HERBERT WILHELM

Wydra

Vlastně mi cosi brání zjišťovat, zda byla symfonická báseň toho názvu uvedena alespoň v německém vysílání pražského rozhlasu, kde podle zprávy listu "Budweiser Zeitung" ze 14. listopadu roku 1936 už půl roku leží (11. července vysílala stanice Praha v témže roce rozhlasovou hru Ernestine Tutzingerové, i samostatně zastoupené na webových stranách Kohoutího kříže, pod názvem "Die Habergoas geht wallfahtrten" /v rámci pořadu "Stimmen der Heimat"/ s hudbou autora zmíněné symfonické básně, tj. Herberta Wilhelma), když stejně vím, že bych nějaký archiv schopný výpovědi po tom všem, co se ve dvacátém století s československým rozhlasem dělo, asi sotva našel. Vím však, že ji (vedle symfonické básně třeba o Boubíně pod titulem "Kubani") složil tehdy dvacetiletý vimperský komponista a že se mi vlastně po značném úsilí ani nepodařilo zjistit nic o jeho skonu. Ještě v květnovém čísle krajanského měsíčníku "Böhmerwäldler Heimatbrief" v roce 2013 se Herbertu Wilhelmovi blahopřeje k jeho požehnaným 97. narozeninám ve Veitshöchheimu, pak ovšem jako by se po tom jméně zem slehla. V následujícím textu Fritze Pimmera (ten má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení) ke skladatelovým sedmdesátinám, otištěném hned ve dvou krajanských měsíčnících, se ostatně píše naposledy o jeho pobytu ve Vídni, což je od Veitshöchheimu v bavorských Dolních Frankách (Unterfranken) dosti daleko. Co se mezi tím rokem 1986 a 2013 stalo, na rozdíl od rozmezí let 1916-1986 nevím. Přesto mám dojem, že se to snad jednou v zájmu symfonické hudby, natož Boubína, Vimperka a Vydry konečně zjistí. Zatím alespoň díky nezištnému úsilí nedocenitelného Gernota Petera, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže, a odpovědi na jeho dotaz do Veitshöchheimu odtud vím, že Dr. Herbert Wilhelm zemřel pětadevadesátiletý ve Würzburgu už dne 28. října roku 2011 (BHB to tedy kdysi nezaznamenalo), místo, kde jsou uloženy jeho ostatky, nám však zůstává i nadále utajeno. Asi to tak chtějí vyšší mocnosti, které mu popřály tak dlouhý život.

Herbertu Wilhelmovi je sedmdesát let

Fritz Pimmer

Dne 30. května roku 1986 se Dr. Herbert Wilhelm dožívá sedmdesátky. Při této příležitosti budiž vzpomenuto obsáhlé umělecké činnosti našeho vimperského krajana. Herbert Wilhelm se narodil v roce 1916 v Pule (dnešní Pula v Chorvatsku - pozn. překl.), což byl tehdy rakouský válečný přístav. Jeho otec Josef Wilhelm, který pocházel ze stavení čp. 18 (po chalupě "Hiasala") ve vsi Steindlberg (v křestní matrice "Křesane /Steindlberg/", česky Křesanov či i Kamenná Lhota, dům označený číslem 18 kupodivu v Křesanově až dosud stojí - pozn. překl.) u Vimperka (Winterberg), tam působil v hodnosti nadporučíka (Oberleutnant) jako odborný učitel c.k. maríny (Marinefachlehrer). Po otcově smrti, zaviněné válkou, přesídlila vdova po něm se dvěma malými dětmi do Vimperka. Herbert tam navštěvoval obecnou a měšťanskou školu, učil se hře na housle u Laurenze Grünwalda a také hře na klavír u regenschoriho Schattnera a klavírní pedagožky Suchardové (paní Marie Suchardová byla ředitelkou hudební školy Národní jednoty pošumavské ve Vimperku - pozn. překl.), kteří všichni tři bez výjimky rozpoznali výjimečný talent svého žáka. Na státní reálce v Kašperských Horách, kam přestoupil, maturoval Herbert Wilhelm s vyznamenáním a s ojedinělým průměrem známek 1,0. Následně pak studoval matematiku a fyziku na německé univerzitě v Praze, kde byl roku 1939 promován na doktora přírodních věd.
Už jako mladičký student pořádal, často společně se svým bohužel předčasně zemřelým houslovým virtuózem Paulem Pisingerem (byl o 6 let starší nežli Wilhelm, zemřel v 51 letech 31. října 1961 v německém městě Bamberg a je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), koncerty, na jejichž programu byly i jeho vlastní hudební skladby. Někdejší Pražané z těch dob si ještě vzpomenou na tzv. "Böhmerwäldler Abende", tj. "šumavské večery", pořádané sdruženími "Verein der deutschen Böhmerwäldlern in Prag" a "Landsmannschaft deutscher Hochschüler 'Böhmerwald'" (blíže o druhém z nich webové stránky APL! Böhmerwald - pozn. překl.) v prostorách slavnostních sálů Německého domu v Praze (dnešní Slovanský dům v ulici Na Příkopě - pozn. překl.) ve prospěch chudých šumavských dětí. Tam Herbert Wilhelm hradil náklady s tak významnými osobnostmi jako prof. Gustav Jungbauer, Dr. Rudolf Kubitschek, Hans Multerer, Sepp Skalitzky, prof. Willy Schweyda, prof.Dr. Franz Longin (každý z těch šesti má i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) s chotí aj.. Už tehdy nacházel sotva dvacetiletý mladík uznání v řadách uměnímilovného publika a mezi hudebními kritiky pražských německých novin. Mezi jeho díly z tehdejší doby stojí za zmínku symfonická báseň "Der Teufel in der Widra" (snad totožná s jinde uváděným titulem "Wydra" - pozn. překl.) nebo hudební suita "Kubani" (tj. "Boubín" - pozn. překl.), ve které dal mladý komponista mistrovský výraz pestrobarevným náladám, vlastním této "domácí hoře" Vimperských v průběhu ročních dob. Už v roce 1935 zhudebnil Wilhelm šumavské popěvky, které vyšly nákladem vimperských Steinbrenerů a jejichž texty sepsala Ernestine Tutzingerová (což je pseudonym Betty Kohornové, roz. Steinbrenerové) podle knihy "Böhmerwäldler Spottbüchlein" Rudolfa Kubitscheka. Byly, stejně jako mnohé klavírní skladby a doprovodná hudba k rozhlasovým hrám, vysílány v německém vysílání pražského rozhlasu(v originále "in der Deutschen Stunde des Prager Rundfunk" - pozn. překl.).
Přeryv v umělecké tvorbě Herberta Wilhelma způsobila válka, kterou přežil jako vojenský letec. Je pozoruhodné, že se mu v den kapitulace podařilo přeletět už nepřítelem obsazené německé území do Vestfálska, kde dokázal přistát na volném poli v blízkosti bydliště své ženy, se kterou se oženil už ve válečném roce 1943. Ztráta domova se kryla i se ztrátou dosud sepsaného hudebního díla, v to počítaje i jednu operetní partituru, a samozřejmě znamenala i ztrátu jeho učitelského postu na "Oberschule" (za války tak byla nacisty přejmenována dosavadní gymnázia, tady by se dalo česky hovořit o "vyšší střední škole" - pozn. překl.) v Kašperských Horách. Místy, kde po válce profesně působil, se stala bavorská města Mnichov, Ingolstadt a Eichstätt a od roku 1950 reálné gymnázium ve Würzburgu, kde naposledy vedl seminář pro fyziku a pracoval vedle toho i na pedagogické fakultě würzburské univerzity.
Ještě během války měla v Quedlinburgu premiéru jeho zpěvohra "Hänsel und Gretel" (zřejmě na námět pohádky Perníková chaloupka, která má ostatně podle webové adresy Quedlinburg die Fachwerkstadt původ ve skutečném příběhu právě z Quedlinburgu, kde se s ním setkali bratři Grimmové, i samostatně zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), která později sklízela zejména pro své dětské sbory úspěch ve mnoha západoněmeckých městech. Opereta "Piraten und Liebe" a hudební veselohra "Liebe in Strandkorb" prošly scénami tak významných provinčních divadel jako třeba ve Würzburgu, Gießenu aj. a objevily se i v rozhlasových nahrávkách stanic Südwestfunk, Bayerischer Rundfunk a také jiných vysilačů. Herbert Wilhelm se stal ve své tvůrčí mnohostrannosti rovněž autorem skladeb pro smyčcový orchestr, které v rozhlase uvedl např. orchestr Artura Schanzeho (jeho synem je známý německý televizní moderátor, herec a zpěvák Michael Schanze). V posledních dvou desetiletích (psáno 1986 - pozn. překl.) vznikly Wilhelmovy autorské písně a šansony s vlastními texty, jakož i množství klavírních skladeb, z nichž stonjí za zmínku cyklus "Musik für Florian", což jsou dětské úlohy hry na klavír s rostoucí obtížností.
Po odchodu na penzi přesídlil Dr. Wilhelm do Vídně, města, které je nejen bydlištěm jeho dcery, nýbrž i jedinečným stánkem múz a jakousi skrytou metropolí sudetských Němců pro sklonek jejich životní dráhy. Jubilantovi přejeme ještě mnoho let v obšťastňující a plodné tvůrčí radosti!