FRANZ HÖLLRIGL

Ctění soukmenovci!

U příležitosti dne 28. října loňského roku (rozuměj rok 1883 - pozn. překl.) konaného slavnostního odhalení památníku Josefa II. v Budějovicích (hned v den "vyhlášení samostatnosti" 28. října roku 1918 podle zjištění Daniela Kováře jistý Jan Březina císařovu bystu z podstavce v centrální části areálu Na Sadech strhl a hodil do Mlýnské stoky - pozn. překl.) se tam shromáždění Němci z německých oblastí jižních Čech (v originále "aus den deutschen Gauen des südlichen Böhmens" - pozn. překl.) ujednotili v rozhodnutí založit sdružení

"Deutscher Böhmerwaldbund",

jehož stanovy byly schváleny výnosem c.k. ministerstva vnitra ze dne 20. března 1884, č. 1371.
Motivy pro vznik tohoto sdružení, od té doby, co našly správný výraz v návrhu na jeho založení (v originále "in dem Vorschlage der Gründung eines 'Bundes'" - pozn. překl.), byly všeobecně oceněny a také schváleny.
"Deutscher Böhmerwaldbund" má za účel podchytit a podpořit (v originále "zu fördern und zu unterstützen" - pozn. překl.) hospodářské a nacionální snahy německých obyvatel jižních Čech, zejména pak Němců na Šumavě.
Za tímto účelem má být zejména dosaženo:
průzkumu a popisu živnostenských poměrů a z jejich stavu vyplývajících potřeb
zakládání spolků spořitelních a záložních;
podpory zřizování odborných škol a stipendií pro jejich žáky;
zavádění a pěstování výnosných živnostenských odvětví;
obstarávání míst pro učně, služebné síly a pomocné řemeslné pracovníky;
šíření tiskovin vlastních i cizích nakladatelství;
zřizování lidových knihoven;
konání putovních zasedání, přednášek a odborných výstav;
rozdělování pracovních nástrojů, modelů a vzorových předloh;
zvelebení cestovního ruchu na Šumavě.
Pokud tímto způsobem naši soukmenovci energickou prací prokáží starost o Němce v jižních Čechách, pak bude umožněn mnohý krásný čin. "Deutscher Böhmerwaldbund" bude mít vždy na zřeteli rozhodný německý postoj.
Proto se obracíme s důvěrou na všechny soukmenovce bez rozdílu stranické příslušnosti s žádostí o spolupůsobení v našem úsilí, směřujícím k tomu, aby byl na jihu Čech zachován německý svéráz, německý mrav a německý jazyk.
Všem Němcům musí přece záležet na tom, aby německá jazyková půda byla neporušeně zachována našemu národu.
Všichni němečtí soukmenovci jistě rádi vyhoví malé oběti nacionální povinnosti, a proto doufáme všude v početný příliv nových členů k našemu sdružení.

Dr. Ernst Bareuther, poslanec zemského sněmu a říšské rady ve Vídni.
BlauaViktor hrabě Boos von Waldeck (zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), poslanec zemského sněmu v Oselci (v originále "in Woselitz" - pozn. překl.).
Dr. Anton Buschmann, advokát v Prachaticích (v originále "in Prachatitz" - pozn. překl.).
Eduard Claudi (zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), purkmistr, poslanec zemského sněmu a říšské rady v Budějovicích (v originále "in Budweis" - pozn. překl.).
Philipp Doschko, obecní představený v Záboří (v originále "in Saborz'" - pozn. překl.).
Richard rytíř von Dobauer, předseda ústřední komuse pro podporu živnostenské činnosti obyvatel Krušných hor a Krkonoš v Praze.
Dr. Adolf Dürenberger, advokát v Linci.
Rudolf Dürrhammer, majitel továrny na výrobu mýdla ve Vimperku (v originále "in Winterberg" - pozn. překl.).
Lud. Ehrlich rytíř von Treuenstätt, purkmistr, poslanec zemského sněmu a říšské rady v Liberci (v originále "in Reichenberg" - pozn. překl.).
Otto Forchheimer, poslanec zemského sněmu v Praze.
Josef Fuchs, purkmistr v Železné Rudě (v originále "in Eisenstein" - pozn. překl.).
Dr. Alois Funke, poslanec zemského sněmu v Litoměřicích (v originále "in Leitmeritz" - pozn. překl.).
Franz Geringer, majitel hotelu v Budějovicích.
Robert Grabensteiner, purkmistr v Kaplici (v originále "in Kaplitz" - pozn. překl.).
Alexander Haas, člen výboru sekce německého a rakouského sdružení Alpenverein v Salzburgu.
Dr. Karl Hawelka (otec Karla Hawelky mladšího, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), c.k. notář v Budějovicích.
Wenzl Haslsteiner, purkmistr ve Volarech (v originále "in Wallern" - pozn. překl.).
Dr. Josef Alfred Heilsberg, poslanec říšské rady ve Stübingu.
Dr. Eduard Herbst, poslanec zemského sněmu a říšské rady ve Vídni.
Eduard Herkner, poslanec zemského sněmu v Liberci.
Franz Höllrigl, redaktor listu "Deutsche Zeitung" ve Vídni.
C. Hönig, stavitel a městský rada v Děčíně (v originále "in Tetschen" - pozn. překl.).
Ottomar Huber, lékař v Rychnově nad Malší (v originále "in Reichenau a.d. Maltsch" - pozn. překl.).
Heinrich Hütter, majitel statku v Michnici (v originále "in Michnitz" - pozn. překl.).
Franz Igler, obchodník se dřevem ve Vimperku.
P. Benno Karlez PhDr. (zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), c.k. emeritní gymnaziální profesor a farář v Přídolí u Krumlova (v originále "in Priethal bei Krummau" - pozn. překl.).
Dr. Joh. Kiemann, poslanec zemského sněmu v Praze.
Dr. Philipp Knoll, poslanec zemského sněmu v Praze.
JUDr. Israel Kohn (zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) v Budějovicích.
Dr. Josef Kopp, poslanec říšské rady ve Vídni.
Dr. Wilhelm Kraupa, městský lékař v Německém Benešově (dnes Benešov nad Černou, (v originále "in Deutsch-Beneschau" - pozn. překl.).
Dr. Franz Kraus, purkmistr v Krumlově (v originále "in Krummau" - pozn. překl.).
Dr. Victor rytíř von Kraus, poslanec říšské rady ve Vídni.
Franz Krzepek, předseda zemědělského spolkového sdružení pro severní Čechy v Dolních Nezlech (v originále "in Nieder-Nösel" - pozn. překl.).
F. Langhans, ředitel měšťanské školy ve Vimperku.
W. Lustkandl, poslanec říšské rady ve Vídni.
Julius Magg, poslanec říšské rady ve Vídni.
Dr. Ernst Mayr, purkmistr v Prachaticích.
Dr. Max Menger, poslanec říšské rady ve Vídni.
Franz Merth (otec Bernharda Mertha, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), purkmistr v Nové Bystřici poslanec říšské rady ve Vídni.
Matthäus Migl, majitel statku v Rožnově (v originále "in Strodenitz" - pozn. překl.).
F. Mugerauer, purkmistr v Hořicích na Šumavě (v originále "in Höritz" - pozn. překl.).
Dr. Friedrich Nitsche (zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), poslanec zemského sněmu a říšské rady ve Vyšším Brodě (v originále "in Hohenfurth" - pozn. překl.).
Dr. Carl Oehler, c.k. notář ve Chvalšinách (v originále "in Kalsching" - pozn. překl.).
Ed. Petraschka, řídící učitel v Železné Rudě.
Dr. Karl Pickert, majitel knihtiskárny v Litoměřicích.
Dr. Ernst šlechtic von Plener, poslanec zemského sněmu a říšské rady ve Vídni.
Dr. Adolf Promber, poslanec říšské rady v Brně.
Heinrich Reschauer, poslanec říšské rady ve Vídni.
Johann Schelling, starosta okresního výboru (v originále "Bezirksobmann" - pozn. překl.).
ve Chvalšinách.
Josef Schier, poslanec říšské rady v Budějovicích.
Dr. Ludwig Schlesinger, poslanec zemského sněmu v Praze.
Dr. Franz Schmeykal, přísedící zemského výboru v Praze.
Dr. Carl Schücker, advokát v Liberci.
Dr. Ludwig Schulz, advokát v Kaplici.
Josef Seidl, purkmistr v Horní Plané (v originále "in Oberplan" - pozn. překl.).
Dr. Josef Starck, poslanec zemského sněmu v Plzni (v originále "in Pilsen" - pozn. překl.).
Richard Stifter, purkmistr v Rožmberku nad Vltavou (v originále "in Rosenberg" - pozn. překl.).
Dr. Hans Stingl, poslanec zemského sněmu v Kremži na Dunaji (v originále "in Krems" - pozn. překl.).
Isidor Stögbauer (zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), řídící učitel v Kunžvartu (v originále "in Kuschwarda" - pozn. překl.).
Johann Stüdl, předseda sekce německého a rakouského sdružení Alpenverein v Praze.
Dr. Franz Stumpf (otec Franze Stumpfa mladšího, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), lékař v Záblatí (v originále "in Sablat" - pozn. překl.).
Dr. Eduard Sturm, poslanec říšské rady ve Vídni.
Josef Taschek (zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), obchodník v Budějovicích.
Gustav Umlauf, purkmistr v Cetvinách (v originále "in Zettwing" - pozn. překl.).
Dr. Johann Volkelt, poslanec zemského sněmu v Praze.
Dr. Anton Waldert, přísedící zemského výboru v Praze.
Dr. Moritz Weitlof, poslanec říšské rady ve Vídni.
Josef Wiltschko (zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), majitel knihtiskárny v Krumlově.
Dr. Friedrich rytíř von Wiener, člen zemské školní rady v Praze.
August Ziegler, poslanec zemského sněmu v Dolejším Těšově (v originále "in Unter-Tieschau" - pozn. překl.).
Gustav Zimmer (otec Viktora Ernsta Zimmera, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), řídící učitel v Českých Žlebech (v originále "in Böhmisch-Röhren" - pozn. překl.).
Franz Josef Zink (bratr Johanna J. Zinka, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), hodinář v Budějovicích.

Budweiser Zeitung, 1884, č. 33, s. 1-2

Obludná lež...

Obludná lež, že Němci v Čechách germanizují, že by měli utiskovat český národ (v originále "das tschechische Volk vergewaltigt hätte" - pozn. překl.), jeví se stále více jako falšování novějších dějin. Mohlo by to, kdyby ona lež byla pravdou, dnes v Čechách, zejména v Praze a v Plzni, vypadat tak, jak to skutečně vypadá? Pravdou však je, že se už padesát let v Čechách odehrává proces počešťování, který za politické dobromyslnosti německého národa až do poslední doby téměř bez odporu může docilovat velkých úspěchů. Teprve překračování hranic českého živlu, který už nehodlá uznávat nijaká omezení své moci, Němce vyburcoval. Tím se přirozeně českým snahám leckde postavila hráz a do obrátek přivedené německé hnutí se nezastaví, dokud se Češi nenaučí spokojit se s tím, co jim skutečně náleží.
České hnutí osvědčuje od samého počátku značnou rozpínavost; mnohokrát překvapilo. Tak i v Budějovicích, kde se proti němu zvedl odpor později než jinde, poněvadž tu český živel narazil na měkčí z německých kmenů v Čechách usedlých. Dnes už se Němci v Budějovicích a na Šumavě připojili k německému hnutí a poslední volby do zemského sněmu dokázaly, že německý odpor tady na jihu (v originále "in südlicher Gegend" - pozn. překl.) nebude méně zarputilý nežli na severu a na západě. Budějovice a Plzeň budou i nadále hrát na jihu Čech velikou roli.
Zejména budějovičtí Němci poznali, co je zapotřebí (v originále "was nothtut" - pozn. překl.) a budou podle toho bez prodlení jednat.
Německá inteligence stojí připravena v řadě (v originále "steht bereits in Reih' und Glied das tschechische Volk vergewaltigt hätte" - pozn. překl.) ve službě německé věci. Německý rolník a maloměšťan musejí být rekrutováni (v originále "müssen herangezogen werden" - pozn. překl.). Hnutí musí být postaveno na široký základ. "Deutscher Böhmerwaldbund für Bürger und Bauer" (tak měl zřejmě znít název připravované organizace, ustavené téhož roku 1884 - pozn. překl.) bude tyto elementy sdružovat a hledat kontakt se stejnými organizacemi jinde v Čechách a v blízkých Horních a Dolních Rakousích. Nějaký německý živnostenský spolek s bohatšími prostředky bude ustaven proti tomu českému. Německý maloměšťan a německý rolník budou nacházet plné uznání svých hmotných, duchovních a společenských potřeb u svých soukmenovců. Rolník bude přicházet jako host k obyvateli města, obyvatel města bude putovat k rolníkovi. Zakládání místních skupin německého Schulvereinu v okolí Budějovic odstartovalo (v originále "ist in Angriff genommen" - pozn. překl.). Sedlák by se měl naučit cítit se Němcem a být hrdý na své německé povědomí. Putovní schůze sdružení Deutscher Verein ve venkovském okolí a populární přednášky německých učitelských sil v německých osadách dají rolníku znát, co jen to má ve svém němectví (v originále "was er ha tan seinem Deutschthume hat" - pozn. překl.). Böhmerwaldbund nesleduje toliko účel rozvoje turistiky, nýbrž má i cíle hmotné, podobně jako Erzgebirgsverein (tj. Krušnohorský svaz, ten byl založen v saském městě Schneeberg - pozn. překl.) má spojit německé zázemí Budějovic spojit s tímto městem, přivést Němcům tohoto města čerstvý element pracovních a služebných sil, aby se záplavě těch českých učinil konec. Učeň a služebná musejí být odtud, a pokud je toho v nouzi třeba (v originále "wenn es noth thut" - pozn. překl.), budou povoláni z Rakouska. Nemělo by se dále stávat, že první německé obchodní domy v Budějovicích mají české vedoucí, kteří v obchodě křiví hřbet před svým šéfem a nato v "Besedě" horlivě spolupůsobí v krtčí práci Čechů (v originále "an der Maulwurfsarbeit der Tschechen" - pozn. překl.). Německé dítě se má doma německy učit; to, co nezbytně potřebuje z češtiny, může si osvojit později. Činnost sdružení musí ve všech těchto věcech poskytovat radu a pomoc tam, kde je jednotlivec bezmocný. Němci v Budějovicích měří a sčítají své síly. Vědí, že je tu skoro tolik českých advokátů jako těch německých, že až na dva německé lékaře jsou všichni ostatní Češi. Vidět to znamená tomu odpomoci.
Němci v Budějovicích si říkají: Do práce! Pokud se neomrzí, bude to za pět, za deset let vypadat v Budějovicích docela jinak a onen český vznětlivec, který se při odhalení pamětní desky jednomu neznámému českému básníkovi (šlo o Josefa Vlastimila Kamarýta /1797-1833/ - pozn. překl.) ve Velešíně (v originále "in Weleschin" - pozn. překl.) s neuvěřitelnou dávkou chvástavosti s narážkou na Budějovice opovážil slov: "Brzy padne i ten poslední barbarský hrad v jižních Čechách, který my Češi už tak dlouho obléháme", ať si pak sáhne na hlavu a zazpívá si sám sobě píseň, která teď tak často zaznívá z německých rtů: "Ja, vor zwanzig Jahren!" (tj. "Ba, před dvaceti lety!" - pozn. překl.).

Budweiser Zeitung, 1884, č. 15, s. 1-2

P.S. Tato citace z Höllriglova separátně vydaného souboru fejetonů "Eine deutschböhmische Fahrt", vycházejících v jím řízeném vídeňském listě, tvořila závěr celostránkového úvodníku "Budweiser Zeitung" z 20. února roku 1884 pod titulem "Deutscher Böhmerwaldbund". Přesně měsíc nato 20. března byly stanovy DBB schváleny c.k. ministerstvem vnitra.

Franz Höllrigl (později příjmení psáno častěji "Höllriegl", což by v českém překladu mohlo mít význam "pekla závora") může být zván duchovním otcem DBB. Jeho kniha "Aus dem Böhmerwalde", v druhém vydání (jako 33. svazek edice "Quellen zur wissenschaflichen Erforschung des Nationalitätenstreites in Böhmen") nesoucí podtitul "Reisen durch das deutsche Südböhmen im Jahre 1883" vzbudila prý ve vydání prvním z roku 1884 i na šumavském venkově nebývalý ohlas, kolovala prý od stavení ke stavení a četla se i přes noc, ohrožena dokonce úřední konfiskací. Věčná otázka: Kdo si začal? má tu alespoň formálně jednoznačnou odpověď. Založení DBB předcházela Höllriglova "německo-česká cesta po jihu Čech", v jeho "Deutsche Zeitung" následovaly ostatně jím psané listy "z Pokrkonoší(!)", jak to označuje nacionální český list (pro který ostatně Němci a Židé, v DBB zejména Taschek a Kohn, byli předmětem stejných téměř xenofobních výpadů) a týž "Budivoj" z 1.5.1884 nazývá už autora fejetonů a knihy přímo "Čechobijcem". Byl ovšem jen onou "pracovní a služebnou silou", kterou bude nutno podle jeho vlastního vyjádření povolat z Rakous, "wenn es noth thut", tj. pokud toho bude v nouzi třeba. Narodil se 26. května roku 1836 ve Vídni, absolvoval tam svá gymnaziální, filosofická a juristická studia a roku 1861 vstoupil jako úředník k tzv. Jižní dráze (Südbahn), kde působil až do roku 1873 ve všech služebních odvětvích. Snad už tam nutně narazil na národnostní problémy, sužující dunajskou monarchii. Stal se pak uměleckým tajemníkem vídeňské Komické opery, v roce 1874 tajemníkem a zástupcem ředitele budapešťského divadla Deutsches Theater, 1877 režisérem Residenztheater v bavorském Mnichově a rok nato 1878 redaktorem tamního listu "Der Freie Landesbote". Od roku 1880 vedl s přerušeními vídeňskou redakci německonacionálně zaměřeného listu "Deutsche Zeitung", od roku 1900 byl šéfredaktorem periodika "Freies deutsches Volksblatt". Působil i jako tiskový vedoucí Německé pokrokové strany (Deutsche Fortschrittspartei" v říšské radě a sekretář Sjednocené německé levice (pojem "levice" by tu mohl mást, proto viz blíže Wikipedia). Vedle vlastní literární tvorby (fraška Die Freifrau /1896/ či milostný příběh zahradní víly od "krásného pramene" pod titulem Schönbrunn /1907/) překládal i libreta francouzských oper Julese Masseneta či Leo Delibese. Zemřel v 71 letech ve Vídni po těžké operaci dne 14. července 1907 (toho roku přestal vycházet i list "Deutsche Zeitung", ve svém posledním období zastávající antisemitskou linii vídeňského starosty Karla Luegera /1844-1910/). Vídeňský centralismus a česká "rozpínavost" (25. března 1884 bylo na důvěrné poradě v Praze rozhodnuto několik dnů po povolení DBB z Vídně v odpověď na ně o vzniku Národní jednoty pošumavské, jejíž založení 28. července téhož roku ministerstvo vnitra "nezapovědělo", jak se píše v jubilejní publikaci NJP k jejímu padesátiletí 1934) měly věru mnoho podob.

- - - - -
* Vídeň (A) / České Budějovice / † † † Vídeň (A)