WILHELM WALDEK
Šumavské lokálky
První kolejová dráha na evropské pevnině, koněspřežka mezi Budějovicemi a Lincem, vedla jak známo přes Kerschbaumské sedlo na jižní Šumavě (v originále "in den südlichen Böhmerwald" - pozn. překl.). Roku 1829 byla zahájena plná nákladní přeprava a 1855 převzaly provoz parní lokomotivy. Ačkoli se v rakousko-uherské monarchii, jako ostatně všude v Evropě, pohlíželo zprvu na nový druh dopravy s nedůvěrou, ba mnohdy s nezakrytým odporem, prosadila se ve druhé půli "století železnice" (rozuměj devatenácté století - pozn. překl.) výstavba železničních tratí v netušeném rozsahu. Poté, co byly v osmdesátých letech devatenáctého století dokončeny a uvedeny do provozu hlavní tratě rakousko-uherské monarchie, došlo na úvahy o spojích vedlejších, které by dalším větvením velkých linií zapojily i venkov do dopravního ruchu. V letech 1866-1872 dokončená trať císaře Františka Josefa z Vídně do Chebu (Eger), vedoucí téměř rovnoběžně se šumavskými hřebeny, nabízela přímo uskutečnění podobného záměru a zákon o místních drahách, přijatý v letech 1880-1887, ulehčil výstavbu a financování "tratí nižšího řádu" spoluprací státu, zemských a územních orgánů (okresů a obcí) i zainteresovaných subjektů. Z iniciativy soukromých podnikatelů byly na Šumavě zakládány komise mající za cíl dohled nad stavbou jednotlivých traťových úseků. Komise tvořili zástupci okresů, obcí, majitelé velkostatků, průmyslníci i další zájemci. Emisí a prodejem kmenových akcií, jakož i dotacemi ze strany státu, země české a dalších interesentů bylo zajištěno financování rozsáhlé stavební činnosti. Nakonec byly všechny takto zřízené či zamýšlené traťové úseky seskupeny do instituce "Vereinigte Böhmerwaldlokalbahnen" (tj. Spojené šumavské místní dráhy) se sídlem ve Vídni. Roku 1892 byla zbudována trať Budějovice (Budweis)-Krumlov (Krumau)-Želnava (Salnau, při čemž někdejší Želnava-nádraží /Salnau-Bahnhof/ je dnešní Nová Pec /Neuofen/), 1893 následovaly tratě Vodňany (Wodnian)-Prachatice (Prachatitz) a Strakonice (Strakonitz)-Vimperk (Winterberg), 1899 Prachatice-Volary (Wallern) a Vimperk-Volary, 1910 Volary-Černý Kříž (Schwarzes Kreuz)-Želnava a konečně prodloužení tratě z Černého Kříže až do Haidmühle v Bavorsku, z jehož strany došlo téhož roku k dokončení přípojky Waldkirchen-Haidmühle na už v roce 1892 dohotovenou trať Bavorských státních drah Pasov (Passau)-Waldkirchen-Freyung. Tím byla dokončena i základní síť Spojených šumavských místních drah, jak trvala až do roku 1945. Všechna železniční zařízení byla majetkem Spojených šumavských místních drah, provoz na nich zajišťovaly pak rakouské, později československé státní dráhy. Všechny šumavské tratě byly zbudovány s tzv. normálním rozchodem (Normalspur), tj. 1435 mm. Spoje šumavských místních drah následovaly převážně svým průběhem údolí vodních toků, jenom "český Semmering" (v originále "Böhmische Semmering" - pozn. překl.) vedl lesy masívu Boubína (Kubany) a dosahoval po mnoha zátočinách stanice Kubova Huť (Kubohütten) na kótě 993 metrů nadmořské výšky. Toto nejvýše položené nádraží v Čechách leží ještě o přibližně 8 metrů nad úrovní vrcholného bodu světoznámé dráhy v Semmeringu (první horské železnice v Evropě vůbec, zbudovaná v letech 1848-1854). "Český Semmering" se vine od nádraží ve Vimperku (696 metrů nad mořem) v úseku 23 kilometrů ke svému vrcholnému bodu Kubova Huť, spadá širokým obloukem do údolí Teplé Vltavy (Warme Moldau) a dosahuje konečně Volar (758 metrů nad mořem) po celkové délce tratě přes 38 kilometrů z výchozí stanice Vimperk. Podle jízdního řádu z prvních let provozu obnášel čas přepravy osob, určený pro těchto 38 kilometrů 2 hodiny a 18 minut, k čemuž dnes potřebuje osobní vlak rakouské Westbahn necelou hodinu (České dráhy na trati Vimperk-Volary v roce 2005 1 hodinu 11 minut - pozn. překl.).
F. Pimmer-H. Harwalik (ed.), Winterberg im Böhmerwald (1995), s. 145-146
Náš text je vlastně zkrácenou verzí stati "Marksteine der Verkehrsentwicklung im Böhmerwald" (Milníky dopravního vývoje na Šumavě), který Dipl.-Ing. Wilhelm Waldek publikoval v krajanském sborníku 30 Jahre Verband der Böhmerwäldler in Oberösterreich 1949-1979 (na s. 54-64). Nejde o rozdíl v rozsahu. Ve zkrácené verzi vyniká totiž zejména rodácká hrdost autorova na technické dílo vimperského okolí, jímž je právě železniční úsek na Kubovu Huť a dál kolem Boubína. Wilhelm Waldek spatřil světlo světa 9. listopadu 1904 ve Vimperku v rodině Fritze a Marie Waldekových, při čemž matka byla vnučkou Johanna Steinbrenera, zakladatele světoznámých místních tiskáren, dnes bohužel hanebně zaniklých. Po maturitě navštěvoval mladý Waldek pražskou německou techniku (Deutsche Technische Hochschule in Prag) a získal na ní v roce 1929 diplom stavebního inženýra. Rok předtím ho vidíme na snímku z Hochwaldfest v Hartmanicích po boku malíře Koeppela, spisovatelů Watzlika a Zettla a přírodovědce Schreibera (o tom napsal do krajanského měsíčníku Hoam! krásnou vzpomínku), kde vidíme mezi dámami i jeho sestru Marii, řečenou mezi přáteli Tatschi, přítelkyni Alfreda Kubina, zastoupenou rovněž mezi autory Kohoutího kříže. Poté co musil roku 1946 opustit domov, dal své odborné znalosti a síly do služeb hornorakouské zemské vládě. Získal titul dvorního rady (Hofrat) a působil i jako profesor na Vyšším technickém učilišti v Linci. Vedl tam až do penze (tj. do roku 1969) odbor vodního hospodářství a hydrografické služby. V manželství s Dr. Margarete roz. Fischerovou z Teplic (Teplitz-Schönau) vychovávali spolu 3 děti, Hanse, Helgu (ty si přivedla paní Margarete ze svého prvního manželství a nosily nadále příjmení Hoyer po svém tělesném otci, padlém za války) a Guntera, z nichž právě posledně jmenovaný se stal v roce 1982 nositelem Kulturní ceny Sudetoněmeckého krajanského sdružení za hudbu a vyučuje od roku 1982 na Brucknerově konzervatoři v Linci. Waldekovi pobývali střídavě v Linci a v Bad Ischlu, v Linci pak ve svých 84 letech dne 15. června 1988 "skutečný dvorní rada a diplomovaný inženýr" Wilhelm Waldek, nositel Velkého čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku (Großes Ehrenzeichen für Verdienste um die Republik Österreich) také zemřel a je pochován i s čapkou a šerpou člena "starého pražského akademického krajanského sdružení Šumava" (Alte Prager Akademische Landsmannschaft Böhmerwald), kteréžto předměty jeden ze spolkových bratří (Bundesbruder) hodil za ním do tmy hrobu.
- - - - -
* Vimperk / † † † Linec (A)
