ROTRAUT TRAPPOVÁ
|
Natternkopf immer sofort sogleich jetzt setzt sich das Blau lauthals lachend zur Wehr vor sich her schiebt es kindliches Rosarot Hellgrünes Graugrünes Haariges Stachliges schiefgewickelt anscheinend endlos schiefgewickelt und das Blau Lachsalven stößt es aus bis zuletzt |
Hadinec obecný vždycky hned zrovna teď sedá si tu to modro hlasně se smějící na odpor před sebe vystrkuje dětskou růžovou světlezelený šedozelený srstnatý pichlavý zbloudilý zdá se že bez konce zbloudilý a to modro salvy smíchu vyráží až do posledka |
P.S. Český slovník věcný a synonymický nás poučuje, že "hadí hlava" ("die Natter" je i užovka, tedy i "užovčí hlava"), jak té plané rostlině přezdívají Němci, má v lidové řeči české podoby "modrák", "píchlák", "koňský (vlčí, liščí) ocas", "ocasáč", "panská láska" (!), "železník", "žebrák", "chropáč", "volový jazyk planý", zastarale i "brantové koření". Poezie věru nezná hranic.
Schwarzenberský plavební kanál na Šumavě
Ernest Mayer (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) nazývá Schwarzenberský plavební kanál ve svém spise "Beschreibung der großen Schwemm-Anstalt auf der Herrschaft Krummau in Böhmen", vydaném v roce 1831, "nepomíjivým památníkem umění a průmyslového pokroku" (v originále "unzerstörbares Denkmal der Kunst und der fortschreitenden Industrie" - pozn. překl.). Obě tyto kdysi související oblasti tvořivé lidské působnosti se dnes od sebe navzájem značně vzdálily.
Průmysl a technika učinily skutečně od druhé poloviny 18. století pokroky stále rychlejší. Rok 1769 může být považován za jistý časový mezník z toho důvodu, že James Watt (1732-1819), současník Josefa Rosenauera (také samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), tehdy obdržel svůj prvý patent na jím zdokonalený parní stroj. Jako technická a průmyslová revoluce, která se po pravdě dá označit za revoluci energetickou (učinil tak Max Born /německý matematik a fyzik židovského původu, rodák ze slezské Vratislavi, dědeček herečky a zpěvačky Olivie Newton-Johnové, žil v letech 1882-1970 - pozn. překl./), prosadila tato nová metoda myšlení a konání epochální změny historického vývoje, zejména a nejprve v zemích západní a střední Evropy.
Jako materiální základ tohoto obratu k průmyslovému životnímu stylu lze vyzdvihnout
systematické zhodnocení materiálu,
výroba energie
a na ní založené dopravnictví,
tj. nejprve na bázi fosilní suroviny (uhlí), železa a (vodní) parní síly.
Schwarzenberský plavební kanál slouží právě týmž cílům, totiž zhodnocení materiálu a výrobě energie prostřednictvím systematického využití lesního bohatství a dopravy na velikou vzdálenost, poněvadž poklady země náležejí stále ještě světu živých lidí a dopravě má sloužit přirozený zemský koloběh vody. Využití těchto prostředků se nejeví jako jejich vykořistění, poněvadž s sebou nese starost o to, aby nedošlo k nějakému vyčerpání zásob a rezerv, nýbrž naopak k jejich regeneraci.
Voda ve své podobě přírodou dané tu byla upotřebena ve svém celku, nikoli snad jen výběrově podle svých dílčích vlastností. Její užitnou hodnotu určují časově a místně působící faktory jako klima a množství srážek, ale i krajinné útvary a osobní i společenské vztahy a poměry: všechno věci, na nichž se průmysl rostoucí měrou činí neodvislým. Schwarzenberský plavební kanál náleží svou myšlenkou prvé fázi technicko-průmyslového věku, jeho provedení nese však rysy a jsou mu vlastní kvality, příslušející věku předindustriálnímu (a také tomu postindustriálnímu, i když zase jiným, jemu vlastním způsobem, by se mohly hodit).
Tím druhým pojmem ve výpovědi Ernesta Mayera je umění. Nemělo by být to slovo slyšeno povrchně a nemělo by pod ním být rozuměno jen to krásné či zdobné (stavební umění). Jde tu podle mého názoru ne tolik o něco předmětného (ono CO), jako o ducha v onom něčem tkvícího, o sloh celku (ono JAK).
V tradici pozemního a vodního stavitelství je pojem "umění" už dlouho jako doma. Dolování od raného středověku až po 19. století žilo jen z "Wasserkünsten". (tj. použijeme-li německo-český slovník, z "vodometů" či "vodotrysků" - pozn. překl.). V tomto případě jde o vodou poháněné dřevěné stroje, které měly za úkol větrat šachty a štoly, činit je průchozími a průjezdnými, odvodňovat je následně ještě pohánět stoupy a drtiče, kovárny a válcovny. Tady byl lokálně vyvinut už velmi brzy až umělecky dokonalý systém vodních zdrží a náhonů celé kilometry dlouhých, a to na různých stupních výšky (v originále "System von Schwellteichen und kilometerlangen Zuleitungsgräben auf unterschiedliche Höhenstufen" - pozn. překl.).
Také v čistě umělecké práci ve vlastním toho slova smyslu se musejí prolnout navzájem dva světy. Nějaký názor, myšlenka, idea se musejí stát skutečností v nějakém materiálu, v nějakém těle či hmotě.
Přitom je volba a způsob užití prostředku s ohledem na to, oč je usilováno, tj. relativní přiměřenost prostředku, rozhodující pro míru výsledku a zdaru.
V případě schwarzenberského plavebního kanálu zažíváme vyrovnanost mezi podmiňujícími přírodními danostmi, tj. věcmi, které tvůrcova vůle "přelstívá" a vede daleko nad pouhou danost, přičemž jejich vlastní hodnotu a důstojnost neumenšuje, ani nemá umenšovat, a jejich účelem a užitnou hodnotou jako veskrze šťastnou. Zažíváme, že tu tvůrce i vytvořené zároveň "šíří trpělivost" a "dávají si námahu" (v originále "gleichsam 'Geduld aufbringen' und 'sich Mühe geben'" - pozn. překl.). Z námahy a úsilí, které se věnují světu a věcem, žijí svět i věci (jde o upravenou citaci z díla německého spisovatele a knihovníka Erharda Kästnera /1904-1974/ "Aufstand der Dinge" /1971/: "Von jeher hatten /die Dinge/ von der Mühe gelebt, die man sich um sie machte." /tj. "od nepaměti žijí věci z úsilí, které na ně bylo vynaloženo" - pozn. překl.)
Osobitý duch a půvab tohoto stavebního díla dokážou dnes, kdy užitek a účel odpadly, teprve opravdu vyniknout a sloužit na způsob jakéhosi poznávacího orgánu.
Místo a čas vzniku Schwarzenberského plavebního kanálu se mi nezdají být nijak náhodnými. Rakousko stanulo po prohraných válkách o Slezsko relativně izolováno a i hospodářsky odtrženo od pokrokového Západu a Severu. Právě velké kulturní hnutí osvícenských českých stavů (v originále "die große Kulturbewegung gerade der aufgeklärten böhmischen Stände" - pozn. překl.) však vytvořilo předpoklad pro zprůmyslnění jejich zemí do jisté míry z vlastní síly. Tak nás udivuje a vlastně zase ani neudivuje, že tu vykvetly zcela zvláštní technická díla, pocházející od jednotlivých tvůrčích osobností. K nim je třeba počítat jak Josefa Rosenauera, tak otce a syna rytíře Gerstnerovy, kteří přes Kerschbaumské sedlo navrhli (1807), naplánovali a zbudovali (1825-1832) první železnici na evropské pevnině, koněspřežnou dráhu Budějovice - Linec, i Josefa Ressela, vynálezce lodního šroubu (1826).
Na okraj budiž poznamenáno, že Rosenauerovou stavbou Schwarzenberského plavebního kanálu bylo Dunaji, tomuto kdysi nejvýznamnějšímu toku rodící se Evropy, v habsburské říši 18. a 19, století znovu do jisté míry přidáno jak vodopisně tak ekonomicky na významu: než ovšem Rýn a Labe (ta první řeka z obou jmenovaných bere Dunaji vodu už od čtvrtohor /viz k tomu blíže Wikipedia - pozn. překl./) za vpádu industriálního věku k sobě přitáhly i hospodářské a dopravní proudy střední Evropy.
Jižní Šumava se vyznačuje ještě čímsi docela jiným. Adalbert Stifter (má ovšem rovněž své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) ji proměnil v literární umělecké dílo. Je-li dovoleno spatřovat tak činy inženýra zeměměřiče a básníka spolu, snad se v nich dá vytušit i to, co je skutečně spojuje: jak tu i tam to přírodou dané, divoké a zdánlivě neuspořádané, často nebezpečné a hrozivé, zprvu i cizí může být překonáno, zkonejšeno, uspořádáno, zdůvěrněno a tím i poznáno a učiněno povědomým lidskému duchu, a tím i dovedeno dál a proměněno. Je to cesta od přírody a stvoření ke kultuře, kterou Schwarzenberský plavební kanál přímo tělesně kreslí před našima očima do hor a údolí. Ve slově kultura, které je usídleno na mnoha úrovních, se spolu vznášejí starostlivost, péče a úcta. Ludwig Rosenberger (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), vnuk onoho Franze Xavera Rosenbergera, který Adalberta Stiftera ubytoval na svém statku pod horou Třístoličník (Dreisesselberg), připisuje Šumavě sílu vyvolat v nás silné vědomí domova.
Jak píše Christian Morgenstern (má také své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže, následnou citaci lze najít na webu Digitales-Christian-Morgenstern-Archiv a pochází ze svazku autorovy lyriky z let 1906-1914 v souborném vydání jeho díla - pozn. překl.):
|
Ist dies nicht Bild des Lebens: Leib und Geist? Das eine führt, das andere tut hinzu, bis dass du oft nicht mehr zu scheiden weißt... |
Není to obraz žití: duch a tělo? To jedno vede, druhé přispívá, až nevíš, kdy by s tím loučit se ti chtělo--- |
Poděkování
Schwarzenberským plavebním kanálem se zabývám po mnoho let. Cestu k jeho "pramenům" jsem však v nijakém případě nemohla urazit sama. Můj upřímný a hluboce procítěný dík náleží panu Dipl.-Ing. Robertu Baldassarimu (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) a jeho paní Hermine Baldassariové v Maria Enzersdorf, kteří mi ochotně poskytli vlastní badatelský materiál ze svého archivu. Plány a konstrukční nákresy, které jsou uchovávány v českokrumlovském archivu, mi byly poskytnuty v kopiích, z nichž jsem některé reprodukovala v přílohách tohoto svého textu.
Kromě toho jsem jim zavázána za stálou přátelskou radu a odbornou podporu.
Dále chci poděkovat panu Dipl.-Ing. Walteru Koglerovi z Vídně za seznámení s jím vydanou dokumentací o Schwarzenberském plavebním kanálu. Především sestava stavebních objektů podél jeho trasy mi byla vítanou pomocí.
Svému muži, Dipl.-Geol. Dr. Wolfgangu Trappovi, vděčím za andělskou trpělivost při obstarávání literatury a především za to, že mou "kanálovou horečku" kriticky sdílel.
Z dopisu Ing. Nikendeyovi
Würzburg, 28. října 2003
Velevážený pane Nikendeyi,
přes paní von Pezold (Elisabeth von Pezold, česky Alžběta Pezoldová, *1. října 1947 ve Vídni, princezna ze Schwarzenbergu, jediná dcera vévody krumlovského Jindřicha Schwarzenberga /1903-1965/, který v roce 1960 adoptoval Karla Schwarzenberga /ten je také samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže/ z hlubocké větve rodu, čímž se obě větve spojily a Alžběta se stala nevlastní sestrou Karlovou, na rozdíl od něho se však soudí o restituci schwarzenberského majetku - pozn. překl.) a univerzitní knihovnu ve Würzburgu ke mně dorazil Váš dotaz, týkající se Schwarzenberského plavebního kanálu. Ráda Vám posílám své dosavadní písemné texty a souhrny k tomuto tématu. Nejde ovšem přitom o nijakou disertaci, nýbrž jen o tištěnou podobu jedné přednášky, o dvě krátké zprávy z "Blau-Weisse-Blätter" a o dosud nezveřejněné rozpracované rukopisy k jednotlivostem plavebního kanálu.
Z literatury jste mi, velevážený pane Nikendeyi, dobře znám. Vaše práce o mysliveckém bratrstvu sv. Eustacha a o proslulých schwarzenberských lesnících (jde o Nikendeyovy texty "Die St. Eustachius-Jägerbruderschaft in Frauenberg an der Moldau" /in: Schwarzenbergischer Almanach 1980/ a "Berühmte schwarzenbergische Forstleute" /samostatně nákladem Schwarzenberského archivu v Murau 1985/, oba publikované pod pseudonymem Milli Schwarz /Ing. Antonín Nikendey má však své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže pod svým jménem vlastním - pozn. překl.) jsem studovala s velkým zájmem a užitkem.
Schwarzenberský plavební kanál stojí už po mnoho let ve středu mého zájmu, který sdílím i se svým mužem. Poznali jsme jej spolu v roce 1972, ale teprve od roku 1990 jsme k němu mohli putovat i na českou stranu (v originále "erst seit 1990 konnten wir ihn auch auf tschechischer Seite erwandern" - pozn. překl.). Od té doby býváme na Šumavě každým rokem a podílíme se dobrovolně a stále ještě "mit Feuer und Flamme" (tj. "s /mladistvým/ zápalem" - pozn. překl.) na "terénním výzkumu" (v originále "an der 'Feldforschung'" - pozn. překl.).
Jsme také ve spojení s českým inženýrem panem Hynkem Hladíkem z Prachatic a s rakouským manželským párem Hermine a Dil.-Ing. Robertem (†2001) Baldassariovými, kteří se už léta usilovně zabývají průzkumem a obnovou plavebního kanálu a od roku 1990 radou, plány i provedením přispívali a přispívají renovačním pracem.
V roce 1995 jsem započala s budováním černobílé dokumentace, která mezitím vzrostla na 500-600 snímků. Ty nejvýraznější z nich posílám rok co rok Schwarzenberskému archivu v Murau.
Můj muž a já jsme povoláním geologové. Geologie měla do zbudování Schwarzenberského plavebního kanálu také trochu co mluvit (v originále "wohl auch ein Wörtchen mitzureden" - pozn. překl.). Kromě toho však je toto geniální dílo v mnoha ohledech něčím tak jedinečným, zvláštním a navíc láskyhodným, že nám nečiní námahu se jím zabývat a dokumentovat jeho podobu.
V naději, že Vám tato zásilka udělá radost a snad v jednotlivostech poskytne i něco nového, zdraví Vás mnohokrát Vaše
Rotraut Trappová.
Zbývá snad jen dodat, že v roce 1941 narozená pisatelka předchozího dopisu žije s manželem v bavorském městě Würzburg a není jen geoložkou, nýbrž i botaničkou, básnířkou a výtvarnou umělkyní. Její křestní jméno, původně mající v historii podobu "Rotrud" (Hrothrud bylo jméno jedné dcery Karla Velikého), upomínají na divé bytosti ženského rodu, jež byly součástí tzv. "divoké honby"(podobně jako valkýry či nevěsty větru), příponou "-traut"(něco jako české "-mila") nabývá však významu delikátnějšího, jak o tom svědčí píseň Eduarda Mörikeho (1804-1875) o "Schön-Rotraut", tj. o "krásné Rotraut".
- - - - -
Würzburg (BY) / Lackenhäuser (BY) / hora Třístoličník
