FRANTIŠKA POSTULKOVÁ
Vím, že ti nemám už co předat...
Těmito slovy, nevíme, zda vyslovenými německy či česky, rozloučila se podle výpovědi Petra Ebena (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), zachycené ve skladatelově monografii z roku 1995 od Kateřiny Vondrovicové, učitelka hudby se svým žákem, když u ní chtěl po válce (v roce 1945 to bylo 10 let od doby, kdy ho v 6 letech začala učit hře na klavír) pokračovat. Co jen se počínaje dnem, kdy Franziska Magdalena Postulka dne 3. prosince roku 1894 v Českém Krumlově (Böhmisch Krumau) čp. 168 spatřila světlo světa (rodný dům stál při ulici zvané Steinwand, dnes Pod Kamenem), změnilo všude kolem právě tak, jak se proměňoval sám osud té "skromné a moc milé paní", za níž ji označil ve vzpomínce její veleúspěšný žák. Fanin (ano, Fany jí říkali) otec Friedrich Postulka, syn zdejšího mistra soukenického Franze Postulky a jeho ženy Marie, roz. Jobstové z Netolic čp. 1, byl tu v Krumlově knížecím schwarzenberským lesníkem, matka Franziska byla dcerou správce pozemkových knih Franze Klimy a Magdaleny, roz. Fischeisenové, kmotra a kmotry malé Fany, obou rovněž z Krumlova. Podle textu z panelu výstavy v obnovené českokrumlovské synagoze z léta 2013, který mi dali k dispozici pánové Palkovič a Janoušek a z něhož čerpám někdy i doslova následné informace, se u děvčete projevoval talent a láska k hudbě už v mládí. V letech první světové války přijal slečnu tehdejší ředitel městské hudební školy v Českém Krumlově Anton Moser (je autorem hudby k písni s názvem Krummauer Lied, jejíž slova napsal Johann Jany, samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) jako vyučující hry na klavír a ona v tom postavení setrvala i po celé následující období "první republiky". Činnost hudební školy v domě blízko kostela sv. Víta (Kostelní ulice /Kirchengasse/ čp. 162) byla ovšem už v roce 1939 pozastavena a za druhé světové války, kdy se v budově usídlilo německé vojsko (i Český Krumlov změnil tehdy jméno na "Krummau an der Moldau"), vyučovalo se provizorně v prostorách domu čp. 152 v Horní ulici (Obere Gasse). Fany Postulka prý v té době s osobním rizikem tajně školila hře na klavír v soukromí svého bytu i zdejší židovské děti. Do původního svého sídla vlastně už z rožmberských dob (roku 1410 daroval Venclín z Cipína dům chrámu sv. Víta pro účely farní školy) se škola vrátila až roku 1947. Přes německou státní příslušnost mohla Fany v rodném městě i nadále žít v areálu českokrumlovských klášterů, kde schwarzenberská správa zbudovala byty pro vdovy a sirotky svých zaměstnanců. Paní učitelka se nikdy nevdala a zůstala bezdětnou. V březnu 1948 získala československé státní občanství a začala se poté psát Františka Postulková (ten její podpis nacházíme několikrát v kronice českokrumlovské hudební školy 1947-1951). Mluvila nesprávnou češtinou a často v řeči zadrhávala. Jako učitelka klavíru přestala v hudební škole působit v roce 1955 (jejím žákem byl vedle už zmíněného Petra Ebena i Wolfgang Käfer, zastoupený rovněž samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), kdy musila podstoupit dlouhodobou léčbu po vážném zranění ruky. Po uzdravení vyučovala už jen soukromě, ředitel hudební školy JUDr. Stanislav Balík jí dokonce umožňoval pořádat pravidelné koncerty s jejími soukromými žáky v sále hudební školy. V paměti obyvatel města zůstala uchována podle textu, z něhož čerpám, jako "výborná a úžasně společenská dáma štíhlé a křehké postavy". Zemřela v tichosti v lednu 1962 a byla pochována do českokrumlovské rodinné hrobky. Nevím, jaká hudba přitom zazněla, jako bych ji však tu nad řekou Vltavou odněkud zaslechl.
- - - - -
* Český Krumlov / † † † Český Krumlov
