RENATA LUMBE VON MALLONITZ
Poslední podzim
Městečko leželo v širokém údolí. Dosud dobře zachované hradby uzavíraly staré jeho jádro před venkovním světem, jako by musely i dnes chránit hustě se tísnící štíty domů před nějakým nepřítelem. Brány s erby dávno vymřelých rodů se znamením růže dávaly volně vstoupit ze všech čtyř světových stran. Ty kameny všemu odolaly, jen ten velký čaroděj čas nikoli. Nechal je jednoduše stát a sám měnil svět.
Pravoúhlé náměstí - tak jak je kreslily děti, s kočičími hlavami, s kamennou kašnou a s podloubím - bylo lemováno domy, jejichž průčelí byla korunována cimbuřím.
Každý třetí dům tu byla hospoda. Mívaly pěkná jména, jako třeba "U Zlaté hvězdy", "U Hnědého medvěda", "U Starého myslivce" a dokonce i "U Černého kříže" (v originále ovšem "Zum goldenen Stern", "Zum braunen Bären", "Zum alten Jäger" a "Zum schwarzen Kreuz" - pozn. překl.).
Nádraží, školy, kasárna, lázně, vily, krátce všechno, co později přibylo, stavělo se s větším či menším odstupem odtud. Údolí poskytovalo k tomu dost místa. Rostlo tak to malé město dál ven ze svých bran, ztrácelo na své strohé tísni a stávalo se těmi novými partiemi vlídným a zeleným (v originále "verlor an ihrer strengen Enge und wurde durch die Anlagen freundlich und grün" - pozn. překl.) jako celý kraj kolem.
Němci a Češi tu žili. Potírali se, když zastupovali vlastní národní kmen, ve vážných případech si však navzájem nedělali zle (v originále "aber sie taten einander im Ernstfall nicht weh" - pozn. překl.).
Böhmerwäldler Heimatbrief, 2012, č. 4, s. 26
Autorka předchozích řádků (poslední odstavec textu je převzat přímo ze stránek citované knihy "Der letzte Herbst") Renata Lumbe šlechtična von Mallonitz (Malonice se jmenuje zámeček na Klatovsku, který od roku 1846 vlastnil Josef Tadeáš Lumbe /viz o něm Wikipedia/, syn profesora na pražském akademickém gymnáziu, povýšený v roce 1867 do šlechtického stavu s přídomkem "von Mallonitz", tj. "z Malonic", a po něm pak další členové rodu až do roku 1945) napsala román "Der letzte Herbst", z něhož jsou úryvkem, v roce 1958 a 1959 v bavorském Mnichově, "dvacet let poté". Odráží totiž její vlastní osud a převratné události dvacátého století, v němž mladá, roku 1938 šestnáctiletá dívka prožila v Prachaticích, které lze v textové ukázce celkem snadno rozpoznat, "poslední podzim" a s ním i zánik "Čechy, Židy a Němci po staletí utvářené kulturní textury". V doslovu románu se o autorčině životním příběhu dočítáme následující: Narodila se 16. prosince roku 1922 na zámku Skalice v šumavských Bohumilicích, ale už jako malé dítě se ocitla v jihotyrolském Meranu, kde její otec, advokát Dr. Reinhard Lumbe šlechtic von Mallonitz zřídil se svou ženou Margarethe na zámku Rametz penzion pro urozené a prominentní hosty. Vrátili se pak do Čech a otec v Prachaticích a také ve Vimperku (Winterberg) provozoval advokátní kancelář. Úzce také spolupracoval s tehdy velmi známým pražským advokátem Dr. Franzem Wien-Claudim. V Prachaticích strávila pak autorka léta dětství a mládí až do vyhnání dne 21. února roku 1946. Dne 4. února 1944 se provdala za devatenáctiletého (tedy o tři roky mladšího) učitele Julia Weinfurtera z Prachatic, který ovšem musil brzy nato narukovat ještě v uniformě wehrmachtu do světové války. Přišel v poslední její den 8. května 1945 o život v americkém zajateckém táboře Büderich na dolním Rýně. Po vyhnání žila autorka se svým synem Stefanem Weinfurterem (je i samostatně zastoupen na stránkách kohoutího kříže stejně jako níže zmíněný Franz Watzlawick) dlouhá léta v Güntering-Hechendorf u Pilsensee na jihozápad od Mnichova, pak v Mnichově a v Geretsriedu. Dne 4. ledna 2008 zemřela v Mohuči (Mainz), hlavním městě německé spolkové země Porýní-Falc.
K prachatickým souvislostem jednoho historického románu
Friedrich Weiß
Kniha "Der letzte Herbst" s podtitulem "Ein historischer Roman aus Böhmen" líčí zážitky sebevědomé mladé dívky, její dívčí přátelství, její taškařice s partou mladistvých, nevinné pošetilosti a bezstarostné žertíky, prováděné učitelům. I na ně ovšem vrhá už stíny aktuální politický vývoj.
I když má románová fikce vrch, dají se jednotlivé postavy děje identifikovat poměrně přesně. Tak má "blonďatá Bärbi" se svými letními pihami svou faktickou předlohu nejspíše v Gisele Watzlawickové, dceři tehdejšího prachatického "purkmistra" Franze Watzlawicka (psal jsem o něm do 10. čísla Böhmerwäldler Heimatbrief v roce 2011). Také český tenisový partner v románě obdařený jménem "Franz", měl svůj předobraz v reálné skutečnosti. To od něho nabyla autorka v únoru roku 1946 cestovní propustku, s níž ona sama i mnoho jejích rodinných příslušníků mohla neobtěžována překročit hranici. Jako snad nejpozoruhodnější zjev se mi ovšem jeví autorčin přítel z dětství řečený "Roger", za nímž se neskrývá nikdo jiný než Reinhard Raffalt. Trávíval v "Bilině", na kterou jsou autorkou přezvány Prachatice, pravidelně své školní prázdniny a stal se později významným spisovatelem a velmi ceněným rozhlasovým a televizním autorem (viz k němu Wikipedia - pozn. překl.). Jeho vybroušené příspěvky měly opravdovou úroveň a mám je dodnes v živé paměti.
Také četné románové lokality se dají přiřadit reálným místům či budovám. Městu blízký lázeňský areál jsou samozřejmě prachatické Lázně sv. Markéty (St. Margaretenbad) a obchod sladkostmi na náměstí nemůže být nic jiného než firma paní Pechtlové, kterou znal každý obyvatel někdejších Prachatic. Dalo by se tak pokračovat i nadále.
Jako román s vlastní stavbou má ovšem i tato kniha své dějové těžiště v líčení života dospívajícího děvčete se všemi jeho zmatky a omyly, líčení, jemuž sice nechybí ani humor, které se však přece jen odehrává na pozadí politických událostí osudného roku 1938. Poněvadž literární text vznikl koncem padesátých let, kdy byly vzpomínky na všechno, co se tehdy stalo, dosud poměrně živé, jsou i názory a soudy v něm vyjádřené pozoruhodným dokumentem nejen osobní povahy.
Autorčin syn Stefan Weinfurter, od roku 1980 profesor historie na univerzitě v Heidelbergu, spatřil světlo světa v Prachaticích dne 24. června 1945. Po matčině smrti svěřil rukopis jejího románu, opatřený vysvětlujícím doslovem, heidelberskému univerzitnímu nakladatelství Winter a hotová kniha leží teď v pěkné grafické úpravě přede mnou. Lze ji v každém ohledu jen doporučit k četbě.
Kniha má číslo ISBN 978-3-8253-5700-9 a je k dostání v každém dobrém knihkupectví.
Böhmerwäldler Heimatbrief, 2012, č. 4, s. 27
- - - - -
* zámek Skalice, Bohumilice / Prachatice / † † † Mainz (RP)
