JOSEF MATHE
Moji milí rodáci z farní obce Zbytiny u Volar!
Po válce těžce poškozený poutní kostel sv. Maří Magdalény září opět ve staré kráse. Smíme se těšit ze zdařené záchrany našeho domovského klenotu a děkovat milému Pánu Bohu, že nám dává prožít opětovné vysvěcení kostela sv. Maří Magdalény. Pán nenechá své na holičkách, to On omilostnil našeho milého krajana Otto Langa (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), který nasadil všechny své síly k tomu, aby tato naše svatyně byla co nejdůkladněji obnovena. Nemohl by to ovšem sám vykonat, kdybyste mu Vy, drazí rodáci, nepomohli svou modlitbou a obětí. Za to náleží Vám všem srdečný dík. Maří Magdaléna nás, jako první svědkyně zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista, vyzývá a napomíná, abychom slovem a příkladným životem pramenícím z křesťanské víry dávali jako ona živé svědectví Kristova zmrtvýchvstání. Tak to slyšíme ve čtení při mši svaté, která se slouží právě ke cti sv. Maří Magdalény. Kéž je nám sv. Maří Magdaléna, jejíž svatyně byla obnovena v našem milovaném šumavském domově, příkladem a mocnou přímluvkyní ve všech našich tísních a nesnázích na těle i na duši. S Vámi se všemi ve svaté víře ze srdce spjatý, zdraví Vás Váš starý
farář Josef Mathe
rodem ze Spálence (v originále "aus Brenntenberg" - pozn. překl.)
Gedenkschrift zur Wiederweihe der Wallfahrtskirche Hl.Maria Magdalena bei Wallern, bez. Prachatitz / Böhmerwald am 22. Juli 1995 in St. Magdalena / Pamětní spis k znovuvysvěcení poutního kostela Svaté Magdaleny u Volar, okres Prachatice / Šumava dne 22. července 1995, s. 4-5
P.S. Český překlad otištěný v "pamětním spise" vedle německého originálu, byl pro náš účel mírně upraven a doplněn.
Popisný arch sčítání lidu z roku 1921 pro stavení čp. 68 ve dnes téměř zcela zaniklé osadě Spálenec uvádí jako sedm dětí Moritze a Eleonore Matheových dcery Marthu (*1905) a Mathildu (*1907) a syny Franze (*1909), Ignatze (*1911), Josefa (*1913), Emila (*1915) a Felixe (*1917), z nichž Josef spatřil světlo světa dne 25. září roku 1915. Otec Moritz se narodil dne 9. dubna roku 1868 jako syn chalupníka a kramáře v témže brenntenberském stavení čp. 68 Ignatze Matheho, jehož otec Johann byl mistrem hamernickým (Hammerschmiedmeister) v Brenntenbergu čp. 2, kde žil se svou ženou Franziskou, roz. Matheovou z Brenntenbergu čp. 1. Moritzova matka a Josefova babička z otcovy strany Maria byla dcerou chalupníka Laurenze Tanzera z brenntenberského stavení čp. 38 a jeho ženy Agnes, roz. Misbauerové ze zdejšího čp. 43. Josefovi rodiče se brali 1. října roku 1895 ve Zbytinách (Oberhaid). Oddával je tam v kostele sv. Víta farář Ferdinand Kadláček a ženichovi bylo 27, nevěstě 17 let. Jmenovala se Eleonora a byla dcerou chalupníka Bartholomäuse Schreinera z Brenntenbergu čp. 11 a jeho ženy Anny, roz. Nusko. Otec byl synem Johanna Schreinera ze zdejšího stavení čp. 13 a Theresie, roz. Schneiderové z čp. 11, matčin otec Peter Nusko byl chalupníkem v Křišťanově (Christianberg) čp. 4, jeho žena Maria byla roz. Salzerová z Brenntenbergu čp. 23. Jedna z někdejších zbytinských farnic Josefa Matheho Poldi Thumaová zveřejnila po jeho skonu 24. října roku 1998 v rakouském městě Krems na stránkách krajanského měsíčníku pod průhlednou šifrou "P.Th." nekrolog, který v českém překladu následuje.
Ke skonu našeho domovského faráře
Poldi Thumaová
Dp. konzistorní rada Josef Mathe se narodil v Brenntenbergu roku 1913. Tady navštěvoval obecnou školu, v Českém Krumlově (v originále "in Krummau" - pozn. překl.) gymnázium a v Českých Budějovicích (v originále "in Budweis" - pozn. překl.), sídle našeho biskupství, kněžský seminář. V roce 1937 byl v českobudějovické katedrále vysvěcen na kněze. Mám dosud v paměti jeho první oběť mše svaté ve Zbytinách. Byl to radostný den pro celou naši farnost. Po smrti pana děkana Eduarda Pechtla roku 1960 nás, někdejší zbytinské farníky, shromažďoval dp. Mathe v Günzburgu ke každoročnímu patrociniu (tj. ke svátku patrona kostela - pozn. překl.) a po politickém obratu navázal pak kontakt s příslušným farářem někdejšího našeho domovského kostela děkanem Honsou (dp. František Honsa zemřel roku 2007 ve věku 85 let a je pochován ve své rodné obci Libice nad Cidlinou - pozn. překl.), takže jsme mohli nyní každým rokem slavit s oběma kněžími farní svátek na den sv. Víta v našem dědičném domovském kostele (v originále "in der angestammten Heimatkirche" - pozn. překl.).
Tak jako Zbytiny patří dnes poutní kostel Svatá Magdalena k farnosti Volary na Šumavě. Tento poutní kostel byl po vyhnání záměrně (v originále "durch Zweckenentfremdung" - pozn. překl.) vydán zkáze. Našemu zesnulému ležel velice na srdci. Povzbuzoval nás podniknout vše, abychom zachránili kostel, ve kterém, jak nám vyprávěl, slavil svou první oběť mše svaté.
A když po velkodušných darech někdejších farníků v roce 1995 (po třech letech stavebních prací) mohl být tento klenot znovu vysvěcen, stál náš konzistorní rada se šesti dalšími kněžími přešťasten při oltáři. Od té doby světil tu s místním farářem i on s námi každým rokem den sv. Maří Magdalény. Ačkoli od něho cesta sem pro jeho tělesné neduhy vyžadovala značné oběti, nedal se od ní nijak odradit.
Ráda bych připomněla také kaple, boží muka a polní kříže (v originále "die Kapellen, Marterln, Bildstöcke und Wegkreuze" - pozn. překl.), které spolu s českým spolubratrem požehnal a probudil je k novému životu, čímž přispěl i k znovuoživení víry.
Bylo obzvláštní milostí, že s námi mohl loňského roku oslavit v domovském kostele ve Zbytinách diamantové (tj. šedesátileté - pozn. překl.) jubileum svého kněžství.
Český kněz dp. děkan Honsa je hluboce otřesen smrtí svého duchovního druha a vyjádřil velkou lítost nad tím, že se ze zdravotních důvodů nemohl účastnit pohřbu. Zesnulý mu bude, stejně jako nám velice chybět. - Zbývá nám všem říci srdečné Bůh zaplať za všechny ty oběti a modlitby, za všechno požehnání, které zesnulý zprostředkoval.
Jsem si jista, že se nás zastává i v nebi. Zůstáváme s ním spjati v modlitbě i oběti. - Bůh, který ví o všech zmíněných i nedosti zmíněných zásluhách, dejž mu trvalou radost ve věčném domově.
Při rekviem v Krems an der Donau (česky Kremže - pozn. překl.) se při oltáři tamního farního kostela sv. Víta shromáždilo 6. listopadu roku 1998 vedle biskupa ze Sankt Pölten 16 dalších kněží, několik diakonů a velký houf ministrantů. Ředitel kremžské obchodní akademie pronesl v kostele pohnutá slova díků zesnulému. Vedle příbuzných tu byli i pan a paní Matheovi, kteří doprovázeni domovskou farní korouhví v zastoupení zbytinské farní obce položili k rakvi důstojný smuteční věnec. Také Anton Thuma, který nesl korouhev, a paní Poldi, která pronesla za zbytinskou farnost děkovný proslov, sem do Kremže přijeli. Když byla rakev se zesnulým vynášena z kostela, rozezvučely se varhany s důstojnou ztišenou rezervovaností tóny šumavské hymny.
Glaube und Heimat, 1999, č. 1, s. 83-84
- - - - -
* Spálenec, Zbytiny / Český Krumlov / České Budějovice / Zbytiny / Svatá Magdalena / † † † Krems (A)
