JOSEF JANKOWSKY
Poslední demokraticky zvolené obecní zastupitelstvo města Vimperka
Ačkoli už rozpuštěním obou německých stran (Deutsche Nationalpartei /DNP/a Deutsche National-Sozialistische Arbeiterpartei /DNSAP/) v roce 1933 obecní volby by byly bývaly platnosti podstatně dlužny (v originále "fällig gewesen wären" - pozn. překl.), rozhodla se pražská vláda teprve v roce 1938 (byla to třetí vláda Milana Hodži), poté co byly rozpuštěny takřka všechny německé politické strany (až na sociální demokraty) a vešly v Sudetoněmeckou stranu, k vypsání obecních voleb v "sudetoněmeckých" oblastech (konaly se 21. května a 12. června 1938). Z parlamentních voleb roku 1935 vyšla Sudetoněmecká strana (založená v roce 1933 Konradem Henleinem - pozn. překl.) jako nejsilnější strana ve státě. Dne 20. května 1938 došlo k částečné mobilizaci a československá armáda (v originále "tschechische Militär" /!/ - pozn. překl.) obsadila hranice. Z českého vnitrozemí projížděly polovojenské oddíly (v originále "halbmilitärisch Verbände /Jungschützen/" /!/ - pozn. překl.) německými obcemi, také Vimperkem (v originále "auch durch Winterberg" - pozn. překl.) a pokoušely se obyvatelstvo zastrašit a provokovat zpěvem nenávistných popěvků. Lživá propaganda referovala o "statečných bojovnících" na hranicích, na kterých němečtí vojáci údajně žebrají o chleba. Zastrašování však zůstalo bez výsledku. Do mnoha obcí vimperského soudního okresu dorazila poštou jen jediná kandidátní listina a volby propadly, tj. tato kandidátní listina platila za zvolenou. Obecní zastupitelstvo ve Vimperku sestávalo ze 30 osob. Kolem 100 hlasů bylo nezbytných pro jeden mandát. Existovala volební povinnost, nevoliči mohli být potrestáni. Volilo se prostřednictvím volebních lístků (v originále "mittels Wahlzetteln" - pozn. překl.), každá strana měla svůj vlastní, který v pořadí, jak byl odevzdán na purkmistrovském úřadě (v originále "am Bürgermeisteramt" - pozn. překl.), dostal odpovídající pořadové číslo. Na kandidátní listině mohlo být uvedeno kolem poloviny volitelných kandidátů (v originále "um die Hälfte der zu wählenden Kandidaten" - pozn. překl.), ve Vimperku tedy pětačtyřicet. V dosavadním obecním zastupitelstvu za starostování Ferdinanda Matheho (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) byli zastoupeni křesťanští sociálové, sociální demokrati, komunisté a Češi. Sudetoněmecká strana předložila kandidátní listinu se 45 kandidáty. Podle obecního zákona (v originále "nach dem Gemeindegesetz" - pozn. překl.) mohlo být pořadí zatržením jména ze zadní části pořadí změněno jeho přesunem do části přední. Zpravidla k tomu ovšem docházelo jen vzácně. Výsledek průběhu voleb ovšem veškeré prognózy zhatil (v originále "warf alle Prognosen über den Haufen" - pozn. překl.). Sudetoněmecká strana získala 25 křesel, sociální demokraté, kteří se "spřáhli" s komunisty (v originále "die mit den Kommunisten ,gekoppelt' hatten" - pozn. překl.), po jednom křesle a Češi pět. Dne 13. června byla částečná mobilizace opět odvolána, svého účelu nedosáhla.
Přesné pořadí podle počtu odevzdaných volebních lístků už nelze určit.
Sudetoněmecká strana:
1. Arnold Aschenbrenner (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), spisovatel
2. Josef Jankowsky (tj. autor těchto řádků - pozn. překl.), mistr malířský
3. Franz Stiny, pokladník spořitelny
4. Dr. Rupert Steinbrener (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), velkoprůmyslník
5. Thomas Tischler, tovární dělník
6. Franz Eiter, zemědělec
7. Ludwig Igler (také on má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). obchodník
8. Emanuel Eder, správce pivovaru
9. Franz Puhane, mistr zámečnický
10. Franz Sellner, zednický polír, Městská Lada (v originále "Stadthaiden" - pozn. překl,)
11. Hans Feil, chemigraf
12. Ernst Friedl, úředník spořitelny
13. Ignaz Stadlbauer, tiskárenský sazeč
14. Alois Klimm, mistr obuvnický
15. Johann Sellner, domovník, Svatý Jan (v originále "St. Johann", což byla městská část Vimperka - pozn. překl.)
16. Anton Hilf, speditér
17. Franz Matschl, katecheta
18. Heinz Steidl (je rovněž samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), odborný učitel
19. Alois Robl, povozník
20. Johann Poisl, dílovedoucí
21. Franz Thema (i on má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), technický kreslič
22. Johann Springer, mistr obuvnický
23. Josef Schmidt, městský stavitel
Mohlo by se stát, že to či ono jméno není uvedeno správně; pak by snad na jeho místě měl figurovat Alois Nusko, fotograf, či Karl Nessl, obráběč kovů.
Německá sociálně demokratická strana dělnická v Československu:
1. Franz Pisinger, úředník okresní nemocenské pokladny
Komunistická strana Československa
1. Emanuel Schwamberger, brusič skla
Sjednocená česká kandidátka:
1. Josef Kryl, tovární ředitel
2. Jaroslav Štingl, poštmistr
3. Ladislav Bergmann, ředitel spořitelny
4. Jakub Bursa, mistr řeznický
5. Josef Talián, mistr pekařský
Teprve o týdny později (v originále "erst Wochen später" - pozn. překl.) bylo svoláno okresním úřadem v Prachaticích ustavující shromáždění. Arnold Aschenbrenner byl zvolen vimperským starostou. Podruhé se nové obecní zastupitelstvo už nesešlo, ani z toho důvodu, aby bylo zvoleným zastupitelům sděleno, že už nejsou potřebí. Brzy byl sesazen i zvolený starosta, ten nový (Ludwig Igler) byl povolán k wehrmachtu a (předběžně) byl jako poslední německý starosta ustanoven Franz Thema. Městské zastupitelstvo bylo ve srovnání s předešlým věkově velice mladé a městský stavitel Schmidt předsedal ve svých 60 letech jako nejstarší jedinému jejich shromáždění. Všichni městští radní a téměř všichni obecní zastupitelé, a to i takoví, kteří byli považováni za nenahraditelné, byli povoláni k válečné službě a viděli jen zástup úředníků, když se měli ohlédnout po starostovi.
Potenciální dobré úmysly mladých zastupitelů učinit něco ku prospěchu nám společného rodného města, nemohly dojít uskutečnění.
H. Harwalik - F. Pimmer, Winterberg im Böhmerwald (1995), s. 517-519
P.S. "Šlo o vůbec poslední lidové hlasování během První republiky a o poslední volby s širokou stranickou soutěží až do parlamentních voleb v roce 1990, rovněž tak o první a na dlouhou dobu poslední volby, kdy voliči mohli udělovat kandidátům preferenční hlasy." To je závěrečná charakteristika komunálních voleb v roce 1938 na Wikipedii., aby bylo jasnější, proč je důležité předchozí text přes jeho místy vypjatou nacionální jednostrannost přeložit. Slovo "demokracie" má, zejména je-li výsledkem některé ze světových válek (jako ostatně i první Československá republika, viz "Světová válka a naše revoluce" z pera TGM, načerpal z ní ovšem sílu rovněž komunismus a nacismus) opravdu lecjaké výklady (viz třeba označení poválečné sovětské zóny Německa výrazem "Deutsche Demokratische Republik" či označování poválečných sovětských satelitů výrazem "lidové demokracie").
Joseph Jankovský, jak je ještě psán v záznamu vimperské křestní matriky (jeho křest se konal až pátý den po narození - pozn. překl.), který učinil křtící kaplan Wenzel (Václav) Ždichynec (*22. listopadu 1873 v Chlumanech /německy Chlumena, farnost Vlachovo Březí, okr. Prachatice/ čp. 10, viz jeho česky psaný záznam v křestní matrice, vysvěcen na kněze 17. července 1898 v Českých Budějovicích, roku 1906 se byl ustanoven "excurrendo" administrátorem v Korkusově Huti /Korkushütte/, tři roky nato /1909/ ustanoven administrátorem ve Vimperku, v roce 1915 se pak stal farářem v Horním Ročově /německy Ober-Rotschau, litoměřická diecéze/, kde jeho stopa mizí) se narodil 22. června roku 1908 ve Vimperku čp. 44, kde jeho otec a jmenovec (*5. června 1881 ve Vimperku čp. 16), syn vimperského písaře (Schreiber) Josefa Jankovského, který se stal i vnukovým kmotrem, a jeho ženy Barbary, roz. Bablitschko (tak psáno v matrice), provozoval holičskou živnost. Chlapcova matka Josepha (*5. října 1884 ve vimperské části Adolf /pojmenované po zdejší sklárně/ čp. 10) byla dcerou Hermanna Fastnera, brusiče ve sklárně Adolf, adresa bydliště čp. 18, a jeho ženy Wilhelmine, roz. Schneedörflerové ze Svaté Maří (Sankt Mařa) čp. 24. Novorozený chlapec byl druhým nejstarším ze synů vimperského holiče (Friseur) a jeho ženy. Poté, co v rodném městě absolvoval obecnou a měšťanskou školu, vyučil se řemeslu u malířského mistra Ludwiga Pimera. Od podzimu roku 1928 konal v Jindřichově Hradci (německy Neuhaus) vojenskou službu v československé armádě, byl povýšen na desátníka (německy "Korporal", česky i "kaprál") a za vzorné chování byl odměněn pochvalnou listinou. Tovaryšská léta ho zavedla do Mariánských Lázní (Marienbad), bavorského Tirschenreuthu, do Švýcarska, Španělska i severní Afriky. Nato se usadil jako samostatný mistr malířský v rodném Vimperku a provozoval tu úspěšně svou živnost. Aktivně působil ve hnutí Wandervogel, Deutscher Turnverein a jiných národoveckých sdruženích. Během druhé světové války se jako voják wehrmachtu podílel na taženích do Jugoslávie, ruská fronta, jejíž postup prodělal, ho zanesla až ke Stalingradu. Už dne 19. června roku 1940 se zřekl podle přípisu v křestním záznamu katolické víry (1946 se do ní zřejmě vrátil, viz v přípisu zkratka Ap.B 1946). Byl pak vojensky nasazen ve Strakonicích a v Sušici (Schüttenhofen). Po porážce Německa v roce 1945 ho internovali Američané, a když byl propuštěn, působil profesně ve Freyungu a v Pasově (Passau). Jako vedoucí oddělení malířské firmy Kalle se poté ocitl ve Wiesbadenu a po dvou tamních letech si ve Frankfurtu nad Mohanem (Frankfurt am Main) založil vlastní malířskou a natěračskou živnost, k jejímuž úspěšnému provozu jistě přispělo i to, že se oženil s Luisou, roz. Pfeilovou. Předchozí osudové rány se ovšem už trvale podepsaly na jeho zdraví, což ovšem neumenšilo Jankowskyho ochotu podílet se na aktivitách vyhnaneckých organizací. Založil místní skupinu sdružení Deutscher Böhmerwaldbund ve Frankfurtu nad Mohanem a v Hesensku se posléze stal jeho zemským předsedou (Vorsitzender des Landesverbandes Hessen). Srdeční choroba vedla ovšem nezadržitelně k jeho skonu v nedožitých 69 letech dne 13. května roku 1977 na rodinném venkovském sídle ve španělském Alicante a následnému frankfurtskému pohřbu 23. května, kde nad čerstvým hrobem zazněla i Hartauerova šumavská hymna. Josef Jankowsky zanechal po sobě vedle truchlící vdovy i dva syny, v roce 1962 jako trvalé dědictví i knihu "Das Winterberger Heimatbüchlein", kterou v krajanských časopisech inzerovalo k prodeji formou zaslání knihkupectví Williho Steinbrenera z hesenského města Homberg an der Ohm (Willi Steinbrener má stejně jako Andreas Hartauer i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže). "Heimatbüchlein": máme proto v češtině výraz? Pokud bychom neměli na mysli úřední dokument o domovské příslušnosti podle domovského práva, zrušeného v Československu až komunisty v roce 1948 (zákonem č. 174 Sb. ke dni 31. prosince 1948 přesně podle skutečné "lidové demokracie").
- - - - -
* Vimperk / Jindřichův Hradec / Strakonice / Sušice / † Alicante (SP) / † † Frankfurt nad Mohanem (HE)
