FRANZ KUCHLER
...aby nebylo nijaké pochyby
Naše bavorská řeč patří stejně jako bavorské zvyky a obyčeje (v originále "wia s bairische Brauchtum" - pozn. překl.), bavorská lidová hudba, tanec, lidový kroj a lidová architektura spolu s celým způsobem života k tomu, co nazýváme starobavorským kulturním okruhem (v originále "zum bajuwarischn Kulturkreis" - pozn. překl.). K oné velké bavorské rodině náležíme my Starobavoři (v originále "mia Altbayern" - pozn. překl.), tj. Horní a Dolní Bavorsko s Horní Falcí (v originále "Oberbayern, Niederbayern, Oberpfalz" - pozn. překl.), potom ale také Rakušané (v originále "dann aber aa d Österreicher" - pozn. překl.), tj.Horní a Dolní Rakousko, Burgenland (česky se říkávalo Hradsko - pozn. překl.), Štýrsko, Korutany, Solnohradsko, Tyrolsko včetně obyvatel jižních Tyrol.
"Bairisch" psáno s "ai" odkazuje tedy k bavorskému lidovému (národnímu) kmeni a "Bayern" s "ay" je pak totéž co Svobodný stát Bavorsko se svými sedmi správními okruhy (Horní a Dolní Bavorsko, Horní Falc, Horní, Střední a Dolní Franky a Švábsko).
Alespoň tušení o tom, jak zněla naše bavorská řeč před nějakými dobrými tisíci lety lze mít, zaposloucháme-li se do mluvy horského kouta "třinácti obcí" (také "sedmi obcí") nad Veronou (tzv. "cimberština" - viz Wikipedia, Palacký ve svých Dějinách národu českého píše o cestě Cimbrů i přes naše území na západ - pozn. překl.):
|
Darnaach viartansong jahr
Az dar Adam hat gefehlt Ist kemmet ad disa belt Dar unzar libe Gott |
Čtyři tisíce let poté,
co Adam zhřešit měl, na tento svět přišel náš milovaný Pán |
Náš bavorský kmen nežije v nijakém odloučení (v originále "is net eikastlt" - pozn. překl.), nýbrž je spjat se společenstvím indogermánských (indoevropských) národů a přejímá následkem toho tu a tam i výrazy a jazykové zvyklosti jiných jako např.
Foam (Schaum, pěna), anglicky foam,
Gockl (Hahn, kohout, staročesky kokot), anglicky cock
gribsn (stehlen, krást), anglicky crib
Gugkumer (Gurke, okurka), anglicky cucumber
lusn (horchen, naslouchat), anglicky listen
oiwai (immer, vždycky), anglicky always
atd.
Dokonce i "dvojí zápor" ve větné skladbě máme my Bavoři s Angličany (a také s Čechy - pozn. překl.) společný. Najdou se ovšem v naší bavorské řeči i pozůstatky z jiných jazyků. Může naopak být, že taková jazyková příbuznost má své východisko u nás!
Nemusíme si jistě přinejmenším dát přezdívat kvůli své řeči do nějakých "zálesáků" (v originále "net hinterwaldlerisch hoaßn lassn" - pozn. překl.).
Proto ji musíme prokazovat úctu a pečovat o ni, dokud jen to ještě jde (v originále "solangs no geht" - pozn. překl.). Naše řeč je konečně dozajista i historickým památníkem. Když pomyslíme, že kočevská němčina (hrabství Gottschee /dnešní slovinské Kočevo/ - viz opět Wikipedia - bylo součástí rakouské korunní země Krajina /Krain/ - pozn. překl.) či šumavské německé nářečí (v originále "Böhmerwäldler-Mundart" - pozn. překl.) bohužel zanikají, musíme být vděčni, že zůstávají zachovány alespoň v literatuře. Ten, kdo píše v nářečí, přebírá odpovědnost za to, že naše bavorská řeč zůstává živá a dostane mezi lidmi novou vzpruhu, zejména mezi těmi mladými!
Pomozme tomu všichni!
P.S. "Bavorštinou" psaný úvod ke Kuchlerově knize ABC der Dichtkunst für Mundartschreiber und Mundartleser (1991) dává nahlédnout do hlubokého povědomí jazykového okruhu bavorského dialektu, k jehož uživatelům - a také tvůrcům - autor počítá samozřejmě i vyhnané německé Šumavany.
Raneček s vejslužkou
Jestli jsi už byl na nějaké selské svatbě (v originále "bolst scho aaf ana Bauernhochzeit gwen bist" - pozn. překl.), dostals jistě do velkého kapesního šátku zabaleno, cos nemohl při svatební hostině ani vší mocí sníst.
Čtyři cípy "šátku s vejslužkou" ((v originále "vier Zipfl vom Bschoadtüachl" - pozn. překl.) se svážou a dárek se zavěsí na lískovou hůl, nesenou přes rameno domů pro radost dětem.
Podívej, tahle knížka by měla být takovou naší "vejslužkou", do níž je svázáno to, co zůstalo po dolnobavorských a hornofalckých políbeních s nářečím při "Bavorském nářečním sněmu" ("Bairischer Munarttag") v Deggendorfu.
Jedno vám ještě totiž musím povědět:
O nějaké psaní jsme se nepřeli.
Nářečí je spíš něco jako políbení než nějaké psaní (v originále "Mundart is mehra a Schmatzaz ois a Schreibaz" - pozn. překl.).
Každý nářeční autor píše tak, jak si myslí, že by to řekl nejlíp.
Vy to pak už dotáhnete, aby se to četlo co nejlehčeji.
Jsou to po domácku upečený chleby - a každej kuchař a každá máma peče po svým.
Každej ať si najde, nač má právě laskominy (v originále "grod wia-r-a-r-an Glusta hod
Tak dobrou (v originále "an Guadn nacha!" - pozn. překl.).
Váš Kuchler Franz (v originále "Enka Kuchler Franz" - pozn. překl.).
P.S. Jde o předmluvu k svazku bavorské nářeční tvorby, jehož název zní právě "Bschoad", tj. "vejslužka" a mezi jehož autory najdeme i ty šumavské.
Zaplať Bůh východobavorským spisovatelům a básníkům
Obsah podle autorů (pořadí určuje ročník narození - pozn. překl.):
Johann Baptist Detter, 3. 6. 1864 - 9. 4. 1927
Eduard Stemplinger, 6. 1. 1870 - 25. 2. 1964
Josef Blau, 12. 8. 1872 - 22. 10. 1960
Michael Waltinger, 4. 8. 1874 - 11. 5. 1957
Franz Schrönghammer-Heimdal, 12. 7. 1881 - 3. 9. 1962
Max Dingler, 14. 5. 1883 - 28. 6. 1961
Eugen Hubrich, 22. 11. 1885 - 16. 2. 1963
Otto Geyer, 21. 1. 1889 - 18. 1. 1990
P. Wilhelm Fink, 9. 5. 1889 - 12. 2. 1965
Marzell Oberneder, 3. 6. 1891 - 2. 8. 1985
Max Peinkofer, 22. 9. 1891 - 2. 8. 1985
Josef Maria Lutz, 5. 5. 1893 - 30.8. 1972
Georg Priehäuser, 22. 1. 1894 - 19. 8. 1974
Max Matheis, 28. 6. 1894 - 3. 8. 1984
Georg Hofmann, 28. 1. 1895 - 14. 11. 1966
Leo Hans Mally, 18. 6. 1901 - 16. 12. 1987
Alois Hauzenberger, 4. 9. 1901 - 3. 10. 1958
Paul Friedl (Baumsteftenlenz), 22. 5. 1902 - 22. 1. 1989
Hans Haller, 24. 6. 1902 - 2. 9. 1984
Josef Zeitler, 4. 2. 1903 - 3. 11. 1959
Josef Wilibald Eckl, 22. 1. 1904 - 22. 10. 1981
Josef Pscheidl, 15. 10. 1904 - 21. 2. 1982
Wugg Retzer, 12. 7. 1905 - 15. 4. 1984
Mathilde Baumannová, 24. 8. 1905 - 25. 1. 1982
Karl Winter, 17. 10. 1908 - 25. 7. 1977
Waltraut Falterová, 27. 2. 1920 - 22.1. 1976
Hugo Friedrich Resch, 17. 3. 1925 - 14. 8. 1994
Těmito medailony
vyslovuji oněm zasloužilým
osobnostem mého
domova upřímné
"Zaplať Bůh!"
Potkal jsem je na své
cestě životem
a mnoho pro mě znamenaly.
S některými to bylo jen krátké seznámení a srozumění, s jinými mne pojilo opravdové přátelství.
Bohužel všichni už opustili tento svět. Jejich památka by však měla být všem přátelům domoviny trvalým odkazem.
Připojené ukázky z jejich tvorby by měly osvětlil portrét každé jednotlivé osobnosti a být doporučením, aby se zde uvedená díla dostala k prohloubenému poznání do škol a do rodin.
Děkuji všem, kdo mi poskytli souhlas ke zveřejnění ukázek z prací.
P.S. 11 z 27, tedy málem polovina celého výčtu je už zastoupena v Kohoutím kříži. Mohlo by jich být i víc, ale Východní Bavorsko je pojem přece jen trochu širší nežli Šumava a Bavorský les, na něž oboje tu má být spíše vrženo ostřejší světlo, které dokáže zaměřit jen a jen vědomí souvislostí.
Narodil se 2. srpna roku 1912 v Schachingu, který je dnes (od roku 1935) městskou částí Deggendorfu, označovaného také někdy za "bránu Bavorského lesa". Po 31 let učiteloval na obecných školách ve Viechtachu, Schöllnachu, Řezně (Regensburg) a v Deggendorfu. Patnáct let byl vedoucím Státního zemského obrazového a mediálního archivu (Staatliche Landesbildstelle) v Mnichově (München) s úkolem přednášet na mnichovské Maximilianově univerzitě, od roku 1977 jako "Regierungsschuldirektor" v důchodu, který ovšem naplňoval množstvím iniciativ. Čtvrt století působil jako předseda deggendorfské sekce bavorského Wald-Vereinu, dal podnět k pořádání festivalu "Deggendorfer Festwochen" v roce 1958 a 1961, od roku 1970 pak i nářečního sněmování pod názvem "Bairischer Mundarttag", folklorních představení "Rauhnacht" a "Losnacht", provedení četných slavností a domovských večerů, byl členem rozličných domovských spolků. Od roku 1945 byl i spisovatelsky činný: je autorem standartní práce o reformě učebních plánů pro základní a hlavní školy "Haltung und Leistung", románu o hradě Egg "Burggeflüster", příručky "ABC der Dichtung", průvodce "Kirchenführer Greising", četné příspěvky k vlastivědným publikacím jako k Landkreisbuch, jubilejní pamětní knize "1200 Jahre Deggendorf", do antologií a časopisů, dále vydavatelem vlastivědných obrazových cyklů k promítání, krátkých filmů a zvukových záznamů ke školnímu vyučování, autorem i přednašečem více nežli stovky rozhlasových pořadů. K pětaosmdesátinám mu vyšla práce "Vergelt's Gott", z níž je převzata jedna z našich textových ukázek, milostné vyznání horské vsi "O du hochgelobtes Greising", text "Andacht zu Ehren der Gottesmutter Maria", anekdoty "Der fröhliche Christ"...a to bylo 25 pořadačů naplněno rukopisy povídek, písňových textů a kreseb. Zemřel 22. dubna 2009 v Mnichově ve věku 97 let. Ještě v březnu toho roku ho "jeho" deggendorfská sekce BWV vyznamenala za 60 let členství. To on se jako její předseda v letech 1966-1968 zasloužil o započetí a dokončení znovuvýstavby Landshutského domu (Landshuter Haus), okterém se webové strany Kohoutího kříže rozepisují u jména Piepse Denglera. V roce 1971 propůjčil Wald-Verein Franzi Kuchlerovi zlatou medaili za zásluhy, roku 1975 svou kulturní cenu (Kulturpreis) a od roku 1992 je i čestným členem tohoto sdružení. Po slavnostním rekviem ve farním kostele sv. Martina v Deggendorfu byly ostatky zesnulého uloženy v dubnu roku 2009 na horském hřbitově v Greisingu, který je dnes částí Deggendorfu stejně jako Kuchlerův rodný Schaching. Dunaj v údolí a za zády Bavorský les i Šumava, tomu říkám místo pro sladké spočinutí v zemi.
- - - - -
* Schaching, Deggendorf (BY / † Mnichov (BY) / † † Greising, Deggendorf (BY)
