FRANZ HÖLLER

Prager Ständetheater

Dem Andenken Karl Trabauers

Der Klassik Sprache formte hier den Stein
Und Lessings Wort schuf ihm die ersten Tore.
Du Burg des Geists in des Jahrhunderts Chore:
O "Patriae et musis!" Wahlspruch dein!

Klingt fern der Bertramhof im Liebeslied?
Und Serenaden jauchzen um Paläste,
Herr Casanova unterhält die Gäste
Und Mozart im ersehnten Prag einzieht.

O Don Giovannis unvergesslich Herz!
Hier hat der Meister dich der Welt geboren,
Hat ewige Musik an Prag verloren:
Drum tönen Türme heut noch himmelwärts.

Und neue Weise rauscht aus Böhmens Wald;
Herr Weber dirigiert die Musikanten,
der Freischütz ist in Prag jetzt auferstanden:
Mit ihm des Wälderherzens Urgewalt!

Im Kampf der Geister prangt dein Antlitz klar:
Du deutscher Ewigkeiten Weihestätte!
Dass Meisters Schöpferwort stets Heimat hätte!
Bring uns theatrum mundi immerdar!

Pražské Stavovské divadlo

Památce Karla Trabauera

Klasická řeč formovala tvé zdi
a slovem Lessingovým byly brány
do hradu ducha navždy zotvírány
pod "Patriae et Musis!" souhvězdím!

Od Bertramky až sem to láskou zní
a serenádou v paláci zas znova,
když hosty baví sám pan Casanova,
Mozart je tu s kočárem posledním.

Srdce vzruší už navždy Don Giovanni,
který byl Mistrem právě v Praze stvořen.
Navždy tím městem rozlilo se moře
hudby a zvony věží se jí klaní.

A nový nápěv poslal český les:
a sám pan Weber muzikantům v čele
diriguje operu Čarostřelec
- z ní srdce lesa šumí do nebes!

Tak zduchovnělá jasní se tvá tvář,
jež Německo přizvala do věčnosti!
Dál dokaž jeho tvůrčí slovo hostit,
v divadle světa dát mu svatozář!

Stifters Waldburg

(Ruine Wittinghausen)

Du, des Hochwalds steinern Krone,
Meines Wanderns Sehnsuchtsmal,
Nah ich Böhmens großem Sohne,
Wallfahrt aus der Wulda Tal.

Und im stillen Aufwärtssteigen
Klingt das Wälderwort im Ohr:
Erdenstimmen sich mir neigen,
Alle Unrast ich verlor.

Welch ein Schauen in die Fernen
Über Wäldereinsamkeit!
Friedberg glitzert gleich den Sternen,
Klingt ein Liebeslied voll Leid.

Steht das Fräulein am Altane
Und ihr Blick hinüberzieht,
Dass den Plöckenstein sie ahne;
Pan singt hier sein deutsches Lied...

Stifterův hrad v lesích

(Vítkův Kámen)

Hvozdů skráni zkamenělá,
buď mé pouti korunou...
Tady tvá zem syna chtěla
k srdci matky přivinout.

Od Vltavy lesy vzhůru
jdeš tmání, tvá samota
láme tiše srdce kůru:
všechno nízké je to tam.

Tolik dálek se ti nezdá,
co nad lesy tu vidíš plout.
Frymburk třpytí se jak hvězda
- lásce nelze uniknout.

Fanny! Tvůj zrak od altánu
míří navždy připoután
na Plechý, kam v rosném ránu
dál k Trojmezí vábí Pan...

Wallensteins Grab

Münchengrätz

Halt ein und neige dein Haupt, o Fremdling,
Grüße ihm stumm, den Rebellen des Schicksals,
Böhmischer Erde weitschauenden Erben,
Feldherrn und Träumer des herrlichsten Traumes:
Reich du der Mitte, er fiel, eh du wardst!

Wer will ihn richten? Zu hoch nur gestiegen,
Ist er, ein Kühner, zu tief auch gefallen,
Weil er der Zeit, die ihn trug, früh schon enteilte.
Horch! Welch ein Klingen! Die Trommel will werben:
Waffen erdröhnen, der Feldherr er lebt!

Valdštýnův hrob

Mnichovo Hradiště

Postůj a skloň svou hlavu, kdos cizí,
rebelu osudu mlčky čest vzdej,
dědici Čech dalekozrakému,
polnímu vůdci, snílkovi nádherných snů
o Říši středu - padl, než jsi vzešla!

Kdo chce ho soudit? Oč výše mířil jen,
o to hloub, odvážný, sražen byl dolů.
Době, co nesla ho, snad unikl příliš.
Slyš! jaké zvuky! Buben verbuje zas,
zbraň duní, jak vojevůdce vstal!

Abend in böhmischer Weite

Blutrote Sonne über dem böhmischen Dorfe,
Weißgraue Wolken fahren nach Niedergang,
Vorfrühling duftet in diesen Weiten.
Wie jetzt die Erde nach Saaten zittert!
Alles ist breit und die Menschen
Gehen ganz langsam nach Haus...
Hast und Eile wohnen wo anders.

Nur der edendunkle Baum muss stehen bleiben,
Geisternd hebt er seine Arme,
Will der Frühling so erbeten.

Einsamer Abend in böhmischer Weite...
Von Bergen träumend und rauschendem Wasser...
Wie müsste jetzt Heimgehen schön sein!
Nicht stehen bleiben wie der Baum
In der dunklen Erde.

Dämmernd sinkt das letzte Licht dahin.
Singend seid ihr in mir leuchtend,
Berge, mein und ihr, rauschende Wasser,
Sei bei mir in böhmischer Weite,
Tragt mich bergwärts heim!

Večer kdesi v české dáli

Krvavě rudé slunce nad českou vsí,
šedá oblaka putují k západu,
je cítit předjaří v těch dálavách.
Jak jen se země chvěje po zrnu!
Doširoka bdí a lidé
jdou po ní tiše domů...
Pomalu, tu není proč chvátat.

Jen strom temný jak země zůstal stát,
jak přízrak náruč otevírá,
chce přivolat jaro.

Večer je sám, sní v české dáli
o horách kolem, kde v borech vody šumí...
Jak nádherné je navracet se domů!
Nezůstat stát jako mrtvý strom
v té temné zemi.

Poslední světla hasnou v ní.
Na horách svítí, zpívá
voda živá té země, tam šumí,
je při mně v mé české dáli,
jak k nebi nese mne domů!

Franz Höller se narodil 10. prosince 1909 v Kraslicích (Graslitz) v krušnohorském údolí Svatavy (Zwodau). Může být i proto zaměňován s Franzem Hüllerem, kraslickým rodákem staršího data a významným stifterologem. I Höller se však zabýval dílem velkého šumavského autora: o Stifterově Vítkovi psal s ohledem na ducha českých dějin (1955) a ještě obecnější úvahu na toto téma vedl pak i ve srovnání Vítka se Schillerovým Valdštýnem (1958). Vlastní literární dílo zahájil už 1933 básnickou sbírkou Aufbruch. Hned v následujícím roce vyšel jeho román Die Studenten. Vedle dalších básnických knih vlastních je poslední z básní naší ukázky zastoupen i v jubilejní Sudetendeutsche Anthologie Lyrik (1932) k stému výročí Goetheovu, v roce 1934 shromáždil Herbert Cysarz "hlasy a písně" sudetoněmecké studentské mládeže v básnickém sborníku Wir tragen ein Licht, jehož název si vypůjčil ze stejnojmenné Höllerovy básně (celou ji cituje Josef Mühlberger ve svých Dějinách německé literatury v Čechách 1900-1939, v předmluvě už zmíněné antologie jím sestavené a vyšlé v Mnichově zmiňuje navíc Cysarz "světovou velikost díla Franze Kafky"- viz o tom heslo Herbert Cysarz ve Wikipedii, což samo činí z knihy v politickém kontextu doby jistou vzácnost), sám Höller sestavil jinou antologii sudetoněmecké poezie Kameraden der Zeit (1936) a je také autorem několika divadelních her. Za války působil v propagačním úřadě pro Sudety a 1939 dokonce sestavil o jejich záboru obrazovou publikaci (viz www stránky Fronta.cz). Uvedené ukázky jeho poezie pocházejí až na poslední z nich ze sbírky Böhmisches Wanderbuch (1943). Po válce byl pak redaktorem časopisu Wegweiser für Heimatvertriebene. Z jeho pozdější tvorby jmenujme povídkový soubor Prager Geschichten, vydaný 1956 v augsburském nakladatelství Adam Kraft (sídlilo před válkou v Karlových Varech) a u téhož vydavatele texty k obrazovým knihám o Praze (1956) a Sudetech (1957). Franz Höller zemřel 17. prosince roku 1972 ve Frankfurtu nad Mohanem.

- - - - -
* Kraslice / Vítkův Kámen / Frymburk/ † Frankfurt nad Mohanem (HE)