HAYMO RICHTER
Železnou oponu jsme vnímali jako něco nepřirozeného...
Železnou oponu jsme vnímali jako něco nepřirozeného, když jsme třeba vystoupili na Ostrý a nemohli jít dolů na českou stranu, i když to byly jedny hory, jeden les. 30. srpna v roce 1989 jsme s Winfriedem Baumannem (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) navštívili Mons. Vladislava Sysla (ročník 1922, vysvěcen na kněze v srpnu 1949 a v říjnu zatčen, v letech 1949-1960 až do udělení amnestie vězněn, až roku 1989 dostal státní souhlas k opětnému výkonu kněžského povolání, které vlastně předtím konal jen několik týdnů - pozn. překl.), tehdejšího duchovního loučimského kostela. Chtěli jsme si prohlédnout kopii Loučimské madony, jejíž originál je v Neukirchem beim Heiligen Blut. Páter Sysel se zmínil o tom, že by se ještě jednou rád zúčastnil poutě do "Nových Kostelů", kam jako malý chlapec chodil se svými rodiči. To ale nebylo možné, protože mezi kostely v Loučimi a v Neukirchen byla spuštěna železná opona. V dopisech, které jsem mezitím psal páteru Syslovi, jsem zmínil všechno možné a on mi odpověděl, abych o některých věcech raději nepsal, protože je to trochu nebezpečné. Koncem roku 1989 se pak stalo to, co nikdo netušil - železná opona padla. Takže jsem vzal foťák a snažil se znovu zmapovat tehdejší stav. V únoru 1990 jsme navštívili pana Sysla podruhé a byl s námi i farář z Neukirchen. Nejprve jsme si mysleli, že se poznají dva faráři z kostelů, které spojuje společná historie, pak se přidal i farář Kratochvíl (P. Miroslav Kratochvíl, ročník 1948, vysvěcen na kněze roku 1983 v Českých Budějovicích, vykonává i funkci okrskového vikáře ve vikariátu Domažlice - pozn. překl.), který tehdy sloužil v Pocinovicích a padlo rozhodnutí, že se pokusíme obnovit poutě do "Nových Kostelů". Plán se změnil ve skutečnost 9. května 1990 (spojeno se 45. výročím konce druhé světové války - pozn. překl.), kdy tisíc poutníků přišlo po pětačtyřicetileté pauze k nám do Neukirchen. V oblasti kolem Hohenbogen se o této pouti hovoří jako o události století. Události a hlavně zmíněná pouť zanechaly svoje stopy. Poznali jsme se, uznáváme se, respektujeme a byla otevřena velká brána setkávání přes hranice. Právě to mi umožnilo udělat fotografie ze vzájemných setkání. Má to myslím význam především pro mladou generaci, aby viděla, jak to před dvaceti lety bylo. Než se hranice otevřela, říkalo se u nás, říkalo se u nás, že máme jenom tři světové strany - sever, jih, západ. Východ prostě chyběl. Od té doby máme konečně "všechny čtyři" a s radostí sledujeme, jak život na obou stranách plyne v míru.
Domažlický deník, příloha Moje Domažlicko, 11. 3. 2010, s. 8
Předchozí věty jsou převzaty z rozhovoru, poskytnutého bývalým redaktorem deníku Kötztinger Zeitung, v roce 2011 pětasedmdesátiletým (narodil se 19. června roku 1936) Haymo Richterem, který žije v bavorském Bad Kötztingu, u příležitosti zahájení výstavy Zpátky do Evropy aneb Když padala železná opona (Zurück nach Europa - Als der Eiserne Vorhang brach) v Loučimi. Z mnoha míst, kde se výstava konala, je asi nejpozoruhodnější Národní muzeum v Praze, které ji pořádalo k desátému výročí něžné revoluce. Svým fotoaparátem zachytil Richter, který od roku 1991 řídí i čtvrtletník Der Bayerwald (jeho historii popisuje na webových stranách Kohoutího kříže text Ing. Antonína Nikendeye), události od konce převratného roku 1989 až do vzniku samostatné České republiky v roce 1993, který je začátkem nové etapy česko-bavorských vztahů (teprve na podzim roku 2010 však vykonal bavorský premiér první vůbec oficiální návštěvu Prahy). Opon je víc, nežli jsme si mysleli.
- - - - -
* Bad Kötzting (BY) / hora Ostrý
