ROBERT BAIERL
Hledání ztraceného světa
Fotoarchiv rodiny Seidelovy v Českém Krumlově svědčí o někdejší podobě Šumavy
S rostoucím turistickým ruchem stoupala od sedmdesátých let minulého století i na Šumavě (v originále "seit der siebzigen Jahren des vorigen Jahrhunderts auch im Böhmerwald", rozuměj devatenáctého století - pozn. překl.) potřeba hodnotných "malebných pohlednic" jako obrazové upomínky z cest.
Z té doby pocházejí i první fotografické snímky šumavských lokalit. Autoři oněch fotografií ovšem nemusejí být známi.
Velké zásluhy o fotografickou dokumentaci Šumavy (v originále "um photographische Darstellung des Böhmerwaldes", rozuměj devatenáctého století - pozn. překl.) získal si už tehdy v Lísce u Děčína (v originále "in Hasel bei Tetschen" - pozn. překl.) dne 2. října 1859 jako syn tamního brusiče skla narozený Josef Seidel. Jako vandrovní tovaryš (v originále "als Wanderbursche" - pozn. překl.) působil jako pomocná síla ve fotografických dílnách na různých místech celé dunajské monarchie. Kolem roku 1890 převzal fotoateliér v Českém Krumlově (v originále "in Krummau" - pozn. překl.). Josef Seidel následně fotograficky dobyl Šumavu (v originále "eroberte sich daraufhin photographisch den Böhmerwald" - pozn. překl.), dřevěnou deskovou kameru za letních i zimních dnů v batohu na zádech.
Rád při své práci experimentoval. Už v roce 1891 začal vyhotovovat diapozitivy o rozměrech 8x8 cm. Přibližně od roku 1919 sám namáhavě vyvíjel za velkých nákladů první barevné diapozitivy šumavských pohlednic s autochromy (blíže viz Wikipedia - po pozn. překl.) francouzské firmy Lumière ve formátu 13x18 cm. Šlo o tehdy senzační "přírodě zcela odpovídající" barevné fotografie (v originále "damals sensationelle 'Naturfarbenphotos'" - pozn. překl.).
Vedle ateliérových snímků pořizoval Josef Seidel nejen záběry krajin a míst, nýbrž dokumentoval i umělecké památky a zachycoval veškerý život, práci a slavnosti Šumavanů.
Jeho pohlednice vycházely jako světlotisky, chromografie a hlubotisky (v originále "als Lichtdrucke, Chromographien ind Kupfertiefdrucke" - pozn. překl.), pak také jako vintage printy (blíže viz Wikipedia - pozn. překl.), a sice s německými a českými textovými popiskami. Vedle toho dodával Seidel na trh i tzv. "Doppelkarten", "Panoramakarten", "Leporellokarten" a "Rucksackkarten", tj. pohlednice i menšího formátu jako skládačky "zum Herausklappen". Jeho snímky se objevovaly jako ilustrace mnoha knih a časopisů.
Fotografie, vzniklé Seidelovou dlouholetou prací, tvoří dohromady jedinečný kulturně historický archiv. Jejich tvůrce umírá v Českém Krumlově dne 21. října roku 1935. Od jeho smrti podnik, do něhož vstoupil už v roce 1928, vede až dodnes (červen 1996!) jeho syn Franz. Děti Šumavanů dostávají dnes bez potíží během několika dnů podobenky svých předků z doby před 1. světovou válkou a obdivují původní fotoateliér z přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Tisíce snímků čítající fotoarchiv - umělecká díla a dokumenty zároveň - stejně jako životní podnikatelské dílo německé rodiny Seidelovy dnes podrobně oceňují média České republiky.
Filmový obraz:
Dokumenty Josefa Seidela (fotografie atd.)
Interview. Vyprávění Franze Seidela
Ateliér z přelomu století
Rozsáhlý fond fotografické techniky
Staré snímky někdejších lokalit ve srovnání s přítomným jejich stavem
Následující scény: ateliér, fotografie, použití staré kamery, Seidelova putování na motocyklu atd.
Robert Baierl, historik, působí ve svobodném povolání jako samostatný autor a poradce různých rozhlasových stanic. Dvanáctidílnou sérií "Die bayerische Geschichte" pro "Bayerischer Rundfunk" si udělal jméno jako zkušený historik (v originále "als versierter Historiker" - pozn. překl.).
Mnichov, dne 11. června 1996
Podle názoru Petra Hudičáka (*1961) z českokrumlovského Muzea Seidel jde o návrh dokumentárního filmu v bavorské produkci z roku 1996.
Kulturní databáze Šumava / Dohoda o kooperaci
Preambule
Dokumentace křesťanského dědictví, jakož i přihlášení se ke křesťanství, které po staletí utvářelo kulturní region Šumava, je integrální součástí této dohody.
Humanismus Adalberta Stiftera je pokládán za příkladný.
Záměrem podepisujících organizací a institucí je pod střechou Evropské unie hlavně v kulturní rovině mírumilovně překonat stále ještě rozdělující hranice prostředky, které mají k dispozici.
I. Definice Šumavy
Šumava, resp. kulturní region Šumava je definován v následujících hranicích: od Chebska až po Vídeňský les, od břehů Dunaje až po výběžky lesnatého pohoří v Čechách.
Je pokládán za kulturní jednotku, i když jsou hranice také tekuté a ne vždy je lze vědecky přesně dokázat a dokumentovat.
Teritoriálně náleží Šumava na počátku 21. století třem zemím: Bavorsku, Čechám a Rakousku, přesněji Dolnímu Bavorsku, jižním Čechám a Horním Rakousům.
II. Stanovení cílů
Obě velké nákazy 20. století, nacismus a komunismus, na desetiletí zpřetrhaly struktury, které vyrůstaly po staletí. Tyto rány je třeba zacelit.
Cílem je vytvoření kulturní databáze, která obsahuje i databázi obrazovou. Bude mít sídlo v Českém Krumlově, v tom duchovně kulturním centru Šumavy, ve městě, jemuž byl ze strany UNESCO přiznán titul "Světové kulturní dědictví". Trilaterální databáze bude vytvořena v českém, německém a anglickém jazyce. Databáze má sloužit jako základ informací, a tím i vzdělávání, vzájemnému pochopení a porozumění. Prvním pilířem bude digitalizace fotografického odkazu rodiny fotografů Josefa a Franze Seidela, otce a syna, v Českém Krumlově, jakémsi hlavním městě Šumavy, jakož i zřízení "Muzea Seidel". Druhým pilířem je digitalizace fondů Böhmerwaldmuseum Passau, zemského muzea Šumavy.
Kulturní databáze Šumava je viděna jako otevřený systém. Přístup má být přes internet umožněn každému, resp. Vědeckým institucím bude zpřístupněna přes nosiče dat.
Úzké napojení univerzit v Pasově, Linci a Českých Budějovicích je považováno za žádoucí.
Účast a integrace jiných organizací nebo majitelů sbírkových či archivních materiálů se vztahem k Šumavě je výslovně vítána. Myslí se přitom na šumavská muzea v Čechách, na Böhmerwaldmuseum ve Vídni, domovské síně, archivy, jakož i na obrazové fondy Zemského úřadu pro památkovou péči v Mnichově.
Podepisující organizace a instituce jsou předjezdci pozitivního vývoje. Kulturní region Šumava v srdci Evropy se má stát vzorem kulturní spolupráce v Evropě.
III. Účastníci
Spolek "Glaube und Heimat" je zavázán křesťanským kořenům kulturního regionu Šumava. Ve stejnojmenném spolkovém časopise, jenž je považován za pokračovatele meziválečného biskupského listu českobudějovické diecéze "Glaube und Heimat" s podtitulem "Kirchenblatt für das Bistum Budweis mit Pfarrnachrichten", podporuje spolek záměr Kulturní databáze Šumava. To dokumentuje spolek "Glaube und Heimat" i podtitulem svého současného časopisu, znějícícm "Monatsschrift der heimatvetriebenen Böhmerwäldler, Freunde des Böhmerwaldes und Böhmerwaldmuseums Passau".
Město Horní Planá s rodným domem Adalberta Stifter pečuje příkladným způsobem o humanistické dědictví Adalberta Stiftera.
Město Pasov, patronátní město Šumavanů, garantuje existenci samostatného a za sebe odpovědného muzea "Böhmerwaldmuseum Passau", zemského muzea Šumavy.
"Böhmerwaldmuseum Passau", "Mühlviertler Museumsstraße" a "Regionální muzeum Český Krumlov" jsou trvale zavázány obsahu tohoto prohlášení. Výše jmenovaná muzea spolupracují už léta na různých přeshraničních projektech.
"Společnost tří zemí" působí od roku 1996 ve smyslu tohoto prohlášení. Klade si za úkol, s cílem vzniku společného povědomí, podporovat iniciativy sloužící k postupnému vzájemnému sbližování regionů Dolní Bavorsko, jižní Čechy a Horní Rakousy a zaměřené na společnou Evropu.
Město Český Krumlov s Českokrumlovským rozvojovým fondem je sídlem Kulturní databáze Šumava a lokalitou pro založení "Muzea Seidel". Město Český Krumlov na Seznamu světového dědictví UNESCO podporuje podle svých sil záměr Kulturní databáze Šumava.
Euroregiony Šumavy jsou ovlivněny myšlenkou dobrého sousedství. To, co je společné, má stát v popředí.
IV. Podpisy
Podepisující organizace a instituce se hlásí k záměru podle svých sil podporovat vytvoření Kulturní databáze Šumava a vzájemně v tom směru spolupracovat.
Glaube und Heimat e.V.
Siegfried Weber, první předseda
Město Horní Planá
Jiří Hůlka, starosta
Město Pasov
Albert Zankl, vrchní starosta
Böhmerwaldmuseum Passau
prof.Dr. Gerhard Waschler, poslane Bavorského zemského sněmu
Mühlviertler Museumsstraße
Dr. Hubert Roiß, předseda
Regionální muzeum Český Krumlov
Mgr. Petr Jelínek, ředitel
Společnost tří zemí
Dr. Stefan Rammer, jednatel
Město Český Krumlov
JUDr. František Mikeš, starosta
Českokrumlovský rozvojový fond
Ing. Miroslav Reitinger, ředitel a jednatel
Euregio Bavorský les
Kaspar Sammer, jednatel
Euregion Jižní Čechy
Bohumil Knotek, jednatel
Euregio Mühlviertel
Wilhelm Patri, MAS, jednatel
Horní Planá, Vyšší Brod (knihovna kláštera), dne...
Předchozí dokumenty (připomínající na webových stranách Kohoutího kříže i samostatně zastoupené osobnosti Adalberta Stiftera, Josefa a Franze Seidelovy) mi v originále (ten druhý rovnou v překladu Mgr. Zdeny Mrázkové MBA /*1972/) zaslal z Muzea Seidel jeho kurátor Petr Hudičák a překladatelka vyslovila souhlas s neupravovanou publikací svého překladu, resp. české verze návrhu, jako vzpomínky na Roberta Baierla, zasloužilého redaktora krajanského časopisu "Glaube und Heimat". Ze zmíněného periodika přetiskujeme i nekrolog z roku 2017, jímž se s Baierlem rozloučil Manfred Pranghofer, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže. Zdá se, že byť i neuskutečněný projekt vyvolává nostalgii po lidech, kterým se jako nám na české straně svého času zdálo, že dokážeme i nemožné. Válka však ještě neskončila. Znáte to okřídlené rčení o ní: není to konec, není to ani začátek konce. Je to konec začátku.
Nekrolog
Manfred Pranghofer
Dne 14. ledna 2017 zemřel v Pasově krátce před svými jednašedesátými narozeninami někdejší redaktor měsíčníku "Glaube und Heimat" Robert Baierl. Narodil se 13. února 1956 v Pasově, kde žili jeho rodiče, pocházející z okolí Stříbra na jižním Chebsku (v originále "aus der Umgebung von Mies im südlichen Egerland" - pozn. řekl.). Po maturitě na pasovském Adalbert-Stifter-Gymnasium studoval na tamní univerzitě historii a germanistiku a studium ukončil v oboru historie magisterským titulem. V následujících letech se profesně angažoval (v originále "betätigte er sich beruflich" - pozn. řekl.) v různých oblastech, jako např. dočasně jako archivář města Vilshofen, jako samostatný nakladatel a knihkupec či jako producent kulturně historických filmů pro televizní vysílání. V letech 2000-2009 působil Robert Baierl jako redaktor a šéfredaktor (v originále "als Redakteur und Schriftleiter" - pozn. řekl.) už zmíněného už měsíčníku "Glaube und Heimat". Během svého působení ve Vilshofen pátral Robert Baierl mimo jiné v pasovském Muzeu Šumavy (v originále "im Böhmerwaldmuseum Passau" - pozn. řekl.) po informacích o vilshofenském pivovarníkovi Josefu Grollovi, který v roce 1842 ve službách plzeňských právovárečných měšťanů vynalezl pivní sortu, která Plzeň proslavila po celém světě a Baierlovy rešerše se měly stát podkladem pro filmový dokument. Přitom se seznámil s bohatými a zajímavými fondy vyhnanecké instituce, jež tehdy ještě fungovala pod neplacenou správou a spontánně se rozhodl s ní spolupracovat.
V následujících 15 letech si Baierl jako zástupce vedoucího muzea, jednatel a ten, komu byla svěřeny projekty muzejní činnosti, získal o pasovskou instituci velice významné zásluhy.
Vyzdvihnout je třeba zejména jeho osobní elán při pořádání muzejních výstav, jako té v roce 1998 u příležitosti 150. výročí narození a 75. výročí úmrtí Karla Klostermanna (ten má na webových stranách rovněž své samostatné zastoupení) či při nové instalaci expozic v letech 2002-2008. V souvislosti s tímto záměrem bylo zvláště důležité zařazení muzejního archivu do fondů archivu města Pasov (v originále "in das Stadtarchiv Passau" - pozn. řekl.), spojené Baierlovou zásluhou s prosazením nezbytné finančně kryté výstavby nových prostor v městské mediální centrále. Neúnavné angažmá prokázal při záchraně českokrumlovského Seidelova fotoateliéru v Českém Krumlově a jeho transformaci na dnes už světoznámé "Museum Seidel", nemyslitelné bez digitalizace obsáhlého fondu fotografických negativů. Sebeobětavou spoluprací na tomto vyčerpávajícím projektu si Baierl získal vysoké uznání i na české straně. Velkou pozornost vzbudily rovněž záslužné reprinty starších a dávno rozebraných knižních titulů o Šumavě, které vydal ve vlastním pasovském nakladatelství v ediční řadě "Schriftenreihe des Böhmerwaldmuseums Passau".
Přes nároky, které naň kladla jeho mnohostranná profesní i bezplatně konaná působení, nezapomínal Robert Baierl nikdy na to, aby se příkladně staral i o svou vlastní rodinu, o nemocného mladšího bratra a s jejich přibývajícím věkem o své stárnoucí rodiče, kteří potřebovali v rostoucí míře synovu péči. O to tragičtější bylo, že po těžkém záchvatu mrtvice zůstal on sám bez rodinné pomoci a byl odkázán na pobyt v pečovatelském domově. Tam strávil vždy dobře obstaráván s velkou odevzdaností osudu a trpělivě snášenými nesnázemi léta života, která mu ještě zbyla.
Glaube und Heimat, 2017, č. 4, s. 18
- - - - -
* Pasov (BY) / Český Krumlov / † † † Pasov (BY)
