THADDÄUS NEPOMUK BONIFAZ OTTO STEINBACH VON KRANICHSTEIN
Z předmluvy k dílu "Diplomatische Sammlung historischer Merkwürdigkeiten..."
Stejně tak opovážlivým jako marným by bylo třeba nazvat můj prvý krok v historickém oboru, kdybych sliboval podat v tomto malém svazečku všechno to, co se nachází zaznamenáno v hojných písemnostech našeho klášterního archivu během více nežli pěti století. - Nikoli! Přiznávám dobrovolně, že jsem zvolil toliko události nejvýznačnější a věci pozoru nejvíce hodné, které porůznu roztroušené v původních listinách a věrohodných rukopisech potěší přítele historie, starých věků, genealogie a diplomatiky, či mohou být týmž vhodně užity (...)
Všude jsem usiloval o to, abych se vyvaroval všech nechutných rozvláčností stejně tak jako vůbec i všeho okázalého slovního balastu a určitých jen řečníkům vlastních zdobných ornamentů (v originále "befliss ich mich, alle abgeschmackte Weitläuftigkeiten /!/ eben so seht, als all überflüßiges Wortgepränge, und gewisse nur Rednern eigene Auszierungen zu meiden" - pozn. překl.), tím pilněji jsem se však snažil sepsat svůj výklad jednoduše, krátce, jasně a pravdivě, pročež také snad tu bude ten či onen z mých čtenářů ("ein und anderer meiner Leser") marně hledat některé historky o našem klášteře, jež se sice pěkně vyprávějí, nedají se ale tak hned i opatřit důkazy.
Uznávám ochotně, že se mé informace a vývody o méně obecně užitečných podobných okolnostech klášterní historie a života snad mohou někomu zdát nudnými, nechutnými a zbytečnými ("vielleicht einigen zu trocken, eckelhaft, und überflüßig dünken dörften"), přece však jsem neméně přesvědčen, že i když o těch nepatrných věcech se dá říci leckdy jen nemnoho, už vůbec ne pak cokoli zvláštního, přece ne všechny podobné maličkosti nezůstávají všeobecně bez významu pro veškeré literární přátele, jako třeba nejsou pozornosti milovníka starých věků nejednou nehodny pouhé úlomky jejich památníků; tedy tak i patriotický přítel dějin nepohrdaje malými soukromými zdánlivě událostmi dokáže je ocenit a využít v souvislostech s celkem dějin své otčiny.
A to je vše, co jsem zde považovat ještě za svou povinnost připomenout, přičemž jsem dalek všeho pyšného a zároveň směšného sebepřecenění, ba nepochybuji, že nezasluhují-li si toho už mé názory, má vůle a snaha, přece jistě přemnohé na těchto nemnoha listech si věru zaslouží přátelského tříbení slušné kritiky, která je mi vždy příjemná a vítaná, jakož ovšem i velkomyslného ohledu dobrotivých čtenářů, kteří snad vědí, že prvotina autora, nově vstupujícího na scénu, není nikdy prosta chyb natolik, aby nevyžadovala výtek a oprav. - Mým jediným přáním tedy je, aby tato prvotina práce ve svém úhrnu ne snad tak neužitečné byla mýmái čtenáři přijata se stejně lidsky přívětivou myslí, s jakou byla vypracována, sepsána a předána do tisku.
Dáno v hraběcím cisterciáckém klášteře Žďár nad Sázavou (Saar) dne 30. května roku 1782.
Diplomatische Sammlung historischer Merkwürdigkeiten..., s. V-XII
Google Books
Opati vyšebrodští od založení kláštera až do dob panování Josefa II.
Hohenfurth, Altumvadum, česky Vyšší Brod (v originále "Wissý Brod" - pozn. překl.), proslulý mužský klášter cisterciáků v Čechách, asi dvě míle od Krumlova (v originále "Krumau" - pozn. překl.) na březích řeky Vltavy (v originále "an den Ufern des Moldauflusses" - pozn. překl.), založen Vokem Orsinim (v originále "von Peter Wok Ursiny /!/ - pozn. překl.) z prastarého domu pánů z Rožmberka v roce 1259, zbudován a osazen duchovními, povolanými sem z Wilheringu; - jediný ze všech klášterů českomoravské provincie cisterciáckého řádu, který nezakusil zhoubnou zuřivost Žižkových bořitelů ("v originále "die verheerende Wuth der Zischkischen Klösterstürmer" - pozn. překl.), nýbrž šťastně uhájen a ochráněn jedním z příslušníků rožmberského rodu; naproti tomu utrpěl tento dům Boží velice několika strašlivými požáry, nyní však kvete se šířícím se věhlasem a má ve vlastnictví knihovnu vzácnou nejen svými knihami, ale nezvykle skvostnou sebou samou; ušlechtilý to památník nedávno zesnulého pana opata Quirina (rozuměj Quirina Mickla - pozn. překl.) a oblíbený předmět studia dnešního důstojného pana opata, opravdového přítele Múz, jehož předchůdci byli, jak následuje:
- OTTO I. (v závorce za Steinbachovým zápisem jména, které zvýrazňujeme velkými písmeny, uvádíme tu i napříště podle www stránek Cisterciácký klášter Vyšší Brod kurzívou jméno česky s třeba někdy odlišně než u Steinbacha uvedenými letopočty opatské funkce: Ota I. /1259-1281/ - pozn. překl.), z Wilheringu sem s několika bratry vyslaný, byl opatem do roku 1261.
- ADAM (Adam /1281-1290/) †1290.
- OTTO II. (Ota II. /1290-1309/) †1303.
- STEPHAN (Štěpán /1309-1313/) žil do roku 1318.
- BARTHOLOMÄUS (Bartoloměj /1316-1327/), měl prodat mnoho z klášterních statků a opatskou berli odložil v roce 1331.
- THOMAS I. (Tomáš I. /1327-1349/) † kolem roku 1342. (následně chybí Jindřich I. /1351-1353/)
- ALBERTH (Albert /1353-1357/), žil kolem roku 1347.
- HEINRICH PUKASSER (Jindřich II. Purkasser /1358-1373/), rezignoval na svůj úřad 1373.
- OTTO III. (Ota III. /1373-1380/) †1381.
- PETER HOYGENGRABS (Petr /1380-1384/), byl opatem do roku 1387.
- OTTO IV. PITANTIARIUS (Ota IV. /1387-1415/), žil do roku 1397.
- SIEGMUND I. (?).
- OTTO V. (?).
- PRZIBITOM (Přibyslav /1415-1426/).
- SIEGMUND II.(Zikmund I. Pirchan Pirchan /1426-1442/ a Zikmund II. /1442-1449/).
- THOMAS II. (?).
- THOMAS III. (?).
- OTYKO neboli Otto menší (v originále "Otto der kleine" - pozn. překl.). (?)
- SIEGMUND III. (?) byl po několka letech biskupem a sufragánem v Pasově, žil kolem roku 1450.
- PAUL I. VON KAPLITZ (Pavel I. z Kapliček /!/ /1450-1463/), †1466. - Po jeho smrti zůstal úřad opatův po mnoho let neobsazen, poněvadž mezitím biskup Jošt (v originále "Jodok Bischof" - pozn. překl.) z rodu pánů z Rožmberka vlastnil opatství jako komandatář a byl po své smrti v roce 1467 ve Vyšším Brodě i pohřben.
- THOMAS IV. HOHENFURTHER (Tomáš II. /1463-1493/), rodem z Welsu v Horních Rakousích †1496.
- THOMAS V. (Tomáš III. /1493-1507/) †1506.
- KRISTOFF KNOLL (Kryštof Knoll /1507-1528/) spravoval svůj klášter s mnohým věhlasem, †1542.
- PAUL II. KLÖTZER (Pavel Klötzer /1528-1549/), narozen v Hořicích na Šumavě (Höritz), †1549.
- JOHANN I. ULRICHSPERGER (Jan I. Ulrichsberger /1549-1562/) †1562.
- JOHANN II. HAYDER (Jan II. Hayder /1562-1576/), nejprve převor, pak opat, dosáhl vysokého věku a rezignoval na svůj úřad několik let před svou smrtí, k níž došlo v roce 1578.
- GEORG I. TAXER (Jiří I. Taxer /1576-1587/), nejprve opat ve Zlaté Koruně (Goldenkron), pak představený vlastního místa, kde složil řeholní slib (v originále "dann seinem eigenen Professionsort vorgesetzt" - pozn. překl.), nakonec přešel do Sedlce, kde se v roce 1595 rozžehnal s časností.
- JOHANN III. HARZIUS (Jan III. Harzius /1588/), rodem z Francie, nejprve opat v Altquard, pak ve Vyšším Brodě, †1588. - Po jeho smrti administroval vyšebrodské opatství řádový vizitátor Antonin Flamminger (Antonín Flamming /1588-1591/, Ottův slovník naučný jej píše Flaming, Flamminko či Fleming a vedle funkce vizitátora uvádí především, že zastával úřad opata na Zbraslavi (německy Königsaal) - pozn. překl.) až do roku 1591.
- MICHAEL FABRITIUS (Michal Fabritius /1591-1607/), rodem z Míšně (Meissen), zvolen 1591, †1607.
- PAUL III. FARENSCHON (Pavel III. Farenschon /1608-1620/), narozen ve Švábsku (v originále zřejmě omylem "Schweden", má být "Schwaben" - pozn. překl.) nedaleko Günzburgu, zvolen 1608, musel mnohé vytrpět během českého povstání a zemřel vysílen starostmi dne 23. ledna 1620 ve věku 45 let.
- GANGOLF SCHEIDINGER (Gangolf Scheidinger /1620-1631/), rodem z Durynska, † dne 23. května 1631.
- GEORG II. SCHROFF (Jiří II. Schroff /1631-1641/), rodem ze Švábska, muž velmi churavý, odložil opatskou berli po deseti letech a zemřel v roce 1668.
- GEORG III. WENDSCHUH (Jiří III. Wendschuh ze Zdíře /1641-1668/), narozen ve Witgenau v Lužici (v originále "zu Witgenau in der Laußnitz" - pozn. překl.)
- HEINRICH II. JANUS (Jindřich III. Janus /1668-1669/) z Chotěbuzi (v originále "Kotbus" - pozn. překl.) v Lužici, zemřel 14 týdnů po svém zvolení za opata dne 1. února (v originále "Hornung" - pozn. překl.) 1669 ve věku 49 let.
- JOHANN IV. CLAVEY (Jan IV. Clavey /1669-1687/), narozen v Beufort v Alsasku, †1687.
- FRANZ WENDSCHUH (František Wendschuh rytíř ze Zdíře /1688-1690/), zvolen dne 30. ledna 1688, infulován v Plasech (Plaß), † dne 18. června 1690 ve stáří pouhých 30 let věku, v jeho úmrtní den náhle vypukl požár a celý klášter lehl popelem.
- BERNARD HARTINGER (Bernard Hartinger /1690-1695/), rodem z Českého Krumlova (i v originále "Böhmisch-Krumau" - pozn. překl.), zvolen 1690, †1695.
- STANISLAUS PREINFALCK (Stanislav Preinfalk /1695-1721/), zvolen 1695, †1721.
- KANDID HEIDRICH (Kandidus Heydrich /1722-1747/), narozen v Ostritz v Lužici, byl zvolen opatem dne 26. února 1722, †1747.
- QUIRINUS MIKL (Quirin Mickl /1747-1767/), rodem z Ostrolovského Újezda (v originále "Augezd" - pozn. překl.) v Čechách, byl zvolen opatem dne 28. prosince (v originále "Christm." - pozn. překl.) 1747, † jako vikariátní asistent dne 23. února 1767 poté, co k slávě celého (rozuměj cisterciáckého - pozn. překl.) řádu předložil nesčetněkrát důkazy své výjimečné moudrosti a učenosti a založil ve svém klášteře knihovnu vzácnou svou nádherou i knihami, které v sobě chová.
- HERMANN KURZ (Hermann Kurz /1767-1795/), narozený v Ostritz v Lužici dne 1. září 1723, svého předchůdce důstojný pokračovatel, byl zvolen opatem dne 21. května 1767.
Diplomatische Sammlung historischer Merkwürdigkeiten..., s. 254-258
Google Books
P.S. Kromě upozornění, že zajímavé jsou na předchozím textu právě některé jeho odlišnosti od kurzívou psaných údajů v závorkách z dnešní klášterní databáze (www stránky Cisterciácký klášter Vyšší Brod), třeba poznamenat, že za Josefa II. došlo málem ke zrušení slavné instituce (byla ponechána takříkajíc jen do vymření mnichů, jejichž počet podlehl drastickému omezení), v roce 1789 však byla státní opatření zrušena a klášteru 1790 vrácena jeho práva. Snad to způsobil i výbuch francouzské revoluce, o totalitních režimech dvacátého století a jejich "technických" schopnostech však nemohl mít tehdy opravdu ještě nikdo ani tu nejmenší představu.
Posloupnost opatů kláštera zlatokorunského
Goldenkron, Sancta Corona, také Spinea Corona (česky Zlatá Koruna, Svatá Koruna či Trnová Koruna - pozn. překl.) zvaný královský mužský klášter cisterciáckého řádu byl založen nedaleko Krumlova v Čechách (zde v originále "Crommau in Böhmen" asi na rozdíl od "Crommau in Mähren", poněvadž to právě Moravský Krumlov měl ve svém německém místním jméně tvar "Krommau" či "Kromau" - pozn. překl.) českým králem Přemyslem Otakarem II. (v originále "von dem böhmischen Könige Ottocar" - pozn. překl.) v roce 1263, když ten dobyl významného vítězství v bitvě s uherským králem Bélou. Prví duchovní sem byli přesazeni z rakouského kláštera Heiligenkreuz (v originále "beym H. Kreuz" - pozn. překl.); jenže! klášter setrval v klidu sotva 15 let, načež byl docela zničen, když v roce 1278 pustošil Čechy císařský válečný lid a klášter pobořil natolik, že v místech, kde stál, nezůstalo po něm stopy. - Poté byly zdi kláštera zbudovány znovu, osazeny duchovními osobami a klášter vzkvétal až k naprostému svému zpustošení Žižkovými lidmi (v originále jen "Zischkischen" - pozn. překl.), kdy byl s jinými sobě rovnými proměněn v popel. - Znovu pak zřízen, šťastně se dokázal udržet až do nynějška, zván obzvláštní ozdobou ("eine besondere Zierde") české provincie cisterciáckého řádu. - Od svého založení měl následující představené -
- HEINRICH (podobně jako v textu předešlém i tady kurzívou za každým jménem v závorce jeho česká verze s letopočty první a poslední zmínky o něm pochází pro srovnání v tomto případě z knihy Jaroslava Kadlece "Dějiny kláštera Svaté Koruny" /České Budějovice 1949/: Jindřich /1263-1279/ - pozn. překl.), byl už před založením kláštera Zlatá Koruna desátým opatem kláštera Heiligenkreuz v Rakousku, poté pak prvním tohoto nového, jemuž stál v čele až do roku 1280 s mnohou bratrskou láskou.
- THEODORICH I. (?) opat nepřáteli sem a tam rozprášeného konventu.
- STEPHAN I. (?)
- BARTHOLOMÄUS I. (Bartoloměj /1284-1290/) byl představeným kláštera deset let a převzal poté kolem roku 1300 opatství v Plasech.
- HERMANN DER FROMME (Heřman /1293-?/) tj. "Zbožný" zvaný, zemřel kolem roku 1310.
- THEODORICH II. (Dětřich /1303-†1335/) žil kolem roku 1330.
- SYBICO či SYBICONUS (Syboto či Seibot /1336-1338/) 1338.
- LUDOLPH (Ludolf /1339-†1359/) 1359.
- EVERHARD (Eberhard de Buschborn /1360-sesazen 1368/)
- HAIDRICUS (Jindřich /Heidenreich/ Scotere /1368-†1369/)
- GERARD I. (Gerard de Borken /1370-1381/)
- GOBELIN (Gobelin /1383-sesazen 1384/) rezignoval na svůj úřad 1384.
- ARNOLD (Arnold /1384-†1397/) dosazen opatem z Morimundu.
- ERNEST (Arnošt /1397-†1404/) †1404.
- STEPHAN II. (Štěpán /1404-sesazen 1406/) †1406.
- ADAM (Adam /1406-†1419/) †1419.
- RUDGERUS (Rutger /1422-rezignoval 1444/) se s bídou zachránil útěkem, když dne 28. října 1420 byl klášter vypleněn Žižkou; - získal klášterní majetky nazpět v roce 1437 a zemřel 1444. (následně chybí Jan /1444-1445/ - pozn. překl.)
- THEODORICH III. (Dětřich /1447-†1451/) †1451.
- JOHANN I. (Jan /1463-1474/).
- GERARD II. (?).
- LEONHARD (Linhart Šťávka /1467-odešel do Žďáru kolem 1470/), řeholník ve Žďáru nad Sázavou, předtím několik roků opatem zlatokorunským, v roce 1470 získal pak opatství v místě svého řeholního slibu.
- NIKLAS (Mikuláš Frühauf /1476-†1471/).
- KONRAD (Konrád Kellner /1481-1482/).
- ANDREAS I. (Ondřej /1483-†1493/), řeholník vyšebrodský, †1493.
- GEORG I. STEINHÄUFEL (Jiří Steinhäufl /1493-†1525/), narozen v Českém Krumlově (v originále "Böhmisch.Krommau" /!/ - pozn. překl.), oblíbenec pánů z Rožmberka, †1525.
- BLASIUS (Blažej /1526-†1535/) †1535.
- WOLFGANG (Volfgang Haeder /1545-† před 1555/), řeholník v Plasech, zemřel na mor v roce 1553, zanechal v klášteře po sobě jediného duchovního.
- BARTHOLOMÄUS II. (Bartoloměj /1553-?/), světský kněz, byl dosazen s podmínkou, že přijme řeholní roucho, poněvadž to však neučinil, dali ho páni z Rožmberka sesadit.
- MATHIAS I. (Matěj Polák /1554-sesazen 1556/), rodilý Polák, řeholník v Nepomuku; dokonal svůj život ve Vyšším Brodě v roce 1559 už poté, co ve Zlaté Koruně rezignoval na úřad opata.
- JOHANN II. MILECK (Jan Mílek /1559-†1655/).
- JAKOB BEITLER (ten u Kadlece vystupuje jako opat hned za Blažejem /1526-1535/ jako Jakub Peitler /1535-†1544/), jmenovaný do úřadu z Budějovic (Budweis).
- GEORG II. TAXERUS (Jiří Taxer /1568-odešel do Vyššího Brodu 1576/), rodem z Korutan, řeholník vyšebrodský, †1595.
- MELCHIOR HÖLDERLE (Melchior Hölderle /1592-†1608/), světský kněz a farář v Hořicích na Šumavě, za opata byl dosazen, konečně přijal se dvěma kaplany řeholní roucho, zemřel v roce 1608.
- VALENTIN AUGUST VON SCHÖNBECK (Valentin Schönbeck /1608-rezignoval 1616/), z urozeného rodu v Gdansku (v originále "ein edler Danziger" - pozn. překl.), řeholník vyšebrodský, mezitím i probošt v Předklášteří u Tišnova (Tischnowitz). - Byl nejprve opatem v Sedlci, pak na nařízení císaře Rudolfa jmenován opatem zlatokorunským. Menší zdejší kostel dostal za jeho působení podobu klášterního kostela a všechen žádoucí lesk, tak jako konvent všechny nezbytnosti pro šestnácte bratří; nakonec donutil však čas, okolnosti a pronásledování tohoto muže opustit chvalně vedený úřad a odebrat se do Velké Bíteše (Großbitesch) na Moravě (Kadlec uvádí tento fakt i s rokem úmrtí Schönbeckova 1648 s doložkou, že Steinbach bývá dobře informován - pozn. překl.); - mýlí se tudíž ti, kdo přes výmluvné svědectví jeho náhrobního kamene chtějí tvrdit, že měl skonat v Římě.
- GEORG III. HUBER (Jiří Huber /1616-rezignoval 1623/), řeholník v Aldersbachu (v originále je tento slavný bavorský klášter mylně nazýván "Adlersbach" - pozn. překl.), dosazen za zlatokorunského opata samým generálem řádu cisterciáků Niklasem Boucheratem v roce 1616, musil ještě v témže roce prchnout, poněvadž někteří nespokojení Češi ("einige mißvergnügtr Böhmen") klášter podobně jako jiné přepadli v den svátku Božího Těla a úplně vyplenili. - Rezignoval konečně na svůj úřad v roce 1623 a zemřel (Kadlec uvádí rok 1624 - pozn. překl.) jako farář v Kájově (v originále "zu Koyau", což zřejmě má být to co "Gojau" - pozn. překl.).
- ANDREAS II. PACHMANN (Ondřej Pachmann /1623-†1637/), narozen v rakouském Löwenfeldu, zvolen 1623, †1637.
- JOHANN III. THEODORICH BENZ (Jan Dětřich Bentius /1637-†1661/), řeholník v rakouském klášteře Heiligenkreuz, †4. července 1661.
- BERNARD PACHMANN (Bernard Pachmann /1661-†1668/), muž zvláště učený, †1668.
- MATHIAS II. ALEXIUS UNGAR (Matěj Ungar /1668-†1701/, u Kadlece zřejmě chybou tisku 1761 - pozn. překl.), † dne 8. prosince 1701.
- GERARD III. PAUER (Gerard Pauer /1702-†1716/), † dne 20. října 1717 (!).
- MATHIAS III. KURZ (Matěj Krátký /1717-†1720/), zvolen 1718, srazil se s koněm a na smrtelné zranění zemřel v roce 1720.
- PHILIPP BAJER (Filip Bayer /1720-rezignoval 1733/), zvolen 1720, rezignoval na svůj úřad 1733. †1761.
- CHRISTIAN GUSCHL (Kristian Guschl /1733-†1754/), zvolen 1733, †1754.
- GOTTFRIED BYLANSKY (Bohumír Bylanský /1755-1788/), narodil se dne 27. května 1724 v Prachaticích (Prachatitz) v Čechách, stal se učitelem filosofie (v originále "Lehrer der Weltweisheit" - pozn. překl.) v Praze, opatem ve Zlaté Koruně zvolen dne 9. ledna 1755; jako c.k. administrátor spravoval po mnoho let klášter Sedlec, od generální kapituly obdržel v roce 1771 zvláště významné pověření ke kanonické vizitaci říšského kláštera cisterciáků v Salmansweil, klášteru sobě podřízenému získal stejně tolik věhlasu jako i lesku a zdoby a je prvým asistentem českomoravské cisterciácké řádové provincie.
Diplomatische Sammlung historischer Merkwürdigkeiten..., s. 221-225
Google Books
P.S. Něco o dalším osudu kláštera a jeho posledního opata se lze na těchto webových stranách dočíst přímo u jména Bylansky.
Autor úvodu ke knize, která jen v poznámkové své části (!) obsahuje i posloupnosti opatů obou "šumavských" cisterckých klášterů, tj. Vyššího Brodu (Hohenfurth) i Zlaté Koruny (Goldenkron), jak je tu rovněž v překladu "pro úplnost" uvádíme, stojí věru za pozornost už jen pro vlastní své curriculum vitae. Thaddäus Nepomuk Bonifaz (Tadyáš Nepomuk Bonifác jmenují ho prameny po česku psané) při křtu, řádovým jménem Otto Steinbach von Kranichstein, rodák z Rožmberka nad Vltavou (viz www stránky literární výstavy Místa setkávání), jak to alespoň tvrdí nekrolog Josefa Dobrovského v "Neuere Abhandlungen der Königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften", věhlasný Wurzbachův slovník rakouských osobností i Riegrův slovník naučný (oba prameny posledně jmenované uvádějí jako datum a místo narození 13. listopad 1751 "zu Rosenberg in Böhmen", resp. "v Rožmberce v Čechách"), podle Ottova (Steinbachův otec se podle něho přitom narodil "v Lipně"!) a pak i Komenského a Masarykova slovníku naučného však z Rožmitálu, neupřesněno ovšem kterého, církevní prelát, poslední opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou, zrušeného po požáru v roce 1784 na vlastní žádost opata samého, adresovanou samotnému císaři Josefu II. (klášterní objekty byly přebudovány na zámek, od roku 1930 a po restituci i dnes v majetku rodu Kinských, blízký poutní kostel sv. Jana Nepomuckého v roce 1994 vyhlášen za součást Světového dědictví UNESCO), osvícenský vědec a údajný plagiátor, svobodný zednář z rakouské provincie řádu "asijských bratří" (odnož rosenkruciánů) a také jeden ze zakladatelů moravské historiografie, zemřel na zimnici 19. února 1791 ve Vídni, kam se odebral jako referent a přísedící pražské c.k. duchovní komise v záležitostech svého řádu, muž ani ne čtyřicetiletý, podle Ottova slovníku naučného nejspíše poslední svého rodu. Tak to alespoň uvádí už zmiňovaný Wurzbachův lexikon. Jiné prameny, v roce 2000 například "Biografický slovník archivářů českých zemí", píší však o sebevraždě pro neúnosné dluhy po serii společenských skandálů, a to ještě sebevraždě fingované, zatímco prý údajný nebožtík Steinbach zemřel až v době pozdější, a to pod jménem von Stramberg nejspíš v Bonnu na Rýně. Takto alespoň Steinbachovo úmrtí zpochybňuje Alois Plichta na stránkách časopisu "Genealogické a historické informace", č. 2-4 z roku 1988 v článku, líčícím Steinbachův rodový původ a životní osudy. Byl synem Antona Thaddäuse Steinbacha z Kranichsteinu (1716-1757), tehdy nejvyššího strážmistra (Oberstwachtmeister) císařského dělostřelectva (už předkové z rodu Steinbachů konali vojenské služby ve Španělsku, Nizozemsku, Uhrách a Německu), a jeho ženy Barbary Logovny z Netky (její bratr a tedy synův strýc Otto Log z Netky byl opatem věhlasného žďárského kláštera, kde se synovec měl v budoucnu stát jeho nástupcem). Obšírné dílo, z jehož předmluvy v překladu citujeme (téměř barokní dosud jazyk tu svědčí o kořenech, v nichž osvícenství bezpochyby tkvělo) podle Riegrova slovníku naučného "zavírá v sobě genealogii zakladatelů kláštera žďárského, vypsání příběhů jeho se zřetelem k příběhům jiných klášterů řehole cisterciácké v Čechách (v textu Ferdinanda Břetislava Mikovce na webových stranách Kohoutího kříže je citován i v souvislosti s životopisem jednoho z opatů vyšebrodských) a na Moravě a Moravy vůbec, nadto vyobrazení erbů a pečetí rozličných (jsa zároveň vycvičen v rejsování, malbě a rytí, zůstavil S. také hojnou sbírku obrazů, rytin a kněh, která bohužel po jeho smrti r. 1792 byla rozprodána) a 150 listin přepsaných. S. chtěl toto dílo vydati také zkráceně v jazyku českém s titulem: Kronika kláštera Žďárského, avšak vytištěn byl toliko jeden arch, vše ostatní zůstalo v rukopise." Tady třeba upozornit na stejný titul českého překladu (vyšel v Brně 1964) latinského titulu "Cronica domus sarensis" Jindřicha "Řezbáře" (Heinricus sculptor), dokončeného jím ve verších v roce 1300. Germanista Arno Kraus nazval Steinbacha "fanatikem antifanatismu" a Jan Herben ve studii "Otázka náboženská v našem probuzení" připomíná Rautenstrauchův spisek "Österreichische Biedermanns-Chronik" z roku 1784, kde z 224 mužů, na nichž stojí nové, rozuměj osvícené Rakousko, je 40, tj. plná pětina, "Čechů" (obojího jazyka ovšem) a Steinbach tu vedle takového Buquoye, Dobnera, Dobrovského, Kinského, Pelcla či Ungara (jak jsou dnes v podstatě všichni zapomenuti!) samozřejmě nechybí. Chyběl by tady nám ovšem.
- - - - -
* Rožmberk nad Vltavou / Vyšší Brod / Zlatá Koruna / † † † Vídeň (A)