RUPERT STEINBRENER
Hlášení ze září 1938
Do 23. září 1938 (tj. do dne vyhlášení všeobecné mobilizace československou vládou - pozn. překl.) fungovalo běžné spojení do Vimperka (v originále "die Läuferverbindung nach Winterberg" - pozn. překl.). Německé obyvatelstvo má v úmyslu usadit se za použití zbraní, které má k dispozici, a po nabytí dvou v soukromém majetku se nacházejících českých kulometů (v originále "tschech. MG" - pozn. překl.) v tamním zámku a ten držet až do chvíle, kdy dorazí záchrana z obležení (v originále "bis zum Eintreffen von Einsatz" - pozn. překl.). K tomu prosí Vimperští (v originále "hiezu bitten die Winterberger" - pozn. překl.) pokud možno o shození (v originále "um Abwurf" - pozn. překl.) dalších kulometů rakouské konstrukce včetně munice.
Jihočeská pravda, 4. 12. 1960, s. 3
P. S. V závorce oříznuté fotografické reprodukce dokumentu následuje ještě neúplně čitelné varování o malém rozměru zámeckého dvora jako potíže žádaného shozu kulometů (ten měla provést říšská luftwaffe?). Hlášení předchází doslovný text tohoto znění v originále ovšem německý):
Freikorps "Konrad Henlein"
Gruppe IV, Abschnitt Linz,
Stab.
Linec, 24. 9. 38.
Potvrzení telefonicky (18.05) podaného hlášení!
Dne 24. IX. 38 se na štáb skupiny IV, úsek Linec, dostavuje soudruh Dr. (v originále "Kam. Dr." - pozn. překl.) Rupert Steinbrener, fabrikant z Vimperka na Šumavě (v originále "Fabrikant aus Winterberg /Böhmerwald/" - pozn. překl.), a hlásí:
Záhlaví dodává dokumentu, který je ovšem toliko součástí propagandisticky zaměřeného článku pod titulem "Nepřítel je za Šumavou" (!) s podtitulem "Zbožní vydavatelé z Vimperka", na téměř jisté věrohodnosti. Nakonec je mi osobně znám autor příspěvku, komunistický novinář Jiří Preininger (1923-1996) a vlastně i jeho životní příběh. Své až stalinistické ideové založení vysvětloval tím, že ho od pankrácké sekyrárny zachránil příjezd Stalinovy Rudé armády (dnes víme, že Američané tu mohli být i dříve). Sám jsem z kdysi tak proslulého "rozhlasu po drátě" slyšel za okupační Husákovy normalizace, které byl Preininger horlivým zastáncem (v letech 1965-1968, tedy až do "pražského jara" byl i prvním redaktorem státní televize na jihu Čech, už 1954-1960 vedoucím redakce Jihočeské pravdy, takže se bylo k čemu "vracet"), slyšel jeho pokus o jinak oficiálně ne zcela přijatou Stalinovu rehabilitaci. Abychom ovšem neodbíhali od merita věci: rok 1938 byl přípravou Hitlerovy nacistické války a šumavští Němci se i prostřednictvím lidí jako byl Rupert Steinbrener mladší, stali mnohdy vykonavateli nacistických záměrů. Však si to přimknutí k Henleinovi a k Hitlerovi svým způsobem "odnesli" se vším všudy: Rupert Steinbrener "nejmladší", i samostatně zastoupený svou básní na stránkách Kohoutího kříže, zahynul na ruské frontě (tam ho hned po maturitě poslal Hitler, nikoli před maturitou Beneš) a světoznámou Steinbrenerovu firmu nejprve omezil a pak zcela likvidoval už nacistický režim. Však se také roku 1946 prezentovali Rupert a Hans Thomas Steinbrenerovi (i ten druhý má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) u Spojenecké kontrolní rady v Berlíně jako "loajální rakouští občané protinacistického smýšlení", jak uvádí i Preiningerův článek (!) Kdo vlastně byl Dr. Rupert Steinbrener? Přišel na svět dne 25. května roku 1895 (a den nato byl kaplanem Wenzelem Železným ve vimperském farním kostele Navštívení Panny Marie i pokřtěn) ve Vimperku čp. 47. Jeho otec Rupert Steinbrener "starší" (*1866, †1940, blíže viz Österreichisches Biographisches Lexikon), který je v německém záznamu křestní matriky titulován "Fabrikant u. k.u.k. Reservelieutenant", tj. "továrník a c.k. záložní poručík", byl synem zakladatele světově proslulé vimperské firmy a podle téhož matričního záznamu i rytíře papežského řádu sv. Silvestra Johanna Steibrenera a jeho ženy Anny. Chlapcova matka Eleonora (Lori) Agatha (*5. února 1872 v Protivíně, †28. června 1947 v rakouském městysi Gallspach) byla starší dcerou knížecího schwarzenberského nadlesního v Aigenu u Salzburgu Carla Stumpfiho a jeho ženy Eleonore, roz. Schönauerové z Prášil (Stubenbach). V rodném Vimperku navštěvoval Rupert "mladší" německou obecnou a měšťanskou školu a stal se pak učněm v rodinné firmě. Získal v různých jejích sekcích rozsáhlé praktické znalosti v oboru knihtisku i knižní vazby a věnoval se i středoškolskému studiu na c.k. vyšší reálce v Kašperských Horách (Bergreichenstein), kde s vyznamenáním maturoval roku 1914. V říjnu téhož roku narukoval jako jednoroční dobrovolník k c.k. dělostřelectvu, byl nasazen k vozatajstvu (Traintruppe) a dostal se s ním na haličskou i jihotyrolskou frontu. Porážka a rozpad monarchie ho zastihly v hodnosti c.k. nadporučíka (Oberleutnant). Hned po skončení války pokračoval v přerušených studiích na univerzitách ve Vídni, Štýrském Hradci, Berlíně a Curychu a ukončil je posléze promocí na doktora ekonomie roku 1922 v hesenském Gießenu. Dne 16. února 1922 uzavřel životní svazek s Waltraut Stiniovou, starší dcerou prachatického primáře Antona Stiniho (*13. června 1862 v Olšině /Langenbruck/, †26. října 1922 v Prachaticích). Z manželství vzešlo pět dětí, z nichž nejstarší Rupert, jak už řečeno, se stal obětí neblahé světové války. V rodinné firmě, jejímž společníkem se od 13. listopadu 1927 stal spolu se svým bratrancem Hansem Thomasem Steinbrenerem, se zabýval zejména knihtiskem, nakladatelským oddělením a exportem do Střední a Jižní Ameriky. Hned v roce 1927 se tam vydal na první svou zámořskou cestu, po níž později následovala i návštěva USA a Kanady, jakož téměř všech států evropského kontinentu. Konec druhé světové války byl pro rodinu Steinbrenerovu spojen nejen se ztrátou domácí firmy, jejíž zařízení, zejména pak matrice a štočky, už koncem roku 1944 prozíravě dopravovali z Vimperka, kde byla nacisty zlikvidována, tam, kde ji dokázali po válce alespoň částečně obnovit, nýbrž zejména se ztrátou domova. Ve "steinbrenerovských" vimperských majetcích Svatá Anna a Svatý Jan byly po válce zřízena "sběrná centra" pro Němce připravující se k "odsunu". Už rok předtím dne 10. června 1945 byl bez náhrady vyvlastněn československou vládou (ministerstvem průmyslu) veškerý jejich majetek a v červenci jim major Brewster z oddělení Civil Affairs americké armády umožnil bezproblémový odchod do Rakouska. Stalo se tak 28. července s 20 kilogramy přiručních zavazadel, jak píše Steinbrenerův příbuzný Friedrich C. Stumpfi, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže, v nekrologu na stránkách krajanského měsíčníku "Böhmerwäldler Heimatbrief" z roku 1966, kdy 7. května dopoledne Dr. Rupert Steinbrener v Schärdingu na řece Inn skonal a čtyři dny nato byl na tamním "božím poli" i pochován. Prý mu za ním do hrobu padl i bílozelenozlatý "Burschenband", tj. kokarda studentského spolku (Hitler je všechny zakázal) "Normannia", jehož byl zesnulý členem od roku 1910. Co k tomu všemu po více než stu letech dodat? Kdo to ví, odpoví.
- - - - -
* Vimperk / † Grieskirchen (A) / † † Schärding (A)
