STEFAN STIPPLER
K terminologii Sudety a Čechy (Böhmen)
Při prvních rešerších a prvotních přípravách této práce zněl její pracovní název Hostouň - farnost v Sudetech (v německé "verzi" Hostau - eine Pfarrei in Sudetenland) . Jak ale text postupně vznikal, vnucovala se stále častěji otázka, zda je toto označení vůbec správné. Nyní tedy titul zní: Hostouň - farnost v Čechách (v německé "verzi" Hostau - eine Pfarrei in Böhmen). Proč nyní Čechy a již ne Sudety? Pojem Sudety je přvážně po roce 1918 používané označení pro území v české části tehdejšího Československa, na kterém žili převážně Němci, jazykem i původem. V 19. století se toto označení používalo příležitostně jako označení topografické, a to pro prostor hraničních hor Čech, Moravy a Slezska. Tak je odvozen i výraz "sudetemdeutsche" - "sudetští Němci" pro bývalé německy hovořící obyvatele Sudet, který se používal místo staršího označení "Deutschböhmer" (německý Čech) a "Deutschmährer" (německý Moravan).
Také nynější název této práce Hostouň - dějiny jedné farnosti v Čechách podle pamětní knihy od roku 1836 do roku 1938 (v německé "verzi" Hostau - eine Pfarrei in Böhmen anhand des Memorabilienbuches von 1836 bis 1938) objasňuje již podle vymezení zkoumaného časového období, že zde pojem "Sudetenland" není zcela vhodný. Z více než Tří čtvrtin období, kterého se tato práce týká, se totiž jedná ještě o čas podunajské monarchie a korunní zemi Čechy.
Termín Čechy (Böhmen) byl beztak vždy chápán mnohem otevřeněji. Čechy byly neustále evropským regionem, kde se vzájemně střetávaly náboženské i etnické protiklady. Z toho sice plynuly četné konflikty, avšak také bohaté vzájemně na sebe působící vlivy, v jejichž důsledku se dílčí kultury vzájemně obohacovaly. Česká kultura je tak ve své rozmanitosti charakterizována jak společnou činností, tak střety vlivů německých, českých a židovských. Tak se například lucemburská Praha rozhodujícím způsobem podílí na podobě mezinárodního umění parléřovské doby (švábská rodina stavitelů ve 14. století). Spisovatelé jako Adalbert Stifter (1805-1868), Franz Kafka (1883-1924), Franz Werfel (1890-1945), Friedrich Torberg (1908-1979), Jaroslav Hašek (1883-1923) a Karel Čapek (1890-1938) nebo hudební skladatelé jako Antonín Dvořák (1841-1904), Leoš Janáček (1854-1928) a Bedřich Smetana (1824-1884) čerpají ve svých dílech z tohoto bohatství. Německojazyčný "Prager Tagblatt", který vycházel od roku 1876 du roku 1939, patřil ve své době k jedněm z nejlepších novin.
I když česko-německou historii let 1938-1945 zatěžuje mnoho utrpení, jsou to přesto právě společné dějiny, které spojují. Sílí povědomí, že tyto společné dějiny je ve sjednocené Evropě třeba uchovat pro budoucnost a učit se z nich. Jednou ročně se setkává mnoho sudetských Němců při Sudetoněmeckých dnech. Zatímco v počátcích stálo v popředí utrpěné bezpráví, hraje dnes stále větší roli evropská myšlenka, spojující národy.
S. Stippler, Hostau - Die Geschichte einer Pfarrei in Böhmen / Hostouň - Dějiny jedné farnosti v Čechách (2008), s. 32-34
P.S. První tři zde jmenovaní spisovatelé, tj. Stifter, Kafka i Werfel, jsou všichni i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže.
Přiznám se, že jsem na podobný hlas, jaký tu zaznívá v české "verzi" Jana Prášila z dvojjazyčné knihy Stefana Stipplera, vyšlé roku 2008 v nakladatelství "Der Andere Verlag (Tönning, Lübeck und Marburg), poměrně dlouho čekal. Ospravedlňuje totiž "společného jmenovatele", jímž jsou nám všem Čechy, jsoucí podle Johannese Urzidila "všude". Stefan Stippler se v nich přímo nenarodil. Přišel na svět ve městě Nördlingen v bavorském Švábsku 25. února roku 1972, ale když pátral po svých rodových kořenech, nemohl opomenout osobnost otcovy matky, babičky Sofie Stipplerové, roz. Dietrichové, narozené před "velikou válkou" 26. března 1913 v "šumavské" Hostouni (Hostau). Její otec Johann Dietrich (*14. února 1881 v Hostouni čp. 115), majitel hospodářství a městský rada, se 12. února roku 1910 v hostouňském kostele sv. Jakuba Staršího oženil s Marii Dietzovou (*1. července 1888 v Hostouni čp. 20). Sezdával je P. Peter Steinbach, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže. Na archu sčítání lidu z roku 1921 je už nacházíme v domě čp. 20 i se třemi jejich dětmi, mezi nimi i Sofií. Funkce "místního pověřence" (Ortsbetreuer), se ujal Stefan Stippler v roce 2004. Kompetence pověřencova je přímo stanovena stanovami Sudetoněmeckého krajanského sdružení takto:
Zástupci bývalých obyvatel (v německé verzi "Ortsbetreuer")
Výtah ze stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL):
Článek VII
Zástupce bývalých obyvatel je jmenován krajským domovským zástupcem (v německé verzi "von Heimatkreisbetreuer")
Článek XI
1. Zástupce bývalých obyvatel zastupuje domovskou obec Sudetoněmeckého sdružení vůči veřejným úřadům a třetím osobám. Je zodpovědný za úzkou spolupráci domovské obce s krajskými sdruženími. Je zprostředkovatel mezi krajany a Sudetoněmeckým sdružením ve všech záležitostech krajanských skupin.
2. K úkolům zástupce patří především:
a) navazování a udržováním styků mezi příslušníky domovské obce,
b) evidence příslušníků domovské obce,
c) sběr a záznam kulturních hodnot domovské obce a jejich zveřejnění
d) založení kroniky domovské obce a všech jejích kulturních, hospodářských a sociálních zřízení
e) poskytnutí pomoci při styku s úřady, poskytnutí informací a zodpovězení dotazů nadřízených orgánů domovské skupiny a krajské krajanské skupiny Sudetoněmeckého krajanského sdružení.
3. Zástupce bývalých obyvatel může k plnění svých úkolů požádat o spolupráci krajany své domovské obce.
Předchůdci Stefana Stipplera byli po řadě v letech 1946-1960 Josef Urban (*17. října 1891 v Hostouni, †11. dubna 1960 v Coburgu /BY/), v letech 1960-1967 Anton Janka (*26. července 1898 v Hostouni, †28. března 1973 v Günzburgu /BY/), v letech 1967-1974 Josef Penkert (*23. listopadu 1901 v Hostouni, †22. října 1977 ve Stuttgartu /BW, česky býval kdysi nazýván i Štíhrad/), v letech 1974-1977 Richard Fritz Winkelmann (*30. března 1923 v Perninku /německy Bärringen/, † 25. května 2003 v Marktoberdorfu /BY/) a posleéze v letech 1977-2004 Erich Fischer (*14. srpna 1925 v Hostouni, †2. ledna 2010 v Marktredwitz /BY, česky bývalo město kdysi nazýváno i "Ředvice" či "Trhová Ředvice"/). Sluší se asi poznamenat, že Richard Fritz Winkelmann i Erich Fischer mají i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže. Stefan Stippler se po studiích církevní pedagogiky na Katolické univerzitě Eichstätt-Ingolstadt věnoval studiu teologie na Univerzitě Ludwiga Maxmiliana v bavorském Mnichově a na Univerzitě Paris Lodron v rakouském Salzburgu. Jakkoli je vydání hostouňské farní kroniky 1836-1938 záslužným dílem smíření, lze na dobový okraj konce soužití už v roce 1938 sotva smlčet, že podle svědectví Dr. Josefa Hüttla (má rovněž samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) iz knihy "Bezirk Hostau: Heimat zwischen Böhmerwald und Egerland" (1977) 11. listopadu osudného roku 1938 požádali sami duchovní ze čtyř zemských okresů na "pamětihodné" (tak píše, německy ovšem, Hüttl) konferenci v Hostouni (tehdy už "in Hostau") v jednohlasně přijaté rezoluci o odtržení od českobudějovické diecéze a přičlenění k nově založenému biskupství v Chebu (Eger) nebo k diecézi v Řezně (Regensburg). Po roce byly vikariáty v Hostouni, v Horšovském Týně a v Dešenicích (i Bischofteinitz a Deschenitz se ocitly v nacistické "třetí říši") podřízeny Řeznu. Je paradoxní, že stát, do něhož se duchovenstvo na vlastní žádost dostalo, jim byl ze své podstaty nepřátelský. O tom právě jsou však naše úvahy o vypořádání se s minulostí, s historií nám všem společnou.
- - - - -
* Nördlingen (BY) / Hostouň
