ROBERT BALDASSARI
Nový mariánský obraz pro Rosenauerovu kapli
V blízkosti Jelení (Hirschbergen), osady obce Nová Pec, stojí naproti ústí Jezerního potoka (Seebach) do Schwarzenberského plavebního kanálu Rosenauerova kaple. Sestává z dřevěné konstrukce, která byla loni (tj. v roce 1999 - pozn. překl.) zcela obnovena a skrývá uvnitř kamenný podstavec, v horní části pak obklopuje její obvodní mříž mariánský obraz, na plechu malovaný a v poslední době - s výjimkou hlavy Madoniny a Svatého Ducha nad ní v podobě holubice - zcela zničený rzí. Význam ve spodní části podstavce vytesaných písmen K. M. I. B. se dosud nepodařilo rozluštit. Letopočet 1818 vypovídá však o tom, že podstavec byl zřízen teprve po Rosenauerově smrti roku 1804. Místo, kde kaple stojí, opřádá řada legend. Původně tu měl viset na jednom ze stromů v blízkosti svatý obrázek, u něhož se prý Rosenauer modlil. Rodinné podání zpravuje o atentátu, který tu měl šťastně přestát; pachateli odpustil /1/. Tato fakta nelze historicky podložit, ukazují však, jako jiná podání, že Rosenauer musil být velmi zbožný muž /2/. Od známého krumlovského malíře Wilhelma Fischera pochází poslední popis obrazu v kapli /3/. Renovoval totiž a doplnil v roce 1934 - na přání památkového úřadu - původní plechovou tabuli.
Jeho Jasnost kníže Schwarzenberg se letos (tj. v roce 2000 - pozn. překl.) prohlásil za připravena dát pro kapli namalovat obraz nový. Pověřil tímto úkolem akademického malíře Jana Vachudu z Prahy, který převzal základní motiv dřívější malby, tj. Nanebevzetí Panny Marie a nově ho zpracoval. Obraz je nyní upevněn v kamenném podstavci a zve poutníky k zastavení a modlitbě.
U příležitosti vysvěcení obrazu Ing. Jaroslava Martanová ze Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava ve Vimperku a starosta obce Nová Pec Jan Jelen pozvali hosty k polní mši a mohli mezi nimi s radostí přivítat i donátora obrazu, jímž je, jak už zmíněno, kníže Schwarzenberg (pozn. red.: Ing. Martanová vyjádřila při slavnosti zvláštní dík zejména právě autorovi tohoto textu Dipl.-Ing. Robertu Baldassarimu a jeho paní, kteří stáli od počátku při uskutečňování záměru obnovy Schwarzenberského plavebního kanálu). Místo u kaple bylo výborně zvoleno: v horkém letním dni přišel opravdu vhod chladivý stín lesa i vlhký vánek nad Jezerním potokem, při čemž slova mešního obřadu doprovázel šum lesa a plynoucí vody. Oba duchovní, děkan František Honsa z Volar a Dr. Albert-Peter Rethmann z Pasova, celebrovali bohoslužbu společně, česky a německy, hudební doprovod prezentoval volarský chrámový sbor a jeho kytaristé.
Poněvadž u knížete Schwarzenberga šlo o prvou jeho návštěvu plavebního kanálu, byl Ing. Martanovou pozván i ke společnému výletu odtud na Plešné jezero (Plöckensteiner See), což ho ovšem velmi dojalo, poněvadž ty lesy a jezero, které proslavil svým dílem Adalbert Stifter, patřily přece po staletí schwarzenberskému rodu (pozn. red.: oba kněží, Ing. Hynek Hladík z oblastní správy toků Benešov Lesů České republiky a manželé Baldassariovi se rovněž účastnili tohoto výletu).
Tak byl jedním z potomků tří schwarzenberských knížat, pro něž Ing. Josef Rosenauer projektoval a zbudoval šumavský plavební kanál, darováním nového obrazu nejen doplněn interiér Rosenauerovy kaple, nýbrž i ona tím svěřena ochraně Mariině.
Všechny použité prameny pocházejí ze Státního oblastního archivu Třeboň, pobočka Český Krumlov.
/1/ Prof. W. Sazyma: Die Rosenauer Kapelle beim Holzschwemmkanal bei Hirschbergen. = Waldheimat, 1928, č. 11
/2/ Dr. Tannich, Briefwechsel mit dem akad. Maler Wilhelm Fischer und dem Staatlichen Denkmalamt für Böhmen, Prag, 1934 /Z. 420 I 109
/3/ Joseph Rosenauer, Ingenieur, Gründliche Beschreibung eines mörderlichen Anfalls, Krumau, 30. Mai 1786, Krumau B 5BC - 5 BP 2 h, Fasz. II
V popise Rosenauer uvádí, jak byl i s doprovázejícím jej adjunktem z Vyšného (Miesau) dne 20. května 1786 těžce zraněn jedním uprchlým trestancem, který je pobodal nožem. Při soudním jednání se Rosenauer zřekl výpovědi, poněvadž si nepřál, aby kvůli němu došlo k pachatelovu odsouzení. Ten byl poté propuštěn na svobodu.
Blau-Weiße Blätter, 2000, č. 2, s. 15-16
Na Štědrý den, tj. 24. prosince 2001 zemřel v 83 letech svého věku a byl pochován v Maria Enzersdorf kus na jih od Vídně stavební rada a konzulent hornorakouské zemské vlády pro památkovou péči Dipl.Ing. Robert Baldassari. Podle svědectví Franze Seidela, který je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže, tento "inteligentní muž pochází z Bratislavy (v originále 'er stammt aus Pressburg')", odkud odešla rodina Baldassariových (otec Paul Baldassari měl za ženu Marianne, roz. Hutterovou, vedle Roberta měli ještě dceru Edith, provd. Tomiserovou, jakož i jednoho dalšího jejich sourozence, viz Myheritage.cz) právě v roce synova narození (ten tu spatřil světlo světa 21. října 1919 a od 27. března téhož roku se město úředně jmenovalo Bratislava namísto i slovensky Prešporok). To Robert Baldassari byl první, kdo se začal už v sedmdesátých letech minulého století, kdy Šumava byla jak známo nejen cizincům, nýbrž i nám doma na sto západů uzavřena, zabývat myšlenkou obnovy Schwarzenberského plavebního kanálu. Poněvadž se tato památka nachází jak na českém, tak i rakouském území, stala se jeho iniciativa významnou přeshraniční "vlaštovkou" lepších časů a jeho zasvěcené texty a především konkrétní technická dobrozdání a praktická opatření směřující k uchování jedinečného vodního díla (roku 1989 mu bylo 200 let) čímsi, co překonává snad zdánlivě významnější převraty politické, k nimž často došlo i bez přičinění jejich účastníků. Opravy dokonce zčásti hradil i z vlastních finančních prostředků (pamětník svědčí o několika desetitisících rakouských šilinků), poněvadž ho vedla láska, pokud se nebojíme toho slova. Baldassariho choť paní Hermine (roz. Hinterbergerová, přišla na svět 1. prosince 1919 v dolnorakouském městysi Brunn am Gebirge, zemřela 28. prosince 2015 v Maria Enzersdorf, jako její muž, pochovaný tu 7. ledna 2002, byla uložena do téhož hrobu téhož data, jen o 14 let později roku 2016) byla výtvarně nadána natolik, že mohla pořizovat o jednotlivých místech kresebnou dokumentaci nezvykle kvalitní úrovně a trvalé hodnoty. Stačili být přitom, když padly nenáviděné hraniční zábrany, mohli oba přijmout pozvání nejen ke mši u Rosenauerovy kaple, o níž pojednává textová ukázka (jako obvykle u jejího autora doplněná detailními archivními výpisy), ale i k otevření muzea v Chvalšinách, Rosenauerově rodišti. V dopise autorovi nekrologu v záslužném časopise Obnovená Tradice se prý Dipl.Ing. Baldassari několik měsíců před svou smrtí zmiňuje i o tom, že potomci tvůrce Schwarzenberského plavebního kanálu žijí už v šesté generaci v Rakousku. I po něm samém nezůstalo prázdno: paní Hermine Baldassariová opatrovala věrně manželovu pozůstalost s už dospělými dětmi Brigitte, Larissou a Gregorem a vnoučaty. Jak to napsal Adalbert Stifter: "Ani v těch druhých, velkých dějinách nemůže vězet nic víc ... než ten mohutný zlatý proud lásky, který průběhem tisíciletí dotekl přes srdce našich matek, nevěst, otců, sourozenců a přátel až k nám a tvoří pravidlo, které jen opomenutím nebylo zaznamenáno."
- - - - -
* Praha / České Budějovice / Vimperk / Horní Planá / Plešné jezero / † † † Vídeň (A)
