FRANZ REHDER

Děti Československé republiky!

Samostatnost neudrží a nezachrání žádný národ, to národ si musí samostatnost udržet - nás zachrání mravnost a vzdělání. I politická samostatnost je toliko jedním prostředkem k opravdovému životu národa - ztrácíme ji, pokud přestáváme jako národ mravně žít.

T.G. Masaryk.

(...)
Děti Československé republiky!
Být občanem republiky znamená milovat ji a její lid (v originále "und ihr Volk" - pozn. překl.). Znamená to pro ni žít a připravovat se na to, abychom pro ni mohli působit poctivou prací. Znamená to milovat pravdu a podle pravdy jednat. Podle pravdy jedná te n, kdo se neštítí lidí, nýbrž zlého činu, lži, přetvářky a ziskuchtivosti. Republika může být zachována jen spravedlností svých občanů, úctou před zákony, které jsou dány nějakým svobodným lidem nějakému svobodnému lidu (v originále "von einem freien Volke einem freien Volke" - pozn. překl.). Jen ten lid je svobodný, jemuž je blaho republiky tím zákonem nejvyšším. To klade Vám, dětem československého státu, Váš první prezident T.G. Masaryk na srdce.
Dnes dosáhl vysokého věku: přes jeho bílou hlavu přešlo už sedmdesát pět dlouhých let...
Kéž by to slunko nad jeho žitím nikdy nezapadlo!
Milé děti! Nechte si dnes od tatíčka Masaryka (v originále "von Vater Masaryk" /!/ - pozn. překl.), Vašeho prvního prezidenta, hodně, opravdu hodně vyprávět. Mluvte o něm samy mezi sebou! O jeho mocné vůli. O jeho velké odvaze. O jeho slávyplném hrdinském díle. O jeho šlechetnosti. O jeho prostotě. O jeho spravedlnosti. O jeho pětasedmdesáti letech plných práce, odříkání, moudrosti, skromnosti, lásky k pravdě a odvážné mysli.
Dnes je veliký den míru a lásky.
Nad Pražským hradem, který zvedá svůj štít vysoko nad starou Prahou, hlavním městem republiky, vesele vlaje v březnovém vzduchu předjarního dne bíločervenomodrá vlajka. Je to vlajka Vašeho prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.
Prvního občana republiky! Velkého muže, muže spravedlivého.

Děti Československé republiky!
Pozdravte Vašeho prezidenta (v originále "Grüßt Euren Präsidenten!" - pozn. překl.)!

Kronika německé obecné školy Desky 1912-1938

P.S. V kronice německé školy osady Desky (dnes jen místní část obce Malonty) je vložen německy psaný tisk Státního nakladatelství (s prezidentskou standartou na titulním listě v grafické úpravě Josefa Solara) z roku 1925 k 75. výročí narození TGM, označený tužkovým rukopisem řídícího učitele jako koncept jeho slavnostní řeči, pronesené 7. března na každoroční ostatně povinné školní oslavě toho dne. Předchozí textová ukázka je pouze českým překladem závěrečné pasáže.

Vlastivědný příspěvek

Chleba s máslem
Asi tak před 250 lety žil v lesích na hoře Kohout (v originále "im Hahnenbergswald /Kohout/" - pozn. překl.) malý šedovlasý mužíček jménem "Hansl". Jeho příbytek sestával ze skalní jeskyně, vystlané jehličnatým chvojím a opatřené kamennou deskou poskytující při vchodu ochranu před nepřízní počasí.
Tam žil v zimě v létě. V zimě chodil do vsí a žebral, v létě se živil plody lesa. Velice často se mu ale zastesklo po nějakém lahodném krajíci chleba s máslem (v originále "nach einem schmackhaften Butterbrote" - pozn. překl.). Vyžebrat si něco takového nebylo ovšem v těch dobách nijak snadné. Proto rozcuchaný mužík často zacházel za pastevci a jejich chleba s máslem k svačině jim prostě bral. Odtud měl právem i svoje přízvisko "Butterhansl" či "Buttermann" (česky by se dalo říci "Máselný Honzík" či "Máselníček" - pozn. překl.). Ještě dnes jím straší lidé z Velkých Skalin své děti. Jeho příbytek je dodnes k vidění a hrob tohoto podivného člověka se nachází na soběnovském hřbitově (v originále "am Friedhofe zu Oemau" - pozn. překl.).

Pověst o prabábě
Jednou za pozdního podzimu páslo osm mužů voly na jedné louce u Dalekých Popelic (v originále "auf einer Wiese in Dalleken" - pozn. překl.). Poněvadž už bylo velice chladno, rozdělali si oheň, aby se zahřáli. Přetáhli pak vleže poblíž něj přes sebe houně, že jim z nich jen hlavy vykukovaly. Tu se zjevila stará vrásčitá ženská, mnohem vyšší než byli tehdy i někteří chlapi. Mluvili o ní jako o "prabábě", ačkoli musela být starší než nějaká praprababička, kterou si ještě dokázali představit (v originále "man nannte sie "Urahnl", obwohl sie schon älter war als eine Ur-Ur-Ahne" - pozn. překl.). Byla viditelně velice promrzlá a hrnula se hned k ohni a přitáčela se blíž k němu pro zahřátí. Tu spatřila těch osm pasteveckých hlav vyčnívajících z houně a povídá: " Ich denke schon statt dieser Wiese acht Felder, acht Wälder und acht Wiesen, aber so ein Tier" - s poukazem na těch osm hlav - "habe ich in meinem Leben noch nicht gesehen! Jetzt muss ich zu meiner ,Urahne‘ laufen, ob vielleicht sie ein solches Tier kennt." (tj. "Čekala bych místo téhle louky osm polí, osm lesů a osm luk, ale takovéhle osmihlavé zvíře jsem co živa ještě neviděla! Musím běžet ke své ,prabábě‘, jestli nějaké takové zvíře nezná.", přičemž třeba asi poznamenat, že "acht Felder, acht Wälder" je v němčině stará slovní hříčka - pozn. překl.). Těch osm chlapů pod houní celých vystrašených řečí toho velikého ženského zjevení, se překotně vyhrabalo na louku a uhánělo odsud. Ti jejich volci je ovšem následovali s bučením tak divokým, jako by do nich snad vstoupil zlý duch.
Jindy zase přišla ta prabába ke kuchyňskému oknu a strčila svou drsnou ruku dovnitř kuchyně. Selka, která právě stála u pece a vařila jáhlovou kaši, se mocně vyděsila a běžela do světnice povědět muži o té příšeře. Muž vletěl do kuchyně, popadl dřevěnou naběračku plnou horké kaše a vychrstl ji na z okna nastrčenou dlaň. Tu prabába vykřikla: " Die Frau hat mir Hirsebrei gegeben, aber sie hat nicht geblasen." (tj. "Ta ženská mi dala kaši z jáhel, ale zapomněla ji pofoukat!" - pozn. překl.). S divokým nářkem uháněla pryč odsud.

Pověst o zřícenině hradu Sokolčí
Nedaleko vsi Děkanské Skaliny (v originále "Dechant-Gallein" - pozn. překl.) na pravém břehu říčky Černá (v originále "Schwarzau" - pozn. překl.) nedaleko Hofbauerova mlýna (stál v místech dnešní přehrady na Černé - pozn. překl.) se na jedné nádherně položené skalní skupině vysoko nahoře nacházejí poslední zbytky někdejšího hradu Sokolčí (v originále "die letzten Reste des ehemaligen Hofbauer.Schlosses" - pozn. překl.).
Hrálo si tam kdysi před starým vchodem (v originále "vor einer alten Tür" - pozn. překl.) větší množství dětí. Někteří zvědavci vešli dovnitř, jen jedno děvčátko zůstalo vzadu. Marně pak čekalo na své kamarády, načež plno strachu běželo domů, aby rodiče dětí, které se ztratily, zpravilo o tom, co se stalo. Ti ovšem už také marně pátrali po svém potomstvu. Nalezli je teprve poté, co uplynul rok a den.
Děti si prý pokojně hrály s červenými jablky a na pohled přímo kvetly (v originále "und sahen blühend aus" - pozn. překl.). Jedna paní bíle oděná jim prý nosila každý den potravu a obstarávala jim i oblečení.

Jedna méně známá pověst by se dala v řeči místních nazvat podle svého předmětu německy Mariens Rast.

Mariens Rast
V jedné části lesa, jehož majitelem byl Wenzel Schediwy z Dalekých Popelic (Vácslav Šedivý /*9. srpna 1870/, podle českého záznamu soběnovské křestní matriky /křtil ho v Soběnově kaplan Jakub Pražan, rodák z Nákří, který se 9. října téhož roku osmadvacetiletý 1870 pro chorobu a těžkomyslnost zastřelil v nepříčetnosti vlastní rukou a byl pochován v Soběnově/, syn Vavřince Šedivého a otec Wenzla Schediwyho (*11. prosince 1907, to jméno i datum už přebíráme z archu sčítání lidu z roku 1921 - pozn, překl.), je skutečně zaznamenán jako Wenzl Schediwy a majitel tamního stavení "v Popelicích čp. 1", jak uvádí křestní matrika /národnost na archu sčítání lidu z roku 1921 uvedli ovšem oba Wenzlové Schediwy německou/ - pozn. překl.), se nachází poměrně veliký balvan, v němž je jakoby zázrakem vyhlouben otvor ve tvaru vaničky na koupání dětí. Tam měla, jak vypráví pověst, odpočívat kdysi Panna Maria s dítětem a koupat je v té prohlubni. Kámen je pozoruhodný i tím, že prohlubeň je rok co rok (v originále "jahraus, jahrein" - pozn. překl.) plná vody a ta nikdy nevysychá.

Südböhmische Volkszeitung, 1922, č. 33, s. 3-4

P.S. Níže uvádíme pro srovnání překlad obsahu pověsti Chleba s máslem, jehož německý originál vyšel v proslulé sbírce šumavských pověstí Gustava Jungbauera (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže), který ovšem v poznámkách přiznává, že ho převzal ze stránek periodika Südböhmische Volkszeitung.

Chleba s máslem
Skutečný podklad, zdá se, má pověst o Buttermannovi či Butterhanslovi (česky by se dalo říci "Máselníček" či "Máselný Honzík" - pozn. překl.), jímž se v okolí Velkých Skalin u Kaplice (v originále "in der Gegend von Groß-Gallein bei Kaplitz" - pozn. překl.) ještě dnes straší děti. Nazývá se tak šedovlasý mužíček, který žil přibližně před 250 lety (tj. někdy po třicetileté válce - pozn. překl.) v lesích kolem hory Kohout (v originále "im Hahnenbergwald" - pozn. překl.). Hansl bytoval v klestím vystlané, dodnes dochované skalní jeskyni a živil se v létě plody lesa a v zimě drobnými potravinovými dary, jež si vyžebral v okolních vsích. Velice často žadonil o šmakovný chleba s máslem, kterého se hned tak nějakému žebrákovi nedostalo. Proto rozcuchaný mužík často zacházel za pastevci a jejich chleba k svačině jim prostě bral. Od toho také měl Hansl svoje jméno. Hrob tohoto podivného člověka z lesů (v originále "die Grabstätte dieses sonderbaren Waldmenschen" - pozn. překl.) se nachází na soběnovském hřbitově (v originále "am Friedhofe zu Oemau" - pozn. překl.).

G. Jungbauer, Böhmerwald-Sagen, s. 28

Narodil se 2. října roku 1891 v Hůrce (Stuben) čp. 26 do rodiny tamního učitele Augusta Rehdera (ten je stejně jako jeho tři synové August /v medailonu a obrazové příloze u Augusta Rehdera staršího/, Karl a Franz zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) a jeho první ženy (byl ženat celkem třikrát) Marie, roz. Eggertové (Eckertové). Do obecné školy chodil Franz ve svém rodišti, do měšťanky v Horní Plané (Oberplan), v roce 1910 pak dokončil studia na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích (Budweis). Podle záznamu v hornoplánské křestní matrice se 15. května 1916 oženil ve Vídni (5. městský okres, farnost sv. Floriana) s Annou Putzovou, která je jako jeho manželka zapsána i na archu sčítání lidu z roku 1921 pro dům čp. 24 v Žumberku (Sonnberg), kam on nastoupil místo učitele v roce 1911. Poté působil ve Velkých Skalinách do roku 1924 a deset let poté na škole v Deskách (Brettern), než odešel na německou chlapeckou školu v Českém Krumlově (tehdy úředně Böhmisch Krumau, v letech 1938-1945 Krummau an der Moldau). Za války už o něm čteme v německém tisku jako o jejím řediteli a titul Pg. (Parteigenosse) svědčí o tom, že byl tehdy členem NSDAP. V roce 1941 opět podle hornoplánské matriky vystoupil z římskokatolické církve, do níž se 11. srpna 1945 (!) pokorně vrátil. Poslední zprávu o něm jsme zachytili v krajanském měsíčníku "Hoam!" z listopadu roku 1954, podle které učil v obci Elsendorf (od roku 1978 jen část města Schlüsselfeld v bavorských Horních Frankách) a jako řídící učitel tam odešel do penze. Zpráva dodává, že v roce 1954 přesídlil do města Würzburg, kde bydlil na adrese Frankfurter Straße 11/II. Podle záznamů tamní hřbitovní správy ve Würzburgu zemřel 19. prosince 1961. V srpnu 2026 byl jeho hrob zrušen. Víc nevíme. Copak toho není na jeden učitelský život až dost?

- - - - -
* Hůrka, Horní Planá / Horní Planá / České Budějovice / Žumberk / Velké Skaliny / Desky / Český Krumlov / † † † Würzburg (BY)