FRANZ PETER KREUSS

K výstavě o Andreasi Hartauerovi

Právě v den 170. výročí narození Andrease Hartauera 28. listopadu 2009 mohl předseda sdružení "Böhmerwaldbund Wien-NÖ-Bgld" (rozuměj autor německého originálu těchto řádků - pozn. překl.) v dolnorakouské metropoli Sankt Pölten, a to v budově, v níž měl Andreas Hartauer jako malíř na skle a porcelánu od roku 1883 svůj první příbytek a dílnu, otevřít pamětní výstavu na počest tohoto básníka a skladatele šumavské hymny "Tief drin im Böhmerwald" (v originále "die Gedenkausstellung für den Dichter und Komponisten des Böhmerwaldliedes 'Tief drin im Böhmerwald' - pozn. překl.). Výstava byla na přání vládního rady Franze Josefa Schadena ze "Sudetendeutsche Landsmannschaft" (SL), okresní pobočka v Sankt Pölten, uspořádána ze zápůjček a archivu Šumavského muzea ve Vídni (v originále "vom Böhmerwaldmuseum Wien /Leihgaben, Archiv/" - pozn. překl.), jakož sdružení "Böhmerwaldbund Wien-NÖ-Bgld" co do konečné podoby a doplnění fakt (v originále "/Gestaltung, Nachforschung/" - pozn. překl.), a to v místě samém (v originále "vor Ort" - pozn. překl.). Při otevření mohl předseda sdružení "Böhmerwaldbund Wien-NÖ-Bgld" ředitelský rada Franz Kreuss (rozuměj autor německého originálu těchto řádků - pozn. překl.) pozdravit jako čestné hosty v zastoupení Jeho Excelence diecézního biskupa DDr. (tak uveden doktorský titul v německém originále - pozn. překl.) Künga pana preláta prof.Dr. Ferdinanda Staudingera, jako domácího pána pana starostu města Sankt Pölten Mag. Matthiase Stadlera, zemského předsedu SL pro Vídeň-Dolní Rakousko a Burgenland Dietera Kutscheru s chotí, za "Böhmerwaldbund Oberösterreich" členku předsednictva tohoto sdružení paní Hilde Rienmüllerovou z Lince (v originále "aus Linz - pozn. překl.), ze zmíněného už "Böhmerwaldmuseum Wien" jeho správce Mag.Dr. Gernota Petera, ze "Sudetenlandsmannschaft Österreich" (SLÖ) už rovněž zmíněného vládního radu Franze Josefa Schadena, předsedu "Südmährer-Landsmannschaft 'Thaya'" Dkfm. (=Diplomkaufmann) Hanse-Günthera Grecha, ze strany Hartauerova příbuzenstva manželský pár Rudolfa a Sonji Hartauerových (Rudolf Hartauer je stejně jako Gernot Peter i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) z Ambergu ze Spolkové republiky Německo jakož vládního radu Heinze Hirsche s chotí Stefanií z Vídně a poslední z učnic firmy "Porzellanmalerei Hartauer-Fritsche paní Rosu Hofeckerovou s manželem, stejně jako i mnoho jiných návštěvníků, mezi nimi i syna německy píšícího šumavského básníka Dr. Heinricha Micko (i on má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) pana Ing. Stefana Micko.
Franz Kreuss podal krátký přehled o Hartauerově životě a díle včetně jeho významu pro Sankt Pölten. Vyslovil týmu místního muzea (Mag. Pulle, Wallner, Backnecht) obzvláštní dík za organizaci a využití výstavního lokálu (v originále "und Nuzbarmachung des Ausstellunglokales" - pozn. překl.), který byl, byť s velkýmí omezeními, zpřístupněn doslova v poslední minutě na základě problémů s komunikací (v originále "auf Grund von Kommunikationsproblemen" - pozn. překl.). Starosta Mag. Stadler projevil ve svém zahajovacím proslovu veliké potěšení z iniciativy SLÖ Sankt Pölten získat pro město Hartauerovu expozici a upřímně poděkoval vídeňskému Böhmerwaldmuseu a Böhmerwaldbundu za její realizaci. Sama výstava spolu s dalšími poctami Hartauerově památce, jakými se v rámci oslav 850 let města stala obnova náhrobního kříže, instalace dodatečné informační tabule na Hartauerově ulici i nové pamětní tabule na domě, kde pobýval a skonal. Podrobně se zabýval pestrými lety vandrovního tovaryše Hartauera, jeho sepětím se šumavským domovem, ale i s jeho novým působištěm právě v Sankt Pölten. Zdůraznil význam Hartauerovy písně "Tief drin im Böhmerwald" zejména pro německé vyhnance ze Šumavy, ale i pro všechny sudetské Němce, postižené násilným poválečným vysídlením. Mag. Stadler poukázal zejména na kontinuitu rodinného podniku Hartauer-Fritsche, který si získal pověst i za hranicemi Dolních Rakous svými kvalitními produkty, souvisejícími se zdejší poutní tradicí (zvláště k Velké Matce Rakouska do Mariazell - pozn. překl.), ať už jde o porcelánové džbány, šálky, poháry či konve a vyráběnými i po Hartauerově smrti v roce 1915. S upřímným přáním nejlepšího dojmu všem jejím návštěvníkům pak starosta prohlásil výstavu za zahájenou. Po starostově proslovu zazněla společným zpěvem Hartauerova "šumavská hymna". Návštěvnící byli poté pozváni k pohoštění v bufetu a mohli následně shlédnout vystavené skleněné a porcelánové zboží, originální dokumenty, historické novinové články, na osmi panelech podobně vylíčený Hartauerův životní příběh, místa s ním spjatá a připomínaná, v neposlední řadě i ukázky sklářského umění, kterým Čechy tak prosluly. Matriky, rodokmeny a nově instalovaná tabule na Daniel-Gran-Straße tu byly rovněž k vidění spolu se zvláštními příležitostnými známkami a pohlednicemi, knihami a časopisy, faksimilovanými vydáními i s videi a DVD na téma Hartauerova života a díla, která tu bylo lze na místě zakoupit.
Výstava byla otevřena po 11 dnů pravidelně od 10 do 17 hodin, návštěvnost a ohlas v místním tisku neodpovídaly ovšem očekávání.

Hoam!, 2010, č. 2, s. 75-76

Das zarte Gewächs In einem Wald voll selbstsüchtigen Wesen blüht heimlich irgendwo das Gras der Großmut und Bescheidenheit. Vergeblich sucht ein Sonnenstrahl durch dieses Dickicht aller Neider herabzukommen auf den Halm. Groß ist der Schatten, den Begierde und lusterfüllte Feindeshass auf jenes zarte Wachstum werfen. Das allzu kleine Gräslein aber sieht zuverschichlich in das Dunkel und hofft auf Licht und auf Gedeihen. Was jedoch nicht ahnt – sein Glück ist, dass die Spötter Schatten spenden, noch mehr, je besser sie sich dünken. Und wenn der Regen pausenlos vom Firmament herab auch strömt groß ist das Dach aus Besserwissern. Im tiefen Winter, wenn die Kälte die Sprosse eisig fest umklammert, dann wärmen es die Hochmutvollen. Wenn aber alles schon vergangen, verwelkt, verfault oder erfroren – die eitlen, übergroßen Farne, das dichte, lauernde Gesträuch, die Ranken – Reben der Gewalt, die dunklen Beeren – Lügenfrüchte, die Pilze der Verworfenheit – hebt schüchtern sich zum Licht empor der Halm der so verachtet war und wird zu einem Sonnenstrahl.	Něžná rostlina V jednom lese až sobeckého bytí kvete tajně kdesi jedna z trav velkodušnosti, skromné nad jiné. Marně se snaží sluneční paprsek tou houští nijak vzrůstu nepřející sejít dolů stéblu blíž alespoň. Velký je stín, vržený vstříc té žádosti, se záští plnou rozkoše nepřátelsky brání vzejít každé byť i nejněžnější rostlině. Ta tráva maličká však opatrně doufá, hledíc dál do tmy přímo nad sebou s vírou ve světlo a s ním i ve své bytí. Co ovšem netuší - má štěstí v tom, že stín je darem posměchu o to více, čím líp se dárce cítí. A když se déšť i snáší bez ustání z oblohy dolů proudem zas a zas, střechou před ním jsou zas ti přemoudřelí. V hluboké zimě, kdy mráz umí ztuha výhonek každý ledem okovat, pýchou povýšení to jenom zahřívají. A když pak všechno pomine a zvadne, zajde a zmrzne kolem napořád - i štíhlá, převysoká kapradí, husté, dokola číhající křoví, ratolesti co réva plná násilí, bobule temné, lživě chutné plody, houby, nemravné a zvrácené jak sliz - zvedá se plaše vzhůru ke světlu to stéblo tolikrát už pohrdané a stává se samo slunečním paprskem
P.S. Jde o jednu z básní, které sám autor jako potomek z domova vyhnaných Šumavanů vybral ze své sbírky "Lebens-Gedichte"(2008) a poslal ji k překladu a zveřejnění na těchto webových stranách. Překladatel měl v úmyslu překřtít verše titulem "Stéblo trávy" v duchu světoznámého Whitmanova díla "Leaves of Grass" (1. vydání 1855!).
Die Welten der Erinnerung Viele ereignisreiche Stunden sind leider längst uns schon entschwunden - ob Freude oder Leid es war, natürlich oder sonderbar, nur kurz meist die Begebenheit zum Denken blieb uns keine Zeit. Erinnerungen sind es nur die unser Inneres erfuhr! Doch vielgeschichtet ist die Welt die die Vergangenheit uns zahlt. Denkt man ein wenig nur zurück - Momente sind da, voll von Glück, dann wieder plötzlich sind es Sorgen die in uns sind zuletzt verborgen. Man flüchtet aus der einen Welt in eine, die man selbst sich wählt. Und hier? Wie war das Leben da? Jetzt wird es uns ernstlich klar: man kann Erinnerung nicht zähmen, sich immer nur das Beste nehmen! Auch böse Zeiten musst du sehen, um all das Schöne zu verstehen!	Světy vzpomínek Tolik už naplněných chvil, toť světy, jež nás opustily - ať už trumf náš to byl či žal, co kdysi se nás dotýkal, jen krátce bylo to a čas nezbývá vrátit je snad zas. Jen vzpomínky, ty zůstaly, naše nitro je ustálí. Jak mnohovrstevnatý svět je nám v nich dáno uvidět! Stačí jen malé ohlédnutí a chvíle štěstí náhle nutí vystřídat bolest neurčitá, hluboko kdesi v duši skrytá. Z jednoho světa člověk volí přejít k jinému, ač to bolí. A tady? Je nám jasno zcela, že nelze, než jak se to dělá, když paměť nelze ochočit, jde jen to lepší si z ní vzít! I ze vzpomínek na zlé časy lze porozumět daru krásy!

V rýmech pro změnu je druhá ze zaslaných básní z téže sbírky. Na vysvětlenou následuje životní příběh jejího autora.

Vlastní životopis

Franz Peter Kreuss se narodil dne 9. března roku 1946 ve Vídni jako syn z Kašperských Hor (v originále "aus Bergreichenstein /Kašperské Hory/" - pozn. překl.) pocházející Emmy Watzlawickové (rozené Kreussové) a neznámého amerického okupačního vojáka. Jeho matka (ročník 1914) navštěvovala v Kašperských Horách obecnou školu a maturovala na tamní státní reálce. Poté, co složila zkoušku učitelské způsobilosti na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích (v originále "in Budweis /České Budějovice/" - pozn. překl.) byla až do svého vstupu do manželství v roce 1937 činná na německých obecných školách v Kašperských Horách, v Srní (německy Rehberg, i česky Rehberk), v Červené (německy Rothsaifen) a v Zejbiši (německy Seewiesen, od roku 1951 Javorná) jako mladá učitelka. Po její svatbě s jedním ze tří ředitelů továrny Bohemia-Werke v údolí říčky Losenice u Rejštejna (v originále "im Losnitztal bei Unterreichenstein" - pozn. překl.) Alfredem Watzlawickem (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn, překl.) přesídlil manželský pár po narození syna Helmuta (1938) do Vídně, aby se tam ujal vedení dodavatelské filiálky Watzlawickova závodu. Začátek války ovšem plánovaný záměr zničil a Alfred Watzlawick byl ještě před narozením jeho druhého syna Kurta (1943) povolán k válečné službě. V srpnu roku 1944 byl na ústupu z Běloruska v Polsku zastřelen v boji. Vdova - na základě Benešových dekretů zbavená po roce 1945 státního občanství - byla nyní odkázána na hubené příjmy své sestry, která si vydělávala u různých zaměstnavatelů, mimo jiné i v kuchyni amerického konzulátu ve Vídni.
Franz Peter Kreuss navštěvoval ve Vídni obecnou školu a reálku, kterou ovšem krátce před maturitou z osobních důvodů opustil. Jako člen Rakouské společnosti pro literaturu (v originále "als Mitglied der Österreichischen Gesellschaft für Literatur" - pozn. překl.) a vydavatel kulturního časopisu "Das Ventil - Österreichische Kulturblätter" přicházel do styku s mnoha spisovateli a básníky. Po svém povolání k armádě roku 1967 se zavázal být na tři roky vojákem z povolání a byl seznámen s agendou kancelářského a hospodářského poddůstojníka. Po svatbě a narození první dcery započal svůj další profesní vzestup od roku 1971 ve finančním sektoru. Své pozice vedoucího interní revize, kolektivního prokuristy a ředitelského rady spořitelny v příhraničním dolnorakouském Retzu a ve Weinviertler Sparkassen AG v okresním hlavním městě Hollabrunn v Dolním Rakousku si podržel až do svého odchodu na penzi v roce 2007. Od roku 1990 byl činný i jako revizor dceřinných firem leasingových společností S-Morava ve Znojmě a S-Slovensko v Bratislavě. Po své aktivní služební fázi byl ještě povolán jako poradce "Fachausschuss Innenrevision" při "Hauptverband der österreichischen Sparkassen". Jeho dlouholetá členská příslušnost k "Institut für Interne Revision in Österreich (IIA Austria)" a "Internationales Institut für Interne Revision /The IIA)" na americké Floridě mu byla v práci stálou nápomocí.
V roce 2003 vstoupil Franz Peter Kreuss do řad "Heimatgruppe Böhmerwaldbund Wien", tehdy ještě větší skupiny vyhnanců z domova, a to zejména z jižní Šumavy, založené ve Vídni roku 1963.
Od roku 2006 vykonával čestnou funkci spolkového předsedy Böhmerwaldbundu a byly mu svěřena pravidelná měsíční odpolední setkání stále ovšem se zmenšujícího počtu členů sdružení s promítáním filmů, četbou a aktuálními referáty na téma starého domova.
Stejně tak vykonává od roku 2006 čestný úřad zastupujícího spolkového předsedy vídeňského Šumavského muzea (v originále "das Ehrenamt der Stellvertrtetenden-Vereinsobmannes des Wiener Böhmerwaldmuseums" - pozn. překl.). Tady po 15 let pořádal každoroční speciální výstavy, konal rešerše a obstarával produkci domovských DVD i písňových a básnických DVD pro dodatečný finanční příjem muzea.
V rámci akce "Muzejní noc" přispíval Franz Peter Kreuss pravidelně k obveselení návštěvníků přednesem veselých veršů v šumavském nářečí. Jako přednašeč v rámci sudetoněmeckého adventu, pořádaného ve vídeňském objektu "Haus der Heimat" je Franz Peter Kreuss rovněž vždy účasten.
Obzvláštní radost mu způsobila spolupráce na první z výstav Muzea Fotoatelier Seidel v českokrumlovském Regionálním muzeu (2007/2008) o kašperskohorské firmě "Bohemia-Werke" Franze Watzlawicka. Tady mohl přispět množstvím zajímavých materiálů ze svého rodinného fondu v podobě obrazových tabulí, fotografií a nejrůznějších písemností.
Malou lyrickou sbírkou "Lebens-Gedichte" (2008) s několika eseji mohl Franz Peter Kreuss dát výraz svým životním zážitkům dítěte v poválečné nouzi okupované Vídně, svým úzkostem ze zdejšího téměř všeobecně odmítavého postoje vůči vyhnancům z Čech, vůči lidem zbaveným domova.
P.S. K mým aktivitám chci ještě poznamenat, že jsem byl iniciátorem a autorem podoby následujících zvláštních známek v malém nákladu 100 až 200 kusů:
Karl Klostermann
Johann Peter
Josef Gangl
Hilda Bergmannová
Karl Winter
Zephyrin Zettl
Heinrich Micko
Rosa Tahedlová
Andreas Hartauer
45 Jahre Böhmerwaldbund Wien
50 Jahre Böhmerwaldbund Wien
60 Jahre Böhmerwaldbund Wien 55 Jahre Böhmerwaldmuseum Wien
60 Jahre Böhmerwaldmuseum Wien
(všichni výše jmenovaní autoři jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.)
Dále jsem byl autorem speciální výstavy "Karlsbad" o Karlových Varech ve vídeňském Šumavském muzeu, řady z kurentu přepsaných archivních podkladů k různým šumavským lokalitám a událostem, příspěvků na stránkách krajanských časopisů "Hoam!", "Glaube und Heimat" a "Der Böhmerwald" (dříve "Böhmerwäldler Heimatbrief") a byl jsem nápomocen i při luštění zápisů kurentem při různých jiných příležitostech.

P.S.: Závěr svého vlastního životopisu Franz Peter Kreuss doplnil v dopise, objasňujícím jeho příbuzenský vztah k Franzi Serafinu Kreussovi (své texty podepisovali mnohdy shodně Franz Kreuss), zastoupenému i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže).
Vlastně o sobě na naši žádost pověděl všechno. I my se horlivě snažíme o autenticitu každého z příspěvků.

- - - - -
* Vídeň (A) / Kašperské Hory