzt" Zlatým záslužným křížem s korunou (v originále "Goldenes Verdienstkreuz mit der Krone"), založeného už v roce 1850 císařem Františkem Josefem I..
- - - - -
* Plzeň / Prostiboř / Horní Dvořiště / Kaplice / Bystřice nad Úhlavou / Český Krumlov / Nýrsko / České Budějovice / † † † Plzeň
