OTAKAR KUDRNA
Sudetoněmečtí lepidopterologové v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
Pár poznámek úvodem
Tato práce se obrací jak k historikům a regionalistům, tak i k entomologům a lepidopterologům, psal ji pak odborný systematik (v originále "geschrieben ist von einem gelernten Systematiker" - pozn. překl.), který se po desítky let věnuje lepidopterologii, zejména výzkumu denních motýlů Evropy. Článek je proto poznamenán slohem entomologické studie. Následující krátký úvod má zajistit obecnou srozumitelnost tohoto příspěvku. Všechna pojmová objasnění jsou přitom silně zjednodušena.
Vědecká pojmenování druhů fauny (včetně motýlů a jiného hmyzu) se řídí Mezinárodními pravidly zoologické nomenklatury (International Code of Zoological Nomenclature), které stanoví Mezinárodní komise pro zoologickou nomenklaturu (International Commission on Zoological Nomenclature) se sídlem v Londýně a jejichž 4. vydání platí od 1. ledna roku 2000. Pro německá (resp. česká - pozn. překl.) lidová označení ("volkstümliche Namen") nijaká pravidla či normy ovšem neexistují. Za označením druhu následuje jméno objevitele a rok prvního zveřejnění, za určitých okolností obojí v závorkách. Letopočet prvého zveřejnění je od jména autora vždy oddělen čárkou (,).
Zde použitý způsob citace se řídí směrnicemi britského Přírodopisného muzea (Natural History Museum) a náleží k mezinárodně přijatým vzorům. Jméno citovaného autora není od následného roku publikace odděleno čárkou (a odkazuje takto k seznamu citované literatury na konci textu s plnou anotací jednotlivých titulů - pozn. překl.).
Cílem zoologické systematiky, resp. taxonomie, je popis a pojmenování rozmanitosti zvířecího světa v pevně ustanovených hierarchických kategoriích. Cíli faunistiky a zoogeografie jsou výzkum mnohotvárnosti, resp. výskytu určité kategorie (např. denních motýlů) na určitém místě či území (silně zjednodušeně řečeno). Lepidopterologie (resp. entomologie) zkoumá motýly (resp. hmyz) z jakýchkoli úhlů pohledu; teoretická ochrana přírody k tomu patří. Prvními otázkami, které si lepidopterologie musí klást, jsou tyto: "Jak se nazývá tento motýlí druh?" a "Kde se tento motýlí druh vyskytuje?" Tyto dva aspekty mají základní význam pro všechny otázky další. Proto začíná výzkum motýlí fauny nějaké oblasti vždy příslušným určovacím atlasem a studium musí vést nejprve ke zpracování seznamu druhů, komentovaného údaji o výskytu a rozšíření. Klasické německy psané určovací práce a monografie měly svého času pro výzkum motýlů českých zemí rozhodující význam. Bez přínosu amatérů k výzkumu motýlů (nejen v Čechách a na Moravě) by naše dnešní znalosti o této kategorii byly velice nedostatečné. Mnohé tyto amatérské příspěvky měly přitom vědeckou úroveň.
Čtyři příspěvky k motýlí fauně Čech, Moravy a Slezska
Skvěle ilustrované dílo Jouklovo (rozuměj knižní titul: Hynek Alois Joukl, Motýlové a housenky střední Evropy se zvláštním zřetelem k motýlům českým /vydalo nakladatelství Kober v Praze 1910/ - pozn. překl.) - vlastně rozšířené české a českým poměrům přizpůsobené přetlumočení známého atlasu velkých motýlů a housenek střední Evropy od Lamperta (Kurt Lampert /1862-1918/ byl německý biolog a jeho práce z roku 1907 nese název "Die Großschmetterlinge und Raupen Mitteleuropas" - pozn. překl.) - sloužilo po mnoho desetiletí jako standartní opora při poznávání velkých motýlů Čech, Moravy a Slezska a po roce 1918 Československa.
Autor tohoto příspěvku rád doznává, že z Jouklova díla čerpal mnohé poučení a i dnes tu téměř 100 let starou knihu bere do rukou ke konzultaci, zejména při určování nočních motýlů a jejich housenek, a to mnohem raději než její německou originální předlohu (rozuměj onu Lampertovu práci z roku 1907), a to nikoli snad z jazykových důvodů. Český autor Hynek Alois Joukl (znám i jako Hans Alois Joukl - pozn. překl.) se narodil 23. června 1862 v Praze a tam i skonal 6. prosince roku 1910 (viz http://www.213.cz/Lepidolide/Joukl.html - pozn. překl.). Byl to akademický malíř a počátkem 20. století předsedal kroužku pražských lepidopterologů, který se spolu s jinými pracovními skupinami stal základem České společnosti entomologické, vzniklé v roce 1904 pod vedením Františka Klapálka (*13. srpna 1863 - 13. února 1919). Joukl vynaložil velké úsilí k tomu, aby shromáždil co možná největší množství údajů o výskytu a rozšíření druhů velkých motýlů v Království českém (Königreich Böhmen). A právě za tyto údaje byl a je, většinou právem, předmětem kritiky: byl příliš důvěřivý a akceptoval často nespolehlivé "optimistické" informace svých spolupracovníků, aniž by je dostatečně přezkoumal. Trvalo ještě něco přes dvacet let, než došlo k vydání podrobné, na svou dobu vynikající faunistické práce o velkých motýlech Čech (Sterneck 1929), mnohokrát sice doplněné, nikdy však nepřekonané. Motýlí fauna Moravy nemusela sice na podrobné zpracování čekat přes 20 let (Skala 1912, 1913), ale teprve doplnění tohoto díla (Skala 1932) dokázalo naše znalosti o rozšíření motýlů na Moravě povznést na úroveň, svou výší s onou Sterneckovou (1929) srovnatelnou. Je tu ovšem třeba dodat, že Skala (1913) zpracoval ve své knize i "malé motýly", jejichž rozšíření v Čechách (sensu stricto, tj. v přesném slova smyslu) bylo podrobněji zpracováno teprve Sterneckem a Zimmermannem (1932). Přes mnohou chválu nezůstalo skvělé dílo Sterneckovo (1929) ušetřeno ostré kritiky. Koncem dvacátých let 20. století dokončil Dr. Adolf Binder (1876-1935), působící jako lékař i lepidopterolog po mnoho let převážně na území jižních Čech, rozsáhlé vlastní výzkumy o motýlí fauně v Čechách. V lednu roku 1929 nabídl své rukopisné poznámky jako obsáhlý doplňující příspěvek ke Sterneckovu titulu "Prodromus" (1929). Jeho nabídka byla ovšem Dr. Sterneckem veřejně odmítnuta. Dr. Adolf Binder se cítil zřejmě uražen a rukopis upadl v zapomnění - než byl před několika málo lety znovuobjeven a zveřejněn ve své původní podobě (Binder 1994) jako kuriozita sice dávno plně překonaná, z historického hlediska však nikoli právě nezajímavá.
Kdo byli ti právě zmínění lepidopterologové? Koleška (mj. 1979. 1982. 1993, 1995) vypočítává ve svém "Who's who" (tj. "Kdo je kdo") entomologů činných na území někdejšího Československa asi 200 lepidopterologů "německé národnosti", bohužel ponejvíce bez podrobnějších, resp. vůbec dalších údajů o nich. Ten značný počet by neměl nikoho překvapovat. Kolem roku 1918, tj. k termínu odtržení někdejšího Království českého od Rakouska-Uherska a ustavení (spolu s tehdejšími "Horními Uhrami") umělého soustátí pod názvem Československo, žilo na území Čech, Moravy a Slezska asi pět milionů Čechů a tři miliony Němců, zatímco Slováků žilo v tehdejším Československu jen dva miliony. Tato skutečnost budiž tu výslovně připomenuta, poněvadž není - snad s výjimkou vyhnaných sudetských Němců - v zahraničí ani v Česku zejména mezi entomology dnes vůbec brána na zřetel.
MUDr. Adolf BINDER (narodil se 12. září 1876 ve Vídni a zemřel 19. února 1935 v Linci, kde je i pochován - pozn. překl.) byl povoláním lékař, který se jako mnoho jeho lékařských kolegů zajímal také o ostatní přírodní vědy. Do roku 1921 praktikoval asi 20 let ve Stráži nad Ohří (Warta an der Eger), pak se přestěhoval do Horních Rakous a žil tam zřejmě v městysi Ampflwang im Hausruckwald (Haag im Hausruck kus dál na severovýchod odtud je rodištěm Karla Klostermanna - pozn. překl.). Adolf Binder byl dobrým, pilným a vědecky orientovaným sběratelem motýlů. Koncentroval se především na okolí měst Most (Brüx) a Litoměřice (Leitmeritz), na České Středohoří a na jižní Čechy, kde podrobil evidenci velké motýly v okolí Nových Hradů (Gratzen) (Binder 1910). Jeho nejdůležitějším příspěvkem k popisu motýlí fauny v Čechách zůstává však obsažná práce, zveřejněná teprve po jeho smrti (Binder 1994). Rozsáhlá Binderova sbírka motýlů přešla později (asi po jeho smrti) do fondů Hornorakouského zemského muzea (Oberösterreichische Landesmuseum) v Linci. Sterneck (1929) charakterizuje a chválí Binderovu sbírku následujícími slovy: "Große, reichhaltige Sammlung, die die Sammelresultate des Besitzers fast aus allen Teilen Böhmens umfasst. Gut etiketiert, sehr verlässlich." (tj. "Velká, bohatá sbírka, která obsahuje sbírkové položky majitelovy téměř ze všech částí Čech. Dobře a velice spolehlivě označeno etiketami." - pozn. překl.)
Hugo Otto Viktor SKALA (narozen 24. ledna 1875 v Brně, zemřel 29. května roku 1952 v Haid bei Ansfelden, okr. Linec-venkov) byl úředníkem. Poté, co vychodil v rodném Brně obecnou školu a maturoval na tamním německém nižším gymnáziu, absolvoval zemědělské učiliště Francisco-Josephinum v Mödlingu u Vídně. Jako finanční úředník působil od roku 1897 v Přerově, v Šilperku (Schildberg, dnes Štíty - pozn. překl.), v Mikulově (Nikolsburg) a ve Fulneku na Moravě, naposledy jako daňový inspektor. Během první světové války sloužil od roku 1915 v Hranicích (Mährisch Weißkirchen). Po založení Československa se rozhodl pokračovat ve své úřednické kariéře v Rakousku, kde byl v roce 1923 penzionován jako berní ředitel (Steuerdirektor) finančního úřadu v hornorakouském městysi Neufelden. Existují dva Skalovy životopisy (Hoffmann 1953, Koleška 1982), které se v podrobnostech značně liší. Shora uvedené stručné údaje jsou snad korektní; rakouská biografie (Hoffmann 1953) se přitom jeví spolehlivější než česká, není však rovněž zcela bez chyb.
Hugo Skala byl velmi pilným lepidopterologem, dobrým sběratelem motýlů a autorem asi 80 publikací. Z českého hlediska jsou jeho zdaleka nejvýznamnějšími pracemi dvojdílná kniha "Die Lepidopterenfauna Mährens" (Skala 1912, 1913) a o 20 let později vyšlý její dodatek (Skala 1932). Původní dvojdílné vydání (Skala 1912, 1913) se dnes stalo vzácností mezi milovníky lepidopterologické litreratury velice hledanou. Svou první sbírku motýlů prodal Skala před svým odchodem do Rakouska Moravskému muzeu v rodném Brně; obsahuje sbírkové položky k jeho publikacím týkajícím se Moravy a Slezska s těžištěm v čeledi Geometridae (píďalkovití). Druhá sbírka, založená po přesídlení do Rakouska, nachází se od roku 1924 v Hornorakouském muzeu v Linci.
Dr. Jakob STERNECK, plným jménem JUDr. Jakob Maria Alfred von Sterneck-Daublebsky, pocházel z jedné pražské německé rodiny - jeho otec Alfred (narozený 1840 v Praze, syn JUDr. Jacoba Daublebského von Sterneck, který spatřil světlo světa roku 1800 v Českých Budějovicích /Budweis/ jako potomek starého zdejšího měšťanského rodu příjmení znějícího původně Doudlebský a chybným zápisem v nobilitační listině z roku 1620 pozměněného na Daublebsky/ý/ von Sterneck - pozn. překl.) byl velkoobchodníkem - a narodil se v Praze dne 29. září 1868. Místem jeho skonu dne 15. ledna 1941 se staly Karlovy Vary (Karlsbad, tehdy už od podzimu 1938 součást Německé říše - pozn. překl.). Původně chtěl Sterneck studovat přírodovědu; po své maturitě se však (zřejmě na nátlak otcův) rozhodl jít na práva. Poté, co v roce 1892 promoval na doktora práv, čekala ho c.k. úřednická kariéra. Působil v Děčíně (Tetschen), v Trutnově (Trautenau) a v Praze, než byl roku 1919 už za první Československé republiky přeložen jako okresní hejtman do Karlových Varů. Svou profesní dráhu tam ukončil v roce 1932 v hejtmanské funkci, odpovídající úrovni někdejšího c.k. místodržitelského rady. Úřední povinnosti plnil vždy s příkladnou nestranností.
Zájem o přírodu a láska k ní provázely Jakoba Sternecka po celý jeho život. V mládí to byla spíše botanika než entomologie, které se věnoval; jeho rozsáhlý herbář tvoří dnes součást vědeckých sbírek Botanického ústavu Přírodovědecké fakulty pražské Karlovy univerzity. V oboru lepidopterologie vzal si Sterneck za své především dva hlavní úkoly. Na jedné straně to byl výzkum systematiky taxonomicky obtížné podčeledi píďalkovitých (Geometridae) zvané Sterrhinae (žlutokřídleci) - Sterneckovy práce o žlutokřídlecích mají svůj význam dodnes - na druhé straně se Sterneck věnoval celkovému faunistickému výzkumu a evidenci velkých motýlů v Čechách: jeho "Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens" (Sterneck 1929) stanovil ve své době nová měřítka preciznosti a spolehlivosti a zůstává přes některé kritické ohlasy a skutečnost, že už v mnohém zastaral, v zásadě nepřekonán. Zvláštní chvály si zaslouží Sterneckovo zásadní přehodnocení pochybných a nejistých údajů o výskytu a rozšíření a revize určení kritických druhů. Sterneckem zřejmě z botanické do entomologické literatury vypůjčený, nezvyklý a z latiny pocházející výraz "Prodromus" - německy něco jako "Vorbote" (tj. "zvěstovatel, předchůdce" - pozn. překl.) - byl pak v Československu stejně jako v Rakousku použit pro podobné práce autory jinými. "Prodromus" vyšel německy vlastním nákladem Sterneckovým s podporou pražského Ministerstva školství a národní osvěty (Ministerium für Schulwesen und Volksaufklärung) a zároveň i s postoupením práva Československé společnosti entomologické na pořízení českého překladu. Zmíněná společnost tohoto práva ovšem nikdy nevyužila, pravděpodobně proto, že to tehdy nebylo nezbytně nutné. Němčina totiž sloužila až do roku 1945 jako jazyk vědy v celém středoevropském prostoru (i mimo něj) a dvojjazyčnost náležela vůbec v první Československé republice prostě k dobrému tónu nejen snad v učených kruzích. Jakob Sterneck sám byl po mnoho let aktivním členem Československé společnosti entomologické jako mnozí jiní "němečtí Češi".
Dnes - v počítačovém věku - dá se rozsah moderní faunistické práce poměrně dobře znázornit prostřednictvím pojmů jako "počet záznamů" či "stupeň pokrytí" (v originále ",Anzahl der Datensätze' und 'Deckungsgrad'" - pozn. překl.). Pro tehdejší dobu může poskytnout v tomto směru určitý náhled už sám počet spolupracovníků na nějakém díle: Sterneck např. využil v tom svém údaje a sbírky více než 70 lepidopterologů a některých muzeí, resp. pracovních okruhů. K evidenci rozšíření druhů denních motýlů v Čechách pro sestavení atlasu jejich výskytu (Kudrna 1994) dodalo příslušná data 133 lepidopterologů; přitom náleží k denním motýlům jen něco přes 10 % všech druhů velkých motýlů vůbec. Čechy, Morava a Slezsko patřily vždycky k evropským vrcholům entomologického výzkumu ve velmi patrném protikladu k převážně slovansky dominantní Evropě východní.
Sterneckova sbírka motýlů s faunistickým těžištěm v Čechách a se systematickým těžištěm v čeledi píďalkovití, podčeledi žlutokřídleci, tvoří dnes významnou součást velkých sbírkových fondů vídeňského Přírodovědeckého muzea (Naturhistorisches Museum zu Wien). Už v roce 1929 zahrnovala Sterneckova sbírka více než 22 000 exemplářů.
Sterneckův "Prodromus" měl v roce 1929 přesto malou vadu na kráse: téměř stejně druhově bohaté, mnohem méně ovšem probádané skupině "malých motýlů" tu byla upřena jakákoli pozornost. Činit proto nějakou výčitku autorovi díla by se však nemělo. Jakob Sterneck si byl té vady na kráse pravděpodobně dobře vědom. Jen čtyři roky po vydání "Prodroma" vyšel v Karlových Varech jeho původně neohlášený druhý díl - Microlepidoptera (Kleinschmetterlinge, tj. "drobní motýli" - pozn. překl.). Ačkoli druhý díl nedosahuje vynikající úrovně dílu prvého - představuje přece důležitý přínos k další evidenci této skupiny na území Čech. Vznik druhého dílu byl umožněn spoluprací s jiným autorem, a to s tehdy ještě mladým Friedrichem Zimmermannem.
Prof.PhDr. Friedrich ZIMMERMANN se narodil 8. srpna 1895 v Brně; zemřel pak v Západním Berlíně (Berlin /West/) 21. ledna 1961. Po studiu na vysokém učení technickém v Brně a ve Vídni, po své promoci a následné aplikované vědecké činnosti nejprve v Rakousku a později v Československu habilitoval se Zimmermann na zemědělské fakultě pražské německé techniky (Deutsche Technische Hochschule zu Prag) v Děčíně-Libverdě (Tetschen-Liebwerd), kde byl později jmenován profesorem. Vedle svého spoluautorského podílu na druhém díle Sterneckova "Prodroma" publikoval Zimmermann v letech 1915-1945 množství faunistických příspěvků ponejvíce o malých motýlech. V roce 1945 byl násilně vysídlen do Německa. Jeho velká sbírka motýlů v celkovém počtu více než 12 000 položek má obsahové těžiště rovněž v exemplářích malých motýlů (10 000 položek). Byla zabavena a nachází se od roku 1945 ve sbírkových fondech Národního muzea v Praze.
K osudu několika po válce zabavených sbírek motýlů
Sbírky motýlů byly už v tomto příspěvku zmíněny vícekrát. Vědecky založená a dobře udržovaná sbírka motýlů, zvláště je-li vybudována renomovaným odborníkem, má značný význam. Význam sbírek, které obsahují typový materiál, je pak ještě větší. Pod pojmem "typový materiál" se (zjednodušeně) rozumí exempláře, které slouží k pojmenování nově objeveného druhu či poddruhu, při čemž "typové exempláře" jako nositelé nového pojmenování hrají ovšem obzvlášť důležitou roli. Nikoli publikovaný popis totiž, nýbrž typ nesoucí jméno je předmětnou definicí tohoto jména. I faunisticky orientované sbírky však mají svou důležitost; jen dokladové exempláře umožňují potvrzení, resp. přezkoumání starších dat. Každý sbírkový exemplář lze srovnat s nějakým jen jednou o sobě k dispozici jsoucím "nositelem dat". Je tu třeba výslovně zdůraznit, že vědecké sbírky motýlů slouží (a neškodí!) také ochraně přírody.
Sbírka motýlů má v prvé řadě vědeckou hodnotu. Sbírky byly vždy předmětem darování či dědictví ve prospěch státních institucí, resp. muzeí, často proti potvrzení o poskytnutí daru. Aby mohla být materielní hodnota nějaké sbírky alespoň zhruba stanovena, byl před několika málo lety spolupůsobením příslušných bavorských ministerstev na dotaz Zoologické státní sbírky (Zoologische Staatssammlung) v Mnichově zaveden pojem "Wiederbeschaffungswert" (tj. "reprodukční pořizovací cena", rozuměj pořizovací cena stávající věci v okamžiku jejího opětovného pořízení - pozn. překl.) jednoho exempláře a vyčíslen částkou 10,- DM (kurz německé marky k euru /?/ byl 31.12. 1998 stanoven před vstupem Spolkové republiky do eurozóny přepočítacím koeficientem 1,95583 - pozn. překl.). Tento obnos je v každém případě realistický, ačkoli sotva nějaká sbírka byla kdy prodána či koupena za cenu 10,- DM za jeden exemplář. Neexistuje nijaká vědecká instituce, která by si mohla úhradu tak vysoké částky dovolit. Tu cenu uvádíme zde toliko proto, aby byla čtenáři učiněna srozumitelnější "materielní hodnota" německých sbírek, které byly zabaveny po válce československým státem.
Nějaký úplný soupis státem zabavených sbírek motýlů, které zůstaly roku 1945 v někdejším Československu, ovšem neexistuje. Autor tohoto příspěvku má ještě v osobní paměti krásnou, snad až 2 000 exemplářů čítající sbírku motýlů z majetku sběratele E. Schacka, násilně vysídleného z Českých Budějovic tzv. odsunem. Ještě počátkem padesátých let byla tato sbírka uložena v Jihočeském muzeuve zvláštní skříni - už o několik málo let později tam ta sbírka prostě nebyla. Nejvýznamnější sbírky jsou dnes součástí entomologického oddělení Národního muzea v Praze (Moucha et al. 1971):
Gustav Grosse (*8. 3. 1882 Kaznějov, okr. Plzeň-sever - †28. 2. 1962 Řezno, Bavorsko - 15 000 exemplářů
Otto Holik (*16. 2. 1881 Bielitz /dnes Bielsko-Biala, Polsko/ - †4. 11. 1963 Drážďany, Sasko - 50 000 exemplářů
Josef Michel (*18. 1. 1890 - † po roce 1945 v Německu) - 3 000 exemplářů
Josef Schönfelder (*18. 7. 1891 Varnsdorf /Warnsdorf/ - †17. 3. 1983 Großenhain, Sasko - 7 500 exemplářů
Josef Soffner (17. 3. 1889 Jindřichovice pod Smrkem /Heinersdorf/ - †25. prosince 1976 Staßfurt, Sasko-Anhaltsko - 12 000 exemplářů
Friedrich Zimmermann (viz jak už shora uvedeno) - 12 000 exemplářů
Jako příklad typově zvláště bohaté sbírky lze připomenout tu, kterou Otto HOLIK zasvětil speciálně podrodu vřetenuška (Zygaena Fabricius. 1775) a která byla pravděpodobně největší svého druhu vůbec. Otto Holik byl rodákem ze Slezska a v roce 1910 přesídlil z Vídně do Prahy. Působil tam později až do roku 1945 jako ředitel jedné velké tiskárny. Po dlouhá léta byl členem Československé společnosti entomologické. V roce 1945 byl násilně odsunut do východní zóny Německa a tam i roku 1963 v saských Drážďanech zemřel (Koleška 1982). V Drážďanech mj. vyhotovil vzácný, jen ve strojopise existující katalog slavné velké a typově velmi bohaté sbírky Dr. Otto Staudingera (žil v 1etech 1830-1900 - pozn. překl.) a Otto Bang-Haase (syn dánského entomologa Andrease Bang-Haase /1846-1925/, v jehož práci pokračoval, žil v letech 1882-1948 - pozn. překl.). Ta se dnes nachází v Zoologickém muzeu Humboldtovy univerzity v Berlíně.
Ve Slezském muzeu v Opavě (Troppau) nachází se od konce druhé světové války asi 20 000 exemplářů motýlů ze sbírek sudetských Němců, kteří se stali obětí poválečného odsunu z území Slezska, a také velká a hodnotná entomologická odborná knihovna, ani nemluvě o dodnes nezpracované sbírce brouků v počtu asi 300 000 exemplářů, která byla pořízena Edmundem Reitterem (1845-1920) a jeho synem Emmerichem Reitterem (1880-1944).
"Okáč horský"("Brocken-Mohrenfalter") v Krkonoších (Riesengebirge)
V dřívějších dobách, v každém případě ještě po druhé světové válce, byli motýli chápáni téměř výlučně jako "škůdci". O to zajímavějším se dnes jeví jeden na svou dobu velmi nezvyklý čin jednoho sudetského Němce rodem z Čech. Josef SOFFNER přišel na svět dne 17. září roku 1889 v Jindřichovicích pod Smrkem (Heinersdorf an der Tafelfichte) a zemřel na Boží Hod vánoční 25. prosince 1976 ve Staßfurtu v tehdejším východním Německu (dnešní spolková země Sasko-Anhaltsko - pozn. překl.). Povoláním byl nejprve učitel, později pak školní inspektor. V letech 1925-1930 působil Soffner jako školní inspektor v Klatovech (Klattau) a v Sušici (Schüttenhofen), tedy v šumavských okresech na území jihozápadních Čech. V roce 1930 byl přeložen do Trutnova (Trautenau) v severovýchodních Čechách jako školní inspektor pro tamní německé základní školy. Tam prožil i připojení sudetských území ke "Třetí říši", své následné propuštění ze školních služeb, později pak povolání k wehrmachtu a válečné nasazení na východní frontu. Po skončení druhé světové války byl tento dokonale dvojjazyčný demokrat smýšlením a velký obdivovatel T.G. Masaryka vysídlen jako údajný nacista do tehdejší sovětské východní zóny Německa. Jeho krásná, vědecky cenná a více než 12 000 exemplářů čítající sbírka motýlů byla roku 1945 zabavena a deponována do fondů pražského Národního muzea. Autor tohoto příspěvku měl možnost ještě v šedesátých letech dvacátého století Josefa Soffnera prostřednictvím výměny dopisů osobně poznat.
Josef Soffner se věnoval zejména faunistickému výzkumu motýlů míst svého pedagogického působení, ať už to bylo na Šumavě (Soffner 1930), v Krkonoších (Soffner 1960) či za cest do Jeseníků (Altvatergebirge). Publikoval však kromě toho i množství menších prací a byl lepidopterologicky činný dokonce i za války na východní froně (Alberti & Soffner 1962).
Když v roce 1964 jeden polský lepidopterolog objevil v Krkonoších dříve tam zcela neznámý a i jinak jen velice lokálně se vyskytující druh denních motýlů jménem okáč horský - Erebia epiphron (Knoch, 1783) - šlo téměř o senzaci svého druhu (Borkowski 1966). Brzy vyšlo najevo, že E. epiphron, tedy okáč horský byl ve třicátých letech v Krkonoších Soffnerem "divoce" vysazen a pak "zapomenut" (Soffner 1967). Dnes patří vysazení, resp. znovuosídlení ohrožených motýlích druhů k většinou sice náročným, nikoli však úplně nezvyklým možnostem ochrany přírody; tehdy ovšem šlo o akci naprosto ojedinělou. Josef Soffner, velký znalec krkonošské motýlí fauny, se dočetl v jedné vynikající standartní práci o evropských motýlech (Spuler 1910), že se tu má okáč horský vyskytovat. On sám znal tento druh toliko z moravských Jeseníků, kde se vyskytuje spolu s příbuzným okáčem sudetským (Erebia sudetica Staudinger, 1861) na prostoru sice velmi omezeném, zato v mimořádně početných populacích. Následující výňatek ze Soffnerovy vlastní zprávy (1967: 125) popisuje jeho tehdejší akci následujícími slovy:
"Za mých sběratelských túr v Jeseníkách přišel jsem v letech 1932 a 1933 na myšlenku, oba druhy (tj. okáče horského a okáče sudetského - pozn. překl.) přesadit (v originále "zu verpflanzen" - pozn. překl.) do Krkonoš. Sbíral jsem samičky (v originále 'ich sammelte Weibchen' - pozn. překl.) okáče horského a okáče sudetského a posílal je v povícero balíčcích jako spěšninu (v originále 'in mehreren Päckchen als Eilgut' - pozn. překl.) hostinskému na Luční boudě (Wiesenbaude), několik i hostinskému na Maxově chatě (v originále 'Maxhütte', objekt, pojmenovaný po továrníku Maxmiliánu Hirschovi, po druhé světové válce zchátral a zanikl, podezdívka byla využita pro zřízení tzv. Maxovy vyhlídky - pozn. překl.) na vrcholu Rýchor (v originále 'Rehorengipfel', nejvyšší bod horského hřebenu jménem Rýchory leží v nadmořské výšce 1033 m - pozn. překl.). Podle mých pokynů byla zvířata vysazena na horských lukách na sever a na severozápad od Luční boudy, jiná bezprostředně při Rýchorské boudě (Rehorenbaude). Celkem by mělo jít od každého druhu za ta dvě léta o asi sto kusů (v originále 'von jeder Art in diesen zwei Jahren etwa 100 Stück zusammen gekommen sein' - pozn. překl.)."
Dnes je okáč horský v hřebenových polohách českých Krkonoš silně přítomen ve velkých populacích a hojně ovšem zastoupen i na polské straně krkonošského hřebene. Naproti tomu se okáče sudetského v Krkonoších udržet nepodařilo. Soffner (1967: 128) vysvětluje tuto skutečnost slovy:
"U okáče sudetského se zdá být výsledek pokusu neúspěšným (v originále 'scheint der Versuch missglückt zu sein' - pozn. překl.), neboť zvíře tu ještě nebylo nalezeno. Pravděpodobně mu drsné krkonošské klima nevyhovovalo."
Tato spekulace - či snad hypotéza - může být sice správná, ale také nemusí. Problematika úspěšného vysazení motýlích druhů je mnohem komplikovanější, než se ještě před 30 lety mohlo zdát. Mohlo by stejně tak dobře jít jen o "ekologickou katastrofu", která postihla právě dotyčný druh, nebo třeba o zřetězení nepříznivých okolností. Jen obnovený pokus by mohl dát odpověď, došel by však dnes u příslušných orgánů Krkonošského národního parku (KRNAP) sotva kladného ohlasu. Tajemství neúspěchu zůstane tak asi provždy neobjasněno.
Závěrečné poznámky
"Německé Čechy" (v originále "Deutschböhmen" - pozn. překl.) poskytovaly více než 150 let významný a vynikající přínos výzkumu motýlí fauny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jako rodilého Čecha by autora tohoto příspěvku nadobyčej potěšilo, kdyby jeho drobná práce poskytla nový podnět k podrobnému výčtu mnohostranných zásluh lepidopterologů z řad "českých Němců" o právě zmíněný výzkum. Tyto zásluhy bohužel v naší současnosti upadly v hluboké zapomnění. Tím by tato práce mohla z české strany představovat první malý krok k novému, čestnému posouzení mnohočetného historického přínosu německých spoluobyvatel "českých" zemí v oblasti kultury, vědecké a naučné praxe i hospodářské činnosti. Osobnosti jako Max Brod, Richard Coudenhove-Kalergi, Wenzel Jaksch, Hans Ledwinka, Heinrich Liebig, Ernst Mach, Julius Meinl, Gregor Mendel, Balthasar Neumann, Ferdinand Porsche, Karl Renner, Adalbert Stifter a mnohé jiné měly svůj původ v někdejších zemích Koruny české a je třeba je také z českého hlediska chápat jako vlastní krajany! Také mezi poválečnými vyhnanci bylo mnoho význačných osobností. Z české strany by mělo být i proto vyhnání chápáno jako něco nejvýš politováníhodného, politicky vynuceného a pro zemi tragického už coby únik mozků (v originále "für das Land tragischer Braindrain" - pozn. překl.). Kolik Čechů vůbec ještě zná tu historii? V českém jazyce neexistují ani nějaké podrobnější kulturní a hospodářské dějiny sudetských území, ani podrobnější biografický slovník Němců z Čech, Moravy a Slezska, resp. sudetských Němců. Autor tohoto příspěvku je dále toho pevného přesvědčení, že jen široce založené muzeum a archiv může pro budoucí generace objektivně zdokumentovat a pro nejširší vrstvy obyvatelstva srozumitelně zachytit téměř tisícileté společné dějiny Čechů a Němců v zemích české Koruny. Takové muzeum však tu k velké a politováníhodné škodě dosud nevzniklo. Kéž tento drobný příspěvek, čten i nositeli politických rozhodnutí, je v tom smyslu slova dobře pochopen a realizován jako poslední naléhavé doporučení! Politici obou stran jsou nyní žádáni, aby mladou generaci, nezasaženou tolik nenávistí a odvetou válečné doby a následného komunismu, informovali objektivně a věcně o pravém stavu věcí.
Poděkování
Při psaní tohoto příspěvku byli jeho autorovi nápomocni pánové H. Franz, Dr. R.J. Hoffmann, L. Lizec, Mgr. J. Mareš, R. Mathes, K. Mohr M.A., Dr. I. Okali, Dr. A. Pavličko a Mgr. V. Vrabec. Autor uvedeným pánům velice srdečně děkuje.
Binder, A., 1910. Macrolepidopteren von Gratzen (Südböhmen). - Internationale Entomologische Zeitschrift 4: 136-138, 141-142, 146-149, 160-161.
Binder, A., 1924. Lepidopterologisches aus Böhmen. - Zeitschrift des Österreichischen Entomologenvereins 9:63.
Binder, A., 1925. Beitrag zur Schmetterlingsfauna Böhmens. - Monatsschrift für naturwissenschaftliche Fortbildung (Sonderbeilage).
Binder, A., 1994. Beitrag zur Schmetterlingsfauna Böhmens. - Neue Entomologische Nachrichten 32: 1-150.
Borkowski, A., 1966. Erebia epiphron silesiana M-D. aus dem Riesengebirge. - Polskie Pismo entomologiczne 36: 85-92.
Hoffmann, E., 1953. Steuerdirektor Hugo Skala. - Zeitschrift der Wiener Entomologischen Gesellschaft 38: 147-149.
Joukl, H.A., 1910. Motýlové a housenky střední Evropy, se zvláštním zřetelem k motýlům českým. - I.L. Kober, Praha.
Koleška, Z., 1979. Seznam biografií československých entomologů (entomologové nežijící). 1. - Zprávy Československé společnosti entomologické 15 (Suppl.): 1-32.
Koleška, Z., 1979. Seznam biografií československých entomologů (entomologové nežijící). 4. pokračování. - Zprávy Československé společnosti entomologické 18 (Suppl.): 99-136.
Koleška, Z., 1979. Seznam biografií československých entomologů (entomologové nežijící). 14. pokračování. - Klapalekiana 29 (Suppl.): 493-564.
Koleška, Z., 1979. Seznam biografií československých entomologů (entomologové nežijící). 15. pokračování. - Klapalekiana 31 (Suppl.): 564-773.
Kudrna, O., 1994. Kommentierter Verbreitungsatlas der Tagfalter Tschechiens. - Oedippus 8: 1-137.
Kudrna, O., 2002. The distribution atlas of European butterflies. - Oedippus 20: 1-342.
Kuras, T. et al., 2000. Erebia sudetica and Erebia epiphton in the Czech Republic: review of present and past distributions, conservation implications. - Časopis Slezského muzea v Opavě (A) 50: 57-81.
Lampert, K., 1907. Die Großschmetterlinge und Raupen Mitteleuropas. - J.F. Schreiber, München und Esslingen.
Moucha, J. et al., 1971. Súpis entomologických zbierok v československých múzeách. - Slovenské národné múzeum, Bratislava.
Skala, H., 1912. Die Lepidopterenfauna Mährens. 1. Teil. - Verhandlungen der Naturforschenden Vereins in Brünn 50 (1911): 63-241.
Skala, H., 1913. Die Lepidopterenfauna Mährens. 2. Teil. - Verhandlungen der Naturforschenden Vereins in Brünn 51 (1912): 1-263.
Soffner, J., 1930. Zur Schmetterlingsfauna des mittleren Böhmerwaldes. - Mitteilungen der Münchner Entomologischen Gesellschaft 20: 115-132.
Soffner, J., 1960. Schmetterlinge aus dem Riesengebirge. - Zeitschrift der Wiener Entomologischen Gesellschaft 45: 70-91.
Soffner, J., 1960. Erebia epiphron silesiana im Riesengebirge. - Entomologische Zeitschrift 77: 125-128.
Spuler, A., 1908. Die Schmetterlinge Europas. - Schweizerbart'sche Verlagshandlung. Stuttgart.
Sterneck, J., 1929. Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens. [I. Teil: Macrolepidoptera]. - Selbstverlag des Autors. Karlsbad.
Sterneck, J. & Zimmermann, F., 1933. Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens. II. Teil: Microlepidoptera. - Als Manuskript vervielfältigt
Jahrbuch für sudetendeutsche Museen und Archive 2002. s. 97-108
Kakerlaken
Kakerlaken
lecker kaken
Kakerlaken
P.S. Autor podmínil otištění své slovní hříčky tímto vlastním komentářem:"Kakerlaken je hovorový, mírně vulgarizující výraz, označující šváby, hmyz z řádu Blattaria, obsahujícího celosvětově okolo 3 500 druhů. Mezi asi nejznámější evropské zástupce patří např. Blatta orientalis nebo Blatella germanica (česky Rus domácí). Nepřeložitelná slovní hříčka značí: švábi/chutně kadí/švábi."
Už samo spojení sbírky motýlů a jejich výzkumu v zemích Koruny české s událostmi, které ty krajiny kalně zasahují až podnes, má opojnou váhu. Má v sobě tu "nesnesitelnou lehkost" oblohy bez hranic, plnou jen neslyšného šumu křídel v ní, křídel, jimž stačí ublížit byť pouhý lidský dotek. I ten humorný "nonsens" o švábech má jemný osten, rušící ubohá lidská omezení. Znám muže, který s naivitou, Bohem dopřávanou jen lidem vzdělaným a opravdově poctivým, dokáže tu nečekanou klenbu slova znovu a znovu zvedat a vyznávat svou vědeckou prací renomovaného lepidopterologa výsostně evropského formátu, jehož jsem měl to štěstí poznat. Ať o sobě ostatně promluví sám.
Vlastní životopis vyznamenaného, pronesený při udělení zlaté čestné jehlice Německého svazu pro ochranu přírody v Zoologickém muzeu Humboldtovy univerzity v Berlíně 17. října roku 2009
Milý Wernere,
velevážené dámy, velevážení pánové,
milí přátelé a kolegové!
Roky, končící cifrou 9, mají pro mne zřejmě nějaký obzvláštní význam: v roce 1939 jsem se (dne 10. února tr. - pozn. překl.) v Českých Budějovicích (Budweis) na jihu Čech, "po prvé" narodil. Druhá světová válka stála za dveřmi. Ji ovšem naše rodina ještě snesitelně přestála. Komunistický státní převrat z 25. února 1948 a následný "reálsocialismus" už nikoli.
Můj otec byl tzv. "třídní nepřítel" a zemřel v 53 letech věku, jen sotva tři roky po svém propuštění z "lágru" pro "nepřátele lidu", tj. z tábora nucených prací, kamuflovaného tehdy jako "mimořádné vojenské cvičení"; můj otec přitom vojákem nikdy nebyl. Komunistické koncentrační tábory byly po smrti soudruha Jossifa Vissarionoviče Džugašviliho alias Stalina, největšího zločince všech dob, postupně zrušeny. Tak se dostal na svobodu i můj otec, bohužel už nevyléčitelně nemocen.
Já to neměl v reálném socialismu také nijak lehké. Byl jsem odjakživa přímé povahy a často opravdu dost nediplomatický. Hodně let jsem např. pracoval jako pomocný dělník; pak jsem zase delší dobu "pomáhal při budování komunismu" ve třísměnném provozu na jedné rafinerii uranové rudy nedaleko Českých Budějovic (jde o tzv. Chemickou úpravnu uranového průmyslu MAPE Mydlovary /MAPE tu znamená MAgnesium PErchlorát, tj. chloristan hořečnatý/, která byla v provozu v letech 1962-1991 a jejích 286 hektarů uranových odkališť představuje jednu z nejzávažnějších ekologických zátěží v celé České republice - pozn. překl.). Motýli mi pomohli mnohokrát tu krušnou dobu překonat. Teprve v polovině šedesátých let jsem získal přece jen srovnatelně lepší práci.
Po roce 1960 jsem teď už jako tzv. "dělnický kádr" a "tvrdohlavec" zároveň požádal o písemné vyjádření stranických míst k jejich zamítnutí mých dalších studií. Po delší čekací lhůtě jsem to vyjádření opravdu obdržel: mé studium prý není "v zájmu strany a vlády". To vysvětlení "třídnímu nepříteli" už bohužel jako doklad v rukou nemám.
Dne 21. srpna roku 1968 se objevily Brežněvovy tanky v Praze (v originále "landeten Brezhnews Panzer in Prag", což je narážka na přepravu tanků do Ruzyně obřími vojenskými letadly typu "Antonov" - pozn. překl.) a ukončily něžný přelud "pražského jara". Ještě téhož dne jsem se rozhodl Československo opustit; nikdy v životě mi nijaké důležité rozhodnutí nepřipadlo tak snadné a samozřejmé. Přiznám se, že možností emigrovat jsem se intenzívně zabýval od konce podzimu 1967, vlastně mnohem víc nežli pak samotným "pražským jarem". Už v "předjaří" jsem dostal cestovní pas a "po jaru" (v originále "Nachfrühling" - pozn. překl.), ještě právě včas, výjezdní doložku do Velké Británie, platnou na 30 dnů.
4. června roku 1969 jsem přistál na londýnském letišti Heathrow a narodil jsem se tenkráte takříkajíc "po druhé". Můj "druhý život" mohl začít.
Byl jsem uprchlík, s jedním kufrem a jednou aktovkou - jinak nic; byl jsem prakticky "penniless" (tj. "bez peněz" - pozn. překl.), přesto šťasten. Byl jsem konečně na svobodě, daleko pryč od nenáviděného "reálsocialismu". Uprchlická podpora jako dnes tehdy v Británii ještě neexistovala, toliko "work permit" a "right of residence" po jednom roce, navíc tzv. "Nansen Passport for displaced and stateleless persons". V roce 1969 povolených mně 30 dní pobytu jsem si ovšem - už bez svolení komunistické vrchnosti - prodloužil na neurčito. Jen o šest let později jsem se v nejkratší možné době stal britským státním občanem. Jsem za to ještě dnes naplněn vděčností, a také hrdostí.
Zvláště jsem zavázán díky B.C.S. Warrenovi - ano, je to onen proslulý "Erebia Warren" (česky bychom řekli "okáč Warren", přezdívaný tak podle rodu motýlů Erebia, horští okáči - pozn. překl.) - jehož dopis mi pomohl získat místo vědeckého asistenta (Research Assistent) na Department of Zoology univerzity v Cambridgi. Dceru B.C.S. Warrena - paní E.J.M. Warrenovou - navštěvuji snad každým rokem; je aktivně činná v British Butterfly Conservation Society (BBCS), sdružení známém i jako Butterfly Conservation (BC) United Kingdom (UK). Mohl jsem nyní, byť s velkým zpožděním, konečně započít svou vědeckou kariéru. Několik let poté, ještě jako Cambridge Research Assistent, získal jsem svůj "first degree": totiž Licenciate of Biology (LIBiol.) na londýnském Biologickém institutu (London Institut of Biology, odpovídající titulu BSc. (Bachelor of Science, tj. bakalář vědy - pozn. překl.). Československo jsem totiž opustil bez dokončeného univerzitního vzdělání.
Rok 1989 přinesl konec komunismu, v neposlední řadě díky Michailu Gorbačovovi. Za dvacet let mého života ve svobodě se událo mnoho věcí, dokonce i rozsudek, vynesený za mé "opuštění republiky" byl prohlášen neplatným; promlčen byl ostatně už předtím. Na jaře roku 1990 jsem navštívil tehdy ještě existující Československo jako mezinárodně uznávaný vědec, lepidopterolog profesí, a byl jsem tu promován a habilitován. Bylo to naplněním mého snu a cíle, který jsem si vytyčil už jako ani ne patnáctiletý hoch, jehož jsem se také skutečně držel a nikdy se ho nevzdal.
Nadšen znovusjednocením Německa a zrozením Německého svazu pro ochranu přírody (Naturschutzbund Deutschland /NABU/) jsem do nově založeného NABU vstoupil, abych věci ochrany motýlů sloužil ještě lépe nejprve prací ve Spolkovém výboru pro entomologii (Bundesfachausschuss /BFA/ Entomologie) jako jeden z jeho zakládajících členů, dočasně i v BFA Internationales. později založením Spolkové pracovní skupiny pro motýly (Bundesarbeitsgruppe /BAG/ Schmetterlinge). Vrcholem této činnosti se stal projekt Mapping European Butterflies (MEB) a publikace "Distribution Atlas of European Butterflies" v roce 2002. Mí kolegové z NABU, zejména Helmut Opitz a Christian Mittag, mne přitom skvěle podporovali. Clas Naumann, pozorovatel vždy kritický a náročný, označil atlas v jedné recenzi za "milník v dějinách lepidopterologie" (v originále "als Meilenstein in der Geschichte der Lepidopterologie" - pozn. překl.).
Tento rok 2009, končící rovněž cifrou 9, přináší mi hned čtyři vrcholy, z nichž ten prvý představuje vlastně jen příjemnou podružnost.
- Od 1. ledna 2009 jsem členem pro "dobrou starou Anglii" (v originále "für 'good od England'" - pozn. překl.) tak příznačného londýnského pánského klubu jménem "West End" Gentlemen's Club - podružnost skutečně nádherná.
- Na jaře jsme během porad se Seppem Pennerstorferem ve Vídni našli nejprve teoretickou možnost, oskenovat a konvertovat data rozšíření ze Španělska a Portugalska v UTM (tj. Univerzální transverzální Mercatorův systém souřadnic, rozuměj systém určování na povrchu Země založený na mřížkách - pozn. překl.), což pak v létě skutečně klaplo. Díky tomuto "triku" či spíše průlomu bylo pro Pedera Skoua relativně snadné získat z Madridu copyright.
- V létě jsem dostal milé sdělení od G. Müllera-Motzfelda - jeho poslední E-mail na mou adresu krátce před jeho odcestováním do Střední Asie. Byla to první informace o propůjčení čestného vyznamenání NABU. Velké a krásné překvapení pro mne! Werner Schulze už k tomu všechno velmi výstižně řekl.
- Konečně v pátek 9. října jsem obdržel opět jeden E-mail, tentokrát od Martina Warrena: stal jsem se prvým vůbec laureátem nového ocenění jménem
Marsh Award for Distinguished Service in the Field of Lepidoptera
Conservation and Research in Europe
"in recognition of my lifelong work on Lepidoptera in Europe and the great achievement of the Mapping European Butterflies project" (tj. "Marshova cena za významné zásluhy v oblasti ochrany a výzkumu evropských motýlů v uznání celoživotní práce v této oblasti a velkého úspěchu v projektu mapování evropských motýlů" - pozn. překl.), a to na návrh European Interest Group (EIG) při BBCS.
Jsem přirozeně přešťasten, plný vděčnosti a - s dovolením - také hrdosti nad velkou poctou, která mi za můj skromný přínos byla těmi dvěma oceněními udělena. Jedno je mi jasné: bez podpory četných mých kolegů, zapisovatelů MEB a "milovníků motýlů" vůbec bych nijakého ocenění nebyl hoden. Jsem všem za tuto pomoc pokorně a nekonečně vděčen. Chtěl bych na tomto místě všem, kdo mě ať už jakýmkoli způsobem podpořili, třeba by to bylo jen nějaké dobré slovo v těžkém čase, vyslovit svůj nejsrdečnější dík.
Je to k nevíře: je mi dnes sedmdesát let; přesto se cítím plný života a naděje, že budu naživu ještě co možná hodně roků, že zůstanu zdráv a aktivní. Je toho přece zapotřebí ještě tolik vykonat!
Dosažený výkon každého z lidí by měl být vždy měřen s ohledem na jeho handicap; ten můj handicap nebyl právě malý. Proto se domnívám, že už dnes mohu říci: nežil jsem nadarmo! Pomyslel jsem si to zrovna ve chvíli, kdy jsem po prvé držel v rukou vytištěný "Distribution Atlas of European Butterflies" A až jednou přece jen spadne "final curtain", ta poslední opona, řeknu si: "not in a shy way, I did all that, and more, much more than this, I did it my way"! (tj. v citaci textu slavné písně Franka Sinatry: "ne vždycky to šlo hladce, ale dokázal jsem to všechno, a co víc, mnohem víc než to: udělal jsem to po svém!" - pozn. překl.)
Opravdový dík za vaši pozornost.
Berlin - NABU (Naturschutzbund Deutschland e.V.) 17. 10. 2009
Otakar Kudrna stále sledoval dění v rodných Českých Budějovicích. V průběhu let se stal skutečným přítelem Jihočeské vědecké knihovny, proběhl v ní křest jednoho z jeho lepidopterologických děl a zasloužil se také o dlouhodobou výpůjčku unikátní knihovny svého prastrýce z netolického muzea do jejích fondů. Každoročně se do Českých Budějovic a do knihovny vracel, sledoval stavbu její nové budovy a těšil se do ní. Poslední plánované cesty zhatila koronavirová epidemie. Doktor Otakar Kudrna zemřel 9. února 2021 ve Schweinfurtu, těsně před dovršením 82 let. Přál si, aby jeho popel byl rozptýlen na hřbitově v Českých Budějovicích, zatím se tak ale nestalo.
- - - - -
* České Budějovice / † Schweinfurt (BY)
