VIKTOR KRUMMAUER
|
Der Türmer bläst Eine Betrachtung unter dem Krummauer Schlossturm Der Türmer bläst. Die Turmuhr schlug, Eine Stunde verging in Laufe der Zeiten. - Des Glockenschlages Welle trug Sie in das Meer der Ewigkeiten. Der Türmer bläst ... Die Mutter ringt Dem Schoße ab des Kindes Leben Und da sein erster Schrei erklingt, Die Schicksalschwestern wählend weben. Der Türmer bläst ... Die Welt so schön Geschmückt im jungen Lenzgetriebe, Darinnen zwei umschlungen stehn: Das alte Lied von junger Liebe. Der Türmer bläst ... Der Sommer blüht, Gesänge tönen, Farben prangen. Die junge Frau traumtrunken glüht Von ihres Trauten Arm umfangen. Der Türmer bläst ... Der Himmel schwer Von nassen Nebeln dicht bekrochen. Der Treubund bricht, das Bette leer, Ein liebesheischend Herz gebrochen. Der Türmer bläst ... Der Winter starrt In Eis, wo jüngst noch Blüten lohten, Im Zug ein Leichenwagen knarrt, Schwer von der Schmerzenlast des Toten. Der Türmer bläst ... Ob 's lustig geht, Ob Tränen euer Auge füllen, Ob Sturmwind saust, ob 's linde weht, Ob Wolken euch den Tag verhüllen. Der Türmer bläst ... Heut gilt es dir Und morgen mir, so in der Runde. Ein jeder horcht zum Luftrevier Und jeder harret seiner Stunde. Der Türmer bläst ... |
A trubka zní... Rozjímání pod zámeckou věží v Krumlově A trubka zní. Tu na věži hodina míjí v moře času. To srdce lité ve spěži nese ji v zvonu mnohohlasu. A trubka zní ... Jak matčin klín rodí do světa nové dítě, v tom křiku dcera ať či syn sborem sudiček osloví tě. A trubka zní ... Zas přiletí jaro, co sama krása spřádá, dva v něm, stanoucí v objetí jak dávná píseň věčně mladá. A trubka zní ... Pak léto zrá ... Těch tónů! Jako barvy planou! Mladá žena snem opilá chce sevřít paži milovanou. A trubka zní ... Pod nebesy, jež těžknou jako plodem stromy, on jinou dívku najde si a té své věrné srdce zlomí. A trubka zní ... Než zima zlá uková všecko živé v ledy, umrlčí kára zavrzá ulicí těžce naposledy. A trubka zní ... Ať veselo, ať slzy jiskří ve tvých očích, jas ať plá či se setmělo, ať celý den se v mračnech smočí, ta trubka zní ... To tobě dnes a zítra mně to kolo přeje. Každému bije čas a věz, že nebe všechněm jediné je. A trubka zní ... |
|
Vídeň 1921
Gruss aus Krummau - Alte Ansichtskarten erzählen, s. 77 |
|
V obrazové publikaci Reinholda Finka se starými pohlednicemi Krumlova figuruje u Seidelova snímku s popěvkem o zdejším věžném (podrobněji o obojím viz na těchto internetových stránkách Erna Putschöglová!) i tato báseň jinak dnes neznámého autora, u něhož tu navíc jde nejspíše o pseudonym na způsob Ich bin eine Berliner Johna Fitzgeralda Kennedyho. V roce 1910 psaly vídeňské noviny Neue Freie Presse o nově vydané knize Viktora Krummauera "Der Hypochonder", s podtitulem "dramatická studie ve výtahu". V roce 1922 uvádějí jiné vídeňské noviny Wiener Fremden Presse Dr. Viktora Krummauera mezi autory, kteří přispívají k rakousko-holandské kulturní spolupráci, vedle něj tu figuruje i Dr. Robert Hohlbaum. Nejsme ovšem opravdu všichni srdcem tak trochu Krumlované (Krummauer), kdo jsme jednou to město spatřili?
- - - - -
Český Krumlov
