ARNOLD ASCHENBRENNER
S věrnými domovskými pozdravy
K Vašim poradám vzkazuji Vám všem srdečná blahopřání, přeji radostné, mladistvé nadšení, ale také plně zodpovědnou mužnou energii (v originále "freudige, jugendliche Begeisterung, aber auch verantwortungsvolle männliche Energie" - pozn. překl.) při zpracování všech problémů. Pro strašlivou krizi, avšak i pro katastrofální spletitost (v originále "für die unheimliche Krise, aber auch für die katastrophale Verworrenheit" - pozn. překl.), která se německé mládeži staví na každém kroku (v originále "auf Schritt und Tritt" - pozn. překl.) do cesty, doporučuji nejnaléhavější osvětu a spoluodpovědnost (v originále "dringendste Aufklärung und Mitverantwortung" - pozn. překl.), ale i věrnost, trpělivost a porozumění pro všechny tyto otázky, nijakou však trestní justici pro ty, kdo ještě nerozpoznali jasně směr své cesty. S věrnými domovskými pozdravy (v originále "mit treuene Heimatgrüßen" - pozn. překl.) Vám všem Váš Arnold Aschenbrenner.
H. Harwalik - F. Pimmer, Winterberg im Böhmerwald (1995), s. 517-519
Předchozí text uvádi Friedrich C. Stumpfi (ten také poznamenává, že adresát "domovských pozdravů" bohužel není znám, na závěr svého životopisu Arnolda Aschenbrennera, posledního demokraticky zvoleného starosty města Vimperk (Winterberg) z let 1938-1939 (předchůdcem mu byl na webových stranách Kohoutího kříže stejně jako on samostatně zastoupený kněz Ferdinand Mathe v letech 1931-1938). Příslovce "demokraticky"si tu ovšem žádá jisté upřesnění. Josef Janowsky (zastoupený i samostaně na webových stranách Kohoutího kříže) ve svém textu doslova píše (v originále ovšem německy):
"Ačkoli už rozpuštěním obou německých stran (Deutsche Nationalpartei a Deutsche National-Sozialistische Arbeiterpartei) v roce 1933 obecní volby by byly bývaly platnosti podstatně dlužny (v originále "fällig gewesen wären"), rozhodla se pražská vláda teprve v roce 1938 (byla to třetí vláda Milana Hodži), poté co byly rozpuštěny takřka všechny německé politické strany (až na sociální demokraty) a vešly v Sudetoněmeckou stranu, k vypsání obecních voleb v "sudetoněmeckých" oblastech (konaly se 21. května a 12. června 1938)."
Stejně jako v parlamentních volbách roku 1935 si tady ovšem odnesla "totalitární" či alespoň "totalitaristická" SdP drtivé vítězství. Výsledky byly přitom "demokraticky" uznány (např. i legionářským českým listem "Národní osvobození" s užitím pojmu "československý národ"). Arnold Aschenbrenner tehdy stanul v čele kandidátky SdP (na kandidátní listině je označen jako "Schriftssteller", tj. spisovatel). Narodil se dne 26. listopadu 1889 (den nato ho pokřtil ve vimperském kostele Navštívení Panny Marie kaplan Wenzl /Václav/ Železný, *11. srpna 1864 ve Zdíkově /Groß-Zdikau/, později farář v Heřmani a katecheta v Praze-Bubenči) ve Vimperku čp. 57 (stojí dodnes obrácen do Pasovské i Inocencovy ulice). Chlapcův otec Georg Aschenbrenner (*25. dubna 1860), učitel na zdejší obecné škole, byl synem majitele hospodářství v Kepelském Zhůří (tj. ve dnes zcela zaniklém Zhůří pod Javornou, německy Haidl) čp. 32 a jeho ženy Marie Anny, roz. Puchingerové také odtud. Chlapcova matka Maria (*1. ledna 1866 v Českém Krumlově) byla dcerou majitele hostince na vimperském předměstí (Vorstadt) čp. 62 Johanna Stinýho (v matrice Stiný i s tou čárkou nad ypsilonem) a jeho ženy Marie, roz. Poláčkové /v matrice Polaček/ z Českých Budějovic (její matka Alžběta /v záznamu o vnuččině narození "Elisabeth"/ má jako místo původu psáno "Sedlec"). Rodiče se brali ve Vimperku 4. listopadu roku 1888. Arnoldovi (zdrobněle mu říkali "Noldi") však zemřel otec už v necelých synových deseti letech dne 16. srpna roku 1899 v Českém Krumlově, Horní brána čp. 152, ve věku 39 let na tuberkulózu (zaopatřoval ho českokrumlovský prelát Johann Grill) a po převozu z Českého Krumlova, kde tehdy učitelsky působil, byl pochován ve Vimperku. Všechno zústalo na samotné matce, které byl syn až do její smrti 1953 v Hesensku, kde se dožila 87 let, zavázán věrnou synovskou láskou. Poté, co vychodil obecnou školu, mu matka za velkých finančních obětí umožnila studium na humanistickém gymnáziu v Českém Krumlově, kde i maturoval. Započal pak na Karlově univerzitě v Praze studovat germanistiku a vstoupil tam do akademického studentského sdružení "Franken"(v září 1938 dobrovolně rozpuštěno ve prospěch nacismu). V letech 1914-1918 byl Aschenbrenner tři a půl roku válečným dobrovolníkem (Kriegsfreiwilliger) v uniformě c.k. mocnářství. Převrat v roce 1918 a jeho následky ho donutily vzdát se studií a ohlédnout se po nějakém zaměstnání. Poskytlo mu je Steinbrenerovo nakladatelství, kde až do roku 1937 vedl expediční oddělení. Už jako gymnazista vstoupil mladý Aschenbrenner do feriálního studentského sdružení "Normannia" (založeno roku 1906 ve Vimperku, existuje i dnes v bavorském Pasově /Passau/, viz web Normannia Winterberg). Mezi válkami se horlivě podílel na aktivitách národoveckých spolků (v originále "er betägtigte sich völkisch, wo immer er dazu Gelegenheit fand"), ať už to byl Deutscher Turnverein, Bund der Deitschen, Deutscher Kulturverband, Deutscher Böhmerwaldbund či Deutsche Jungmannschaft, ani nemluvě o členství v Sudetendeutsche Partei. V roce 1938 byl všemi hlasy příslušníků této strany, která měla ve vimperském městském zastupitelstvu absolutní většinu v rámci prvorepublikánské demokracie, zvolen starostou (v originále "zum Bürgermeister"). V turbulentních měsících po svém uvedení do úřadu, směřujících až k připojení tzv. "sudetských" území k nacistické Říši, byl on tím, kdo by se dal označit jako "uklidňující element" (v originále "der ruhende Pol"). Popřával prý sluchu každému a jako zastánce nejchudších a osudem postižených si údajně vydobyl všeobecného uznání. Ze strany nových držitelů moci se ovšem nemohl dočkat náležitého ocenění. Aschenbrenner patřil k oněm idealistům, které nové poměry v připojeném území natolik znejistěly a zklamaly, že se rozhodl na svou funkci rezignovat. Byla to věru trpká odměna za léta bojů o zachování domovského německého živlu v demokratických předchozích poměrech. Jako poslední řádně zvolený starosta města Vimperk předal roku 1939 svůj úřad svému už shora jmenovanému nástupci a jako učitel na městské obchodní škole si založil novou existenci. Po vyhnání, jemuž předcházela vazba ze strany Američanů, nalezl konečně nový domov v hesenském městě Langenselbold a v blízkém velkoměstě Hanau na jihozápad odtud působil ve školní službě až do svého odchodu na penzi v roce 1955. Žil jinak v tichém ústraní a v péči své ženy Christl, roz. Zeineckeové (*15. prosince 1897 ve městě Knittelfeld v rakouském Štýrsku, †5. listopadu 1988 v hesenské obci Rodenbach, resp. její místní části Niederrodenbach, blízko už zmíněného Hanau). Svého muže, který skonal 23. července roku 1964 v Langenselboldu, kde byl i pochován, přežila o 24 let. Manželovi prý do hrobu vhodili studentskou čapku a šerpu. Co je nějaké čtvrtstoletí proti sotva reálným věkovitým ideálům feriálního "normanského" mládí!
- - - - -
* Vimperk / Český Krumlov / † † † Langenselbold (HE)
