KARL FUCHS
Zážitek z mládí
Můj otec byl tenkrát starostou (v originále "Ortsvorsteher", otec autora textu Daniel Fuchs byl starostou své i synovy rodné vsi Perlovice /Perletschlag/, dnes téměř zaniklé místní části města Prachatice - pozn. překl.). "Jaus" (rozuměj Johann Kainz z perlovického stavení čp. 9 - pozn. překl.) byl v nějaké záležitosti přítomen u nás (tj. v rodném stavení autoras textu čp. 17 v Perlovicích - pozn. překl.). Tu se votevřely dveře a "Hiata Lois" (rozuměj Alois Schima z perlovického stavení čp. 11 - pozn. překl.), kterej musel vždycky večer hlídat "Heidehaus" (rozuměj perlovickou chatu /čp. 24/ prachatického pedagoga, hudebního skladatele a literáta Leopolda Günthera, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), vešel dovnitř a povídá: "Mauna keimt 's g'schwind, im Heidehaus is a Diab drin. Beim Abortfenster is a eini. Hiatz keimama den schön faunga." (tj. "Mužský, pojďte rychle, v Heidehausu je zloděj. U záchodovýho vokýnka někdo je. Teď ho půjdem pěkně lapit." - pozn. překl.) Samozřejmě jsme celí nadšení byli všichni hned pro. "Lois" vepředu, můj otec a "Jaus", každý s klackem v ruce, hned za ním. Moje maminka, která se nikdáž ničeho nebála (v originále "dö nia a Angst ghot hot" - pozn. překl.), šla taky spolu a nakonec já. Byl jsem eště kluk (v originále "no a junger Bua" - pozn. překl.), čapl jsem do ruky starej útočnej bajonet, kterej si otec přinesl ze světový války domů, a tak jsme všichni společně běželi tam k "vile" (v originále "zu d' Villa" - pozn. překl.), jak se u nás Heidehausu říkalo. Můj otec dával pozor vzadu při balkoně, "Jaus" na druhý straně, kde šla ven dvířka k zahradnímu plotu (v originále "wo a Türl zum Gort'nzaun außi geht" - pozn. překl.). Maminka byla u záchodovýho vokýnka a já se svou střelnou zbraní (v originále "mit meiner Schiaßwoff'n" - pozn. překl.) venku před dvířkama v plotě. "Hiata Lois" odemknul první dveře, byly zamčený nadvakrát, a pak ty druhý. Vevnitř v předsíni byla tma (v originále "is finsta gwein" - pozn. překl.) a jak chtěl odevřít ty další z dveří, vyskočil zloděj ven, odhodil Loise stranou a byl rázem u dveří do chaty. Poněvadž uviděl maminku a před plotem mě s bajonetem, nezvostalo mu nic jinýho než zamířit doleva odtud. Lois eště zmáčknul revolver, ale ten mu nespustil (v originále "aber der is eam nit lousganga" - pozn. překl.). Jak ten chlap běžel nahoře ke dveřím, přetáhl ho Lois klackem, ale poněvadž to byl opravdu velkej chlap, docela nic mu to neudělalo. Rozrazil dveře a vypadl ven. Lois hned za ním jako by ho chtěl chytit. Zloděj byl ale rychlejší (v originále "hot 'n oba obeilt" - pozn. překl.) a utekl přes pole s vobilím. Při potyčce ale ztratil klobouk a Lois svou fajfku, kterou pak druhej den našel ve obilí. Toho druhýho dne přišli i četníci (v originále "hant Schaundarm keima" - pozn. překl.) a vynadali Loisovi, že ani nevystřelil a zloděje nechytil. To se skutečně stalo.
Heimat - einst in Pfefferschlag und Perletschlag (2001), s. 215
Podle publikace, z níž je německý originál nářečního vyprávění převzat, putovával se rekreovat ředitel studentského domova a regenschori Leopold Günther z Prachatic (zastoupený samostatně na stránkách Kohoutího kříže) dost často se ženou a dvěma psy vlčáky do Perlovic, kde se mu zalíbilo jedno místo s výhledem natolik, že se rozhodl postavit si tu roubenou chatu. Měla kamennou podezdívku, ale jinak byla celá ze dřeva. Byla v ní kuchyně s předsíní, obytná světnice, ložnice a zvenčí krytá veranda. Strop místností byl nízký, ale tři okna zjišťovala v nich dostatek světla. Nápis v půlkruhu na štítě hlásal příchozímu název stavení za plotem a zněl: Heidehaus (snad podle jedné z kapitol prózy "Das Heidedorf" /v českém překladu "Vesnička na pláni" či třeba také "Horní Planá"/ od Adalberta Stiftera, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže). Byl tam ještě před první světovou válkou. Když ředitel Günther procházel vsí se svými velkými psy. Děti se ho prý trochu bály, ale pokaždé se na jeho příchod i těšily, poněvadž od něho leckdy dostávaly i peníze za správnou odpověď na otázku po hlavních městech evropských zemí. Leopold Günther měl dva syny, Oskara (ten má na webových stranách Kohoutího kříže i své i samostatné zastoupení) a Arthura. Oskar se stal profesorem (zemřel však šestatřicetiletý na srdeční selhání), Arthur inženýrem. To Oskarova nemoc byla asi jednou z příčin, proč byla chata postavena. Studna zásobovala dům pitnou vodou a v malém okrouhlém bazénu se dalo plavat. Když Heidehaus koupil prachatický drogista Robert Ulbrich, seznámil se během jedné návštěvy obou Güntherových synů u Ulbrichovy rodiny v Prachaticích Arthur Günther s Ulbrichovou dcerou Hildou a vzal si ji za ženu. Ředitel Günther Heidehaus prodal, protože měl po převratu v roce 1918 v úmyslu vystěhovat se do Rakouska, což také učinil a žil pak prý ve Freistadtu. Heidehaus byl pro Perlovice jistou atrakcí, ale byly tu i obavy, aby ho někdo nevyloupil či nezapálil. Po Ulbrichových koupil chatu fabrikant Hans Westen (rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) z Budějovic, poslanec říšského sněmu, v roce 1945 zajatý Američany a vydaný československým úřadům, kterými byl odsouzen k smrti. Hans Schima píše ve svém výčtu perlovických stavení, z nichž Heidehaus byl tím posledním: "So endet der Bericht über unser Heimatdorf mit einem Todesurteil. Bald wurde auch unserem Dorf das Todesurteil gesprochen." (tj. "Tak končí zpráva o naší domovské vsi jedním rozsudkem smrti. Brzy nato byl ovšem vysloven i nad ní."). Z deseti selských usedlostí a pěti domků malorolníků stojí už jen bývalá stavení čp. 1, 3, 4, 5, 6, 8, 10, 11, 22 a 23, některá z nich ovšem přebudovaná. Jedenáct stavení zmizelo úplně. Karl Fuchs, který je autorem nářečního originálu předchozího textu, se narodil dne 4. listopadu 1909 na perlovickém stavení čp. 17, kde se říkalo "u Dellerů". "Legitimizován" byl až sňatkem Daniela Fuchse, nastávajícího majitele hospodářství v Perlovicích čp. 6, kde se narodil 20. července 1879 jako syn sedláka Kaspara Fuchse a jeho ženy Marie, roz. Müllerové z Volovic (Wolletschlag) čp. 8, s Marií Jakschiovou, v Horním Záblatí (Ober Sablat) 17. listopadu 1879 narozenou dcerou nádeníka Thomase Jakschiho a Kathariny, roz. Langové z Hlásné Lhoty (v matrice "aus Wihořen") čp. 26. Tato Marie Jakschiová byla neteří Ottilie Langové z Horního Záblatí a vyrůstala na stavení čp. 17 v Perlovicích, kde hospodařili Franz a Ottilie Langovi, jako by byla jejich dcerou. Daniel Fuchs a Marie Jakschiová se brali v Prachaticích 24. června roku 1912 a poněvadž oba Langovi byli už staří, nemocní a také bezdětní, Fuchsovi usedlost převzali. Z manželství vzešel jediný syn Karl, narozený ovšem skoro tři roky před jejich svatbou jako Mariino nemanželské dítě. Studoval s úspěchem na státním reálném gymnáziu v Prachaticích až do jeho zrušení v roce 1923. Poté se věnoval jen zemědělství. Ve druhé světové válce byl vojákem wehrmachtu jako jeho otec v té první z obou vojákem c.k. armády podunajského soustátí. Karl si vzal 27. července 1935 za ženu Marii, roz. Kiewegovou z chalupy řečené Hulerhaus ve dnes vlastně zaniklých Křišťanovicích (Christelschlag), jejichž stavení byla až na pár výjimek zbořena a na základech vznikly rekreační chalupy. Z tohoto manželství vzešli dva synové a dvě dcery: Karl, Helmut, Frieda a Christel. Matka Karla Fuchse spadla při trhání třešní ze stromu a na následky tohoto pádu zemřela. Daniel Fuchs skonal roku 1961 v Machtolsheimu (část města Laichingen v Bádensku-Württembersku). Byl zakládajícím členem hasičského sboru a dlouholetým hornistou. Před druhou světovou válkou byl po několik let perlovickým starostou. Srdce těšil výhled od "Dellerů" do širé krajiny Boubína a Bobíka (v originále "die weite Landschaft des Kubani und Schreiner"). Karl Fuchs žil v bádensko-württemberské obci Deggingen a patřilo mu tam podle téhož pramene 20,15 hektarů pozemků. Zemřel tu 2. prosince 1988 následkem dopravní nehody a je pochován na místním hřbitově.
- - - - -
* Perlovice, Prachatice / † † † Deggingen (BW)
