FRANZ METZNER
Dopadající voda může rozezvučet ...
Dopadající voda může rozezvučet jen kvalitní materiál, kámen a bronz.
Časopis Krkonoše - Jizerské hory, 2007, č. 3
Tuto odpověď měl v roce 1906 poskytnout podle textu Jana Mohra v časopise Krkonoše-Jizerské hory z března 2007 sochař Franz Metzner libereckému městskému radnímu Ferdinandu Felgenhauerovi na otázku, proč se vodou nerozeznívá štuková kašna pražského štukatéra Jacoba Kozaureka na výstavě, pořádané v Liberci právě roku 1906 pod titulem Deutschböhmische Ausstellung Společností pro podporu německé vědy, umění a literatury a umění v Čechách (Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen) jako jistá protiváha Zemské jubilejní výstavy v Praze, které se jak známo Němci z Čech odmítli účastnit. K realizaci Metznerovy kašny před libereckou radnicí, o níž Mohrův zmíněný článek podrobněji pojednává, došlo až po sochařově smrti 8. září 1925. Dvacet let nato byla záhy po skončení druhé světové války ústřední bronzová socha Siegfrieda, hledícího ke svíci ve své pokrčené paži jako k symbolu energie německého živlu i v Čechách, jedno z významných uměleckých děl přelomu století, stržena a kamenné části kašny použity po roce 1948 jako podklad městského dláždění. Autor díla nebyl odtud. Narodil se podobně jako významný rakouský kněz a básník Heinrich Suso Waldeck či laureát Ceny Adalberta Stiftera z roku 1943, učitel a lyrik Alfred Görgl (oba jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže) ve Všerubech u Plzně (Wscherau). Stalo se tak 18. listopadu roku 1870 v domě čp. 130 tohoto města v dnešním okrese Plzeň-sever (dříve okres Stříbro /Mies/). Otcem novorozeného syna, jehož ještě téhož dne pokřtil v městském kostele Svatého Ducha kaplan Franz Smetana jménem Franciscus Josefus Metzner, jak to alespoň zaznamenává všerubská křestní matrika, Novorozencův otec Josef Metzner, zdejší obchodník (Kauf- und Handelsmann) byl nemanželským synem Anny Müllerové, roz. Metznerové, měšťanské dcery ze Všerub čp. 130, matka Maria byla rodem z Kunějowitz (Kuniowitz) a manželskou dcerou pivovarského mistra v Krašovicích (Kraschowitz) Johanna Heidla a jeho ženy Kathariny, roz. Schnabelové, dcery sládka z Krasíkova (Schwannberg), dnešní části obce Kokašice, okres Tachov (v matrice je okres Weseritz /Bezdružice/ přeškrtnut a přepsán na Tepl /Teplá/). Kamenictví se mladý Metzner vyučil v Plzni, jako sochařský autodidakt pracoval pak v různých místech Německa, než se roku 1894 usadil v Berlíně a dva roky nato tam otevřel vlastní ateliér. Jeho práce vzbudily v roce 1900 pozornost na pařížské světové výstavě, 1903 se pak datuje Metznerovo přesídlení do Vídně, kde už dva roky nato vystupuje s Klimtovou skupinou z Wiener Sezession. Téhož roku kupuje pražská Moderní galerie do svých sbírek sochu Země (Erde), krátce předtím vystavenou i v Rudolfinu. Vesmírná energie schouleného aktu odkazovala totiž neklamně i k zemskému původu autorovu odtud z Čech. Rok poté, co 24. března 1919 Franz Metzner v Berlíně umírá (je pochován na hřbitově při Spandauer Straße, dnes Onkel-Tom-Straße), zakládají němečtí umělci v Čechách sdružení Metznerbund (Verein deutscher Kunstschaffenden in Böhmen-Metznerbund), existující až do roku 1945. Kdysi jsem se s Metznerovým jménem setkal v souvislosti s osobou Franze Sautnera, rodáka z Rychnova nad Malší (je rovněž samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), který údajně spolupracoval na sochařské výzdobě Památníku národů v Lipsku, asi světově nejznámější Metznerovy monumentální realizace. České heslo o slavném sochaři připomíná, že většina jeho děl v Čechách nepřežila období komunismu. Je však jedna světlá výjimka. Metznerova socha Rüdigera (Rüdeger z Bechelaren /dnešní rakouské město Pöchlarn na jižním břehu Dunaje, mj. rodiště malíře Oskara Kokoschky s mnoha vazbami na Čechy/ je historicky nedoložená postava rytíře z eposu Píseň o Nibelunzích) z kašny Nibelungů, stojící do roku 1945 v severočeském Jablonci nad Nisou, byla v roce 1968 prodána z Národní galerie do německého Nového Jablonce (Neugablonz), městské části bavorského Kaufbeeuren, založeného vyhnanci z Čech, i s těmi šumavskými nazývanými "čtvrtým bavorským kmenem". Je z bronzu i z kamene a jistě na ni padá i ten "šumavský" déšť dávno poté, co už padly celé někdejší říše i celá někdejší soustátí. Nabyla hlasu sochařovou rukou.
- - - - -
* Všeruby u Plzně / Plzeň / † † † Berlín (BE)
