KARL WAGNER
Vrch zvaný Hausberg
Napravo od silnice z Perneku do Želnavy (Salnau, první písemná zmínka 1393 jako "Seldinow", při čemž německé "Selde" značí obydlí a "Seldner" osobu mezi sedlákem a domkářem - pozn. překl.) se zvedá táhlý, smrkovým lesem porostlý hřeben, mířící od jihovýchodu na severozápad. Asi dva kilometry daleko na něm patrný vrchol v nadmořské výšce 939 metrů byl německy mluvícími obyvateli až do roku 1945 zván Hausberg (dnes má na mapách české označení Hrad a nachází se už na nepřístupném území vojenského výcvikového prostoru Boletice - pozn. překl.). Od osady Parkfried (dnes Bělá, první písemná zmínka 1393 jako "Persircz", 1395 "Perfritz" a "Perfrid" - pozn. překl.) vedla na vrch Hausberg stará cesta až k místu, kde je skalní hřbet přerušen překopáním.
Na místě, kde kdysi měl stávat hrádek, totiž na severozápadním konci hlavního vrcholu, nacházíme dodnes stopy základů někdejší hradní věže. Na místě samém, jakož v jeho okolí směrem k Parkfriedu v blízkosti zmíněné staré cesty byly v roce 1813 učiněny nálezy nejrůznějších železných zbraní, částí koňských postrojů a podobně.
Není toho příliš, co víme o hrádku a jeho romantickém okolí. Někteří zastávají domněnku, že mohlo jít o lovčí hrádek krále Václava IV. Lucemburského. Stavba byla nejspíš provedena kolem roku 1360, tj. v oné době, kdy Jan z Kosovy Hory (také Kosové Hory, blízko Sedlčan - pozn. překl.) koupil na doživotní užívání Želnavsko (v originále "Johann von Amschelberg die Salnauer Gegend auf Zeit seines Lebens gekauft hat" - pozn. překl.) od probošta vyšehradského, či v roce 1414, kdy týž král Václav IV. dal želnavské vsi se vším příslušenstvím do zástavy Janu z Bezděkova.
Jak je nám známo, bylo zdejší okolí osídleno ve 14. století (jak píše August Sedláček ve 3. díle /1884/, s. 78 svého souboru "Hrady, zámky a tvrze království českého", který autor textu zřejmě dobře znal: "U Želnavy, Bělé a Perneku vede stará cesta zvaná 'Schlossweg' do místa, kde je severozápadním směrem se táhnoucí kamenitý hřeben uměle prokopán. Od tohoto prokopání se táhnou jihovýchodním směrem základy dřívějšího hradu. Na severozápadním konci vrcholku hřebene jsou vidět základy staré věže. Na místě samém a stejně tak v okolí na straně k Bělé byly nalezeny staré železné zbraně a rozličné starožitné věci. Místo bylo osídleno přibližně ve 14. století" - pozn. překl.).
O vesnice, které tu stály, se v letech 1360-1395 rozhořel ostrý spor mezi klášterem Zlatá Koruna (Goldenkron) a vyšehradskou kapitulou. Mezi spornými vesnicemi je jmenován i Parkfried, Želnava, Burgstall (jiné prameny uvádějí jméno Purgstall - pozn. překl.) a Walterstift (dvě naposledy jmenované později zanikly - pozn. překl.). Podle ústního podání se měl hrad na vrchu Hausberg jmenovat Waltershausen. V roce 1412 přenechal zlatokorunský klášter šest vsí králi Václavu IV., mezi nimi i Parkfried, Želnavu a Burgstall. Po smrti králově (1420) byly vsi znovu klášteru vráceny. Dne 7. května 1443 píší Prachatičtí do Krumlova, že se Želnavské hory, jak se tehdy Hausbergu říkalo, odvážil zmocnit Smil z Křemže.
Kolem roku 1460 dal zlatokorunský klášter výše zmíněné vsi do zástavy Prokopovi z Rabštejna (v originále "Prokop von Ravenstein" - pozn. překl.) a v držení jeho rodu se od roku 1476 nacházely zcela. Později "želnavské vsi" získali jako významné zboží Rožmberkové. V roce 1541 patřily k jejich krumlovskému panství, jmenovitě rychta Želnava s patronátním právem zdejšího kostela, Parkfried, Žumberk (Sonnberg, dnes Slunečná, prvá písemná zmínka 1393 jako "Sunnenberg" - pozn. překl.), Hintring (dnes Záhvozdí, prvá písemná zmínka 1393 jako "Hyntrynge" - pozn. překl.), Šenava (Schönau, dnes Pěkná, první písemná zmínka 1393 jako "Schonaw" - pozn. překl.), mlynář pod Burgstallem a Kunešův les (v originále "die Müller unterm Burgstall und die Kunes-Wildnis" - pozn. překl.). Vsi Walterstift a Burgstall jsou naposledy písemně zmiňovány v roce 1460 (viz Pangerl: Urkundenbuch des Stiftes Hohenfurth, s. 503), roku 1511 se už o nich hovoří jako o pustých (v originále "Oed" - pozn. překl.).
Můžeme z toho uzavřít, že je už více nenajdeme v seznamu osad želnavské rychty. O tom, kdy byl zničen hrad na vrchu zvaném Hausberg a kam se poděly kameny z jeho zdí, se nijaká zpráva nedochovala.
Glaube und Heimat, 2006, č. 12, s. 19
P.S. Text, označený v krajanském časopise jako výtah z kroniky obce Pernek ("Auszug aus der Chronik der Gemeinde Pernek"), s. 9-10, je podepsán jménem Franz Bauer. Autorem rukopisné knihy "Gedenkbuch oder Chronik der Gemeinde Pernek" z roku 1928 je ovšem Karl Wagner. Rok nato se na stavení "u Wagnerů" přiženil Franz Bauer, který se tak stal opatrovatelem obecní kroniky.
Karl Wagner se narodil 8. října 1879 v Perneku jako syn selské rodiny na čp. 18, zvaném zdávna "Wagner" (jako prvý známý majitel se uvádí roku 1653 Matthäus Wagner). V roce 1867 to stavení zakoupil Karl Marko a Josefa, roz. Kindermannová z Perneku čp. 21, vdova po něm, se později provdala za Hermanna Wagnera z Maňavy (Deutsch-Haidl). Hermann Wagner (1842-1902), kterého žena Josefa, jen o dva roky mladší, přežila o celých 28 let, byl i otcem Karlovým. Syn po vychození obecné školy v Perneku studoval na německém státním gymnáziu v Krumlově (Krumau) a pak s výborným prospěchem absolvoval rovněž pražskou Karlovu univerzitu se zkouškou učitelské způsobilosti pro vyšší školy c.k. mocnářství. Třeba asi poznamenat, že Karl Wagner tu zkoušku vykonal také pro předmět tělesná výchova a mohl tedy působit mj. jako "Turnlehrer". Zejména tato zdánlivě podružná skutečnost pak byla příčinou jeho okamžitého přijetí na jedno z renomovaných pražských gymnázií. V gymnáziu Na Příkopech (Graben-Gymnasium) působil pak po mnoho let. Kromě pedagogického působení se činně účastnil spolkového života zvláště v krajanském sdružení "Landsmannschaft Böhmerwald" a ve feriálním akademickém klubu "Hochwald". Už od svých mladých let se Wagner důkladně zabýval dílem klasika šumavské literatury Josefa Ranka. Plodem jeho studií se stala zásadní práce "Josef Rank: Aus dem Böhmerwald und volkskundliche Beiträge aus Ranks übrigen Werken" (1917), kterou vydal v pražském nakladatelství J.G. Calve, k. u. k. Hof- u. Universitäts-Buchhändler (tj. "c.k. dvorní a univerzitní knihkupec") jako 13. svazek významné edice "Beiträge zur deutsch-böhmischen Volkskunde", řízené prof.Dr. Adolfem Hauffenem. Ještě během druhé světové války vyšly dva svazky Rankových povídek, které Wagner sestavil a edičně připravil. Byl i výborným znalcem díla Stifterova, což našlo výraz v drobné knížce "Kernworte der Böhmerwalddichter Stifter, Rank und Meßner" (1925) s citacemi "jadrných" (v češtině má ten přívlastek přízvuk trochu šelmovštější) zlatých slov tří ceněných šumavských autorů. Vyšla v řadě "Schriften zu Gunsten den Böhmerwaldmuseums in Oberplan" (tj. "spisy ve prospěch Šumavského muzea v Horní Plané"), kterou vedl Dr. Gustav Jungbauer a ačkoli byla vytištěna až v Litoměřicích (Leitmeritz), o její distribuci pečovalo českobudějovické německé nakladatelství W. Tobner ve Šternekově ulici (Sterneckgasse, dnes Za Černou věží). Karl Wagner vydechl naposledy daleko od domova 16. září 1956 v hornobavorském městě Saulgrub v okrese Garmisch-Partenkirchen. Saulgrub, kde je i pochován, patřil kdysi k majetkům kláštera Ettal. Je to krajina velenádherná, Hausberg na Šumavě je ale Hausberg na Šumavě.
- - - - -
* Pernek / vrch Hrad / Český Krumlov / † † † Saulgrub (BY)
