EDUARD KRISTAN

Vlastní životopis

Řídící učitel Eduard Kristan se narodil dne 8. února roku 1906 ve Vídni (v originále "in Wien" - pozn. překl.). Navštěvoval c.k. německou cvičnou školu v Českých Budějovicích (v originále "in Budweis" - pozn. překl.), nato tamní německou státní reálku a německou měšťanku (v originále "deutsche Staatsrealschule und deutsche Bürgerschule" - pozn. překl.), absolvoval pak čtyři ročníky tamního státního německého učitelského ústavu (v originále "die vier Jahrgänge der Staatlichen deutschen Lehrerbildungsanstalt in Budweis" - pozn. překl.), maturoval v roce 1924 s vyznamenáním a nastoupil své první místo ve službách sdružení "Deutscher Kulturverband" v Praze, na škole ve Chvalkově u Trhových Svinů (v originále "in Chwalkohof bei Schweinitz" - pozn. překl.), kde se ve školním roce 1924/1925 učilo po domech a ve školních rocích 1925/1926 a 1926/1927 ve formě soukromé obecné školy (v originále "(1924/25 häuslicher Privatunterricht, 1925/26 - 26/27 Privatvolkschule m.Ö.)" - pozn. překl.). Ve školních rocích 1927/1928 a 1928/29 zajišťoval domácí soukromé vyučování v Albrechticích u Sušice (v originále "in Albrechtsried bei Schüttenhofen" - pozn. překl.), pročež byl po obvinění z nacionálně socialistické činnosti z tehdejšího Československa (v originále "wegen nationalsozialistischer Betätigung von der damaligen Tschechei" - pozn. překl.) natrvalo vypovězen (v originále "für immer ausgewiesen wurde" - pozn. překl.).
Strávil pak deset let ve Vídni za rozličných životních okolností, jak je s sebou přinášely těžké časy před anšlusem.
Na den přesně o deset let později se vrátil do nynějšího Protektorátu, působil nejdříve od 1. září 1939 do 6. února 1940 jako první učitel a vedoucí nově založené státní německé školy v Domažlicích (v originále "als erster Lehrer und Leiter der neugegründeten "Staatlichen deutschen Volksschule" in Taus - pozn. překl.), nato od 7. února 1939 do 30. listopadu 1941 jako třetí učitel a vedoucí čtyři měsíce staré německé obecné školy v Netolicích (v originále "in Nettolitz" - pozn. překl.).
Dne 1. prosince roku 1941 nastoupil - jak už uvedeno - službu jako vedoucí zdejší školy (rozuměj v Ledenicích - pozn. překl.).
Oslava Vánoc byla spolu s NSDAP konána 21. prosince 1941 v hostinci "Kadleček" (Adolf Kadleček /1874-1950/, hostinský v ledenickém domě čp. 48, byl starostou Ledenic v letech 1920-1923 - pozn. překl.).

Schulchronik (Ledenice) 1941-1944

To, co zanechal ve dvou kronikách německých škol v Netolicích a Ledenicích (z té druhé v řadě pochází naše textová ukázka), je svědectvím, jakého fanatismu dokázal dosíci Hitlerův národní socialismus v učitelské hlavě. Hromadí se tu výstřižky s Hitlerovými projevy, zprávy hlavního válečného stanu ("Das Oberkommando der Wehrmacht meldet"), odsudky Západu (třeba satiře na britský kolonialismus v podobě jakési Rady zvířat věnoval Kristan, jak se dá zjistit na serveru Rakouské národní knihovny "anno-suche" už roku 1937 svůj literární výplod v časopise "Mocca" pod titulem "Den Löwen drückte der Spinat im Magen"), informace o původu hákového kříže, podpisy návštěvníků školy z řad nacistické prominence, výjimečně se vyskytnou i česká témata jako pocta Otakaru Kudrnovi z Netolic či dějiny Netolic či Ledenic. Je to i historie vzestupu a pádu zločinné ideologie, kterou vystřídala u nás i v souvislosti s vyhnáním Němců vlastně už roku 1945 ta sovětská. Jak to v televizním seriálu "České století" říká Edvard Beneš 25. února 1948: "Vyhnal jsem Němce a pustil sem Sovětský Svaz!" Co bylo s Eduardem Kristanem po válce, vlastně nevím, kolega zjistil, že zemřel 29. května orwellovského roku 1984 (ještě 10 let předtím se ve Würzburgu účastnil setkání abiturientů německého učitelského ústavu v Českých Budějovicích po 50 letech) a má hrob na vídeňském hřbitově v Neustift am Walde. Měl s manželkou Marií, roz. Riegerovou (*9. května 1913, datum viz strana 323 netolické školní kroniky z října 1940 i nápis na hrobě, †17. února 2015 ve věku 101 let!) jedinou dceru Edith, později provdanou Tollmannovou, i samostatně zastoupenou na webových stranách Kohoutího kříže. Když si jen představím, že absolvoval německý učitelský ústav v Českých Budějovicích ani ne 40 let předtím než já tzv. Pedagogický institut (název měl podle sovětského vzoru) v témže městě, silně mne mrazí husí kůží dějin. V jednom z jeho osobních dokladů lze spatřit přeškrtnuté v pořadí druhé "i" jeho chybně psaného tam příjmení "Kristian". Jistě i ve jménu "nordického světonázoru", který oproti křesťanské charitě a židovství zastával "národní socialismus" (s přívlastkem "hochrassige", tj. "vysoce rasový"), jak si pilně zaznamenal na okraj jednoho školení na zámku Würting blízko Welsu (viz snímek 118 druhého svazku kroniky německé školy v Netolicích), na němž ostatně promluvili o svém "náboženském boji" i "soudruzi" ("Parteigenossen") Eigruber, Gasthuber, Multerer, Opdenhoff a Zoglmann (právě Zoglmann tam za nadšeného souhlasu vystoupil se zásadou "Jeder Lehrer HJ-Führer", tj. "každý učitel vedoucím Hitlerjugend"), celé patero i samostatně zastoupeno na webových stránkách Kohoutího kříže. Neboť Kohoutí kříž je věnován i osudovému zapření Krista. Stejně se k němu po válce jako k jistotě vrátili, dcera Edith učila v Rakousku dokonce nějaký čas ve Vídni římskokatolickému náboženství - a byla tam i vychovatelkou u voršilek (uršulinek).

- - - - -
* Vídeň (A) / České Budějovice / Chvalkov / Albrechtice u Sušice / Domažlice / Netolice / Ledenice / † † † Vídeň (A)