FRANZ JANOWSKY
"Ideální plán" Sekerského skluzu
Panství Prášily
Ideální plán
malé části
Prášilského kanálu (rozuměj Vchynicko-tetovský kanál - pozn. překl.),
z něhož se může udát spojení
se Sekerským potokem (v originále "mit dem Sekerbachl" - pozn. překl.)
prostřednictvím skluzu
pro plavení polen;
tím by se mohly ušetřit
Sedelské skluzy (v originále "die Satteleberger Riesen" - pozn. překl.),
které beztoho
podléhají opravě.
A. Rehberské skluzy (Rehberk je dnešní Srní - pozn. překl.)
B. až C. plavební kanál jdoucí sedelským selským lesem (v originále "durch den Sattelberger Rurralwald" - pozn. překl.)
D. Sedelské skluzy, které pro svůjzchátralý stav už
plavbu dřeva v roce 1808
nemohou vydržet.
E. tento nově ke zbudování navržený skluz z kanálu
do Sekerského potoka v délce
55 běžných sáhů
F. až G. ona část
Sekerského potoka, kterou
v budoucnu bude moci být
plavení dřeva vedeno až do Křemelné (v originále "bis in Kieslingbach" - pozn. překl.)
Předchozí řádky jsou českým překladem vysvětlující legendy plánku (včetně vysvětlení písmeny A. až G. označených jeho bodů), který vytvořil kolem roku 1808 vrchní myslivec (Oberjäger) Franz Janowsky, jemuž bylo od 1. června roku 1799 svěřeno vedení schwarzenberské lesní správy v Prášilech (Stubenbach). Snad stojí za připomínku, že na Sekerském potoce tu ještě vidíme Sedelský a Zelenohorský mlýn (Sattelberger Mühl /v částečně dnes zaniklém Sedle bývaly celkem tři různé mlýny, viz webové stránky Zaniklé obce/ a Grünberger Mühl /ten patřil k zaniklé osadě zvané Grünbergerhof či také Grünberghof, viz i foto na webu Zaniklé obce). Díky dlouholetému přátelství s Ing. Antonínem Nikendeyem (i samostatně zastoupenému na webových stranách Kohoutího kříže) znám 24 jeho medailonů schwarzenberských lesníků, které pod souhrnným titulem Berühmte Schwarzenbergische Forstleute" a pod pseudonymem Milli Schwarz publikoval v ročence Schwarzenbergischer Almanach 1985 (s. 5-230), vydané knížecím archivem v Murau. Je mezi nimi i text o životě a díle Franze Janowskyho, který lze všestrannou fundovaností sotva překonat.
Franz Janowsky (1764-1826)
Milli Schwarz
Franz Janowsky se narodil dne 4. února roku 1764 v myslivně při vsi Sobědraž (osada je dnes jen místní částí obce Kostelec nad Vltavou - pozn. překl.) na schwarzenberském panství Orlík /1/. Jeho otec Thomas Janowsky pojal za ženu Veroniku /2/, vdovu po myslivci Franzi Friedlovi /3/, takže pozdější dvorní myslivec (v originále "der spätere Hofjäger" - pozn. překl.) Josef Friedl ve Schwarzenbergu v bavorských Středních Frankách (v originále "in Schwarzenberg/Mittlefranken" - pozn. překl.) a Franz Janowsky byli nevlastní bratři a synové jedné matky.
Dětství strávil Franz Janowsky ve svém rodičovském domě. Později byl jeho otec přeložen jako polesný (v originále "als Waldbereiter" - pozn. překl.) do Nové obory na panství Hluboká nad Vltavou (v originále "nach Neutiergarten, Herschaft Frauenberg" - pozn. překl.), do Nového Dvora na panství Český Krumlov (v originále "Neuhof, Herrschaft Krumma" - pozn. překl.) a do Chýnova (v originále "nach Cheynow" - pozn. překl.) /4/. V roce 1782 se Franz Janowsky měl začít připravovat u revírníka Lepschyho ve Volarech (Wallern) ke zkouškám z myslivosti. Jeho otec nemohl však nést finanční náklady s tím spojené, vzal syna k sobě do Chýnova a poprosil knížete o svolení, aby mohl syn dokončit vyučení u něho v Chýnově /5/. Kladné odpovědi na svou žádost se však nedočkal a mladý Franz musil vyučení dokončit u revírníka Nikoluse Lepschyho v Hamru na třeboňském panství (v originále "in Hammer auf der Herrschaft Wittingau" - pozn. překl.) /6/. Dne 7. dubna roku 1783 požádal Thomas Janowsky o vybavení svého syna Franze zbraněmi (v originále "um die Wehrhaftmachung für seinen Sohn Franz" - pozn. překl.) /7/. Nato došlo k synovu vybavení zbraněmi prostřednictvím krumlovského lesmistra Eustacha Wlczeka /8/ a Franz Janowsky byl ustaven provizorním personálním adjunktem při lesním úřadě v Krumlově. Dne 1. dubna 1784 povolán do funkce příručího u lesního inženýra (v originále "als Forstingenieuradjunkt" - pozn. překl.) Franze Josefa Matze (ten má i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), jehož vedení byl svěřen /8/. Lesní inženýr Matz využíval mladého adjunkta při taxačních a pěstebních pracích. Janowsky byl u Matze zaměstnán po deset let a bylo to pro něho tou nejlepší školou. Zachovaly se i manuály, pod nimiž je Janowsky podepsán. Zaznamenával měření průměrů Matzem založených starých porostů a propočítával výsledky. Ke dni 1. dubna 1794 byl Janowsky povýšen na jízdního myslivce (v originále "zum Reitjäger befördert" - pozn. překl.) a byl pověřen správou revíru Stříbrné Hutě na panství Chýnov (v originále "Hütten, Herrschaft Cheynow", dnes revír spadá pod Lesní správu Tábor - pozn. překl.) /10/. Rezolucí z 10. listopadu 1795 byl pak jmenován lesmistrem v Zátoni na vimperském panství (v originále "in Schattawa, Herrschaft Winterberg" - pozn. překl.) /11/.
Když bylo kupní smlouvou od 6. března roku 1799 nabyto panství Prášily (Stubenbach) a převzato Ing. Josefem Rosenauerem (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), došlo v administraci panství k velikým změnám. Ačkoli Josef kníže zu Schwarzenberg zaručil všem zaměstnancům statut knížecího personálu a zároveň zajištění penze, přešla jen část lesního úřednictva do knížecích služeb /12/. Ředitel panství Radnicky byl převzat do schwarzenberských služeb, dosud vůdčí lesní úředník, vrchní myslivec Johann Wiehl z Prášil ve své pozici nezůstal a na jeho místo byl ustaven knížecí rezolucí z 1. června 1799 důstojný /13/ vrchní myslivec Franz Janowsky/14/. Pro lepší orientaci v celé věci třeba poznamenat, že prášilská doména náležela k tzv. "Wald-Hwozdu", což byla větší část někdejšího území svobodných královských rychet (v originále "ein Großteil des Künischen Freigebietes" - pozn. překl.). Lesy panství byly při koupi v roce 1799 v pravém slova smyslu pralesy nedotčenými lidskou rukou. Byla v nich doma velká dravá zvěř, zmíněného roku 1799 tu byli složeni dva medvědi, 1802 další dva kusy a 1804 znovu jeden medvěd. Jelení zvěř byla zastoupena slabě a po roce 1810 mizí za seznamů zvěře na odstřel (v originále "aus den Abschusslisten" - pozn. překl.) docela /15/. Území postrádalo veškeré komunikační možnosti, jen někdejší Zlatá stezka, tak řečená "Böhmerweg" z Filipovy Huti (Philippshütte) přes Modravu (Mader) do bavorské lokality Oberes Waldhaus a další z větví Zlaté stezky přes Prášily do Bavor byly ta jediná spojení vedoucí skrze pralesy. Jinak se daly využít toliko pěšiny, vyšlapané mnohde stády skotu a jejich pasáčky. Ten jediný výnos z lesů byla pastva dobytka, jak bude ještě zmíněno!
Plavební ředitel Rosenauer započal vydávat příkazy k výstavbě plavebních zařízení. Poněvadž pro plavení dřeva chyběly pracovní síly, byl prováděn jejich nábor nejen v Čechách, nýbrž i v Bavořích. Příprava a samotné osídlení nových dřevorubeckých kolonií v pralesích způsobovalo vrchnímu myslivci Janowskymu mnoho starostí a námahy. Pastevní práva a jejich vyplacení musela být pokud možno co nejrychleji uvedena do pořádku. Jen stodůlecká služebnost pastvy (v originále "das Stadler Weideservitut" - pozn. překl.) nemohla být hned vyplacena a trvalo ještě dlouho, než k vyplacení konečně došlo. Poplatek z lesní pastvy (v originále "der Waldweidezins" - pozn. překl.), odedávna zvaný "Waldpflaum", byl kdysi významným zdrojem příjmů, ale také velkou zátěží pro les. Ani vrchnímu myslivci Janowskymu se nepodařilo toto zlo odstranit (dnešní lesní zákon pastvu v lese zapovídá - pozn. překl.). Lesní pastva byla v roce 1799 propachtována Franzi Weberovi ze Schlösselwaldu (dnes Hrádky - pozn. překl.). Také roku 1804, kdy Weber byl už knížecím lesmistrem, mu byla pastva v lese pronajmuta. Stížnosti se množily, ale proti lesní pastvě se bojovalo marně /16/. Na radu Ing. Rosenauera byl 7. února 1800 koupen statek Dlouhá Ves se statkem Budašice a dvorem Stupná (v originále "das Gut Langendorf mit dem Gute Budaschitz und dem Hofe Stupna" - pozn. překl.). Úřední sídlo ředitele panství Radnickyho bylo přeloženo do Dlouhé Vsi, zatímco lesní úřad s vrchním myslivcem Janowsky, jako jeho vedoucím zůstal v Prášilech /17/.
Plavební provoz nabýval na intenzitě, takže dosavadní čtyři revírníci práci nestačili zvládat. Vrchní myslivec Janowsky navrhl v roce 1804 založení nových revírů Březník (Pürstling) a Filipova Huť, což kníže 18. dubna 1805 schválil /18/. V Březníku byla zbudována nová myslivna a hájovna. Prvým myslivcem na Březníku byl Johann Eisner /19/. Revír Filipova Huť byl založen teprve roku 1811 a Johann Eisner byl i tady prvým revírníkem (na Březníku ho vystřídal Franz Kolář - pozn. překl.) /20/.
Když došlo ke konkursu na zásoby dřeva v tzv. Roklanském lese (v originále "über die Holzverräte des sog. Rachlwaldes" - pozn. překl.), byl vrchní myslivec Janowsky pověřen oceněním toho lesního okrsku. Roklanský les, zvaný také Kamerálním či Židovským lesem (v originále "auch Kameral- oder Judenwald" - pozn. překl.), byl Janowskym oceněn na 2000 zlatých konvenční měny s odůvodněním, že je Roklanský les zatížen pastevními rezerváty a přeprava dřeva do Čech je odtud téměř nemožná. Roklanský les vydražil baron Poschinger za 12000 zlaých. Janowsky byl ostře kritizován, že jeho ocenění Roklanského lesa bylo nesprávné./21/. Může být, že ocenil zásoby dřeva skutečně nízko. Nutno však také pro spravedlnost připomenout, že by si knížecí schwarzenberská lesní správa jistě nikdy nedovolila takové plenění, jaké provozovali baron Poschinger a později Simon Mayer-Löwy z Mnichova /22/. Vykácením Roklanského lesa o rozloze 312,186 hektarů byly knížecí lesy vystaveny převažujícímu směru větru, což později vedlo k četným enormním vývratům stromů v oblasti panství Prášily.
Ocenění prášilských lesů, které v roce 1796 vypracoval Johann Ignaz Ehrenwerth (je v pramenech uváděn i jako Jan Hynek Ehrenwerth, žil v letech 1740-1834, blíže viz web Mezi stromy- - pozn. překl.), se netěšilo nijak velké důvěře, poněvadž mělo sloužit podpoře plavby do Prahy (v originále "zur Unterstützung der Prager Schwemme" - pozn. překl.). Proto kníže už v roce 1801 snížil roční kvantum na 30000 sáhů, dokud nebude provedeno měření a nové ocenění prášilských lesů. Vrchní myslivec Matz roku 1812 lesy skutečně ocenil a roční těžbu určil ve výši 17380 sáhů. Matz naléhavě varoval před Ehrenwerthovým oceněním. Přes podporu vrchního myslivce Janowskyho a jedno předložené dobrozdání byla tehdy mocným dvorním radou Firbasem Ehrenwerthova taxace prohlášena za správnou.
Roku 1810 byl zrušen vrchní lesmistrovský úřad v Českém Krumlově, který řídil celé knížecí lesní hospodaření. Tím bohužel ke škodě věci získali na vlivu snaživé hospodářští úředníci. Vrchní myslivec Janowsky vyjádřil v roce 1815 naléhavým dopisem výtky proti nadměrnému kácení, u dvorního rady Firbase však sklidil toliko nevoli. Když pocítil svou bezmoc, adresoval jiným dopisem hlubockému lesmistrovi Franzi von Feldeggovi. jehož považoval za budoucího vrchního lesmistra, tato pozoruhodná slova: "Wenn Hochderoselben nicht bald das Oberkommando über uns bekommen, so wird das Forstwesen (was doch die grösste Rubrik bei dem durchlauchtigsten Fürstenhause ausmacht) in Krebsgang kommen. Die Uebersicht davon wird der gute Fürst noch nicht sobald bekommen, aber fühlen wird es einstens die durchlauchtigste Nachkommenschaft mit Schaden. Ein standhafter seinen Kentnissen gewachsener Forstbeamte, der für seinen Herrn gut denkt und doch in den Federn schwache, kommt bei der besten Ehrlichkeit nicht auf, schaut endlich mit offenen Augen den Untergang des Herrn zu, kränkt sich darüber und muss vor der Zeit sterben." (tj. Nedostane-li se Jasnosti nad námi vrchního komanda, půjde to s lesním hospodářstvím (jež přece značí největší ekonomickou položku nejjasnějšího knížecího domu) s kopce. Dobrý kníže o tom hned tak rychle přehled nezíská, ale škodovat bude jednou nejjasnější potomstvo. Poctivý a svých znalostí si jistý úředník, který to se svým pánem dobře myslí a přece si perem netroufne, se při veškeré počestnosti nedostane ke slovu, otevřenýma očima nakonec spatřuje úpadek pánovy věci, souží se nad tím a musí předčasně umřít." - pozn. překl.).
Nic nepomohlo, neboť Firbas byl mocně u vesla a lesy prášilského panství musily bez ohledu na budoucnost dodávat dřevo. Vrchní myslivec Janowsky se už nedožil toho, kdy byly prášilské lesy radikálními opatřeními a snížením ročního etátu (tj. objemu dříví, které lze na daném hospodářském celku vytěžit s ohledem na dosažení stavu vyrovnanosti a těžební nepřetržitosti a s přihlédnutím ke stávajícímu složení lesů - pozn. překl.) znovu racionálně obhospodařovány lesnickými odborníky bez vlivu hospodářských úředníků /23/.
Vrchní myslivec Janowsky pocházel z prastarého mysliveckého rodu, jehož stopu lze sledovat až někam do časů pánů z Růže. Ano, už Rožmberkům sloužili příslušníci této staré myslivecké rodiny. Musí být oceněna jako výjimečná zásluha vrchního myslivce Janowskyho nesporná skutečnost, že vedle Ing. Rosenauera zanechal po sobě v lesnické historii prášilského panství svou organizací zdejčího lesního hospodaření a znovuzalesněním holin trvalou památku.
Vrchní myslivec Janowsky zemřel v Prášilech dne 10. ledna roku 1826 /24/. Pochován byl 18. ledna 1828 za obrovské účasti pohřebních hostí na hřbitově v Srní (ten byl v "normalizačním" roce 1984 doslova vybagrován těžkou technikou - pozn. překl.)
Poznámky:
/1/ SOA Třeboň, křestní matrika č. 6 farnosti Kovářov, s. 709.
/2/ SOA Třeboň, oddací matrika č. 6 farnosti Kovářov, s. 199 (Thomas Janowsky si 2. července 1758 bere za ženu Veroniku, vdovu po zesnulém myslivci ("Venator" v latinském označení) v Sobědraži Franzi Hieronymu Fridlovi).
/3/ SOA Třeboň SOA Třeboň, úmrtní matrika č. 6 farnosti Kovářov, s. 30 (Franz Hieronymus Fridl + 19. ledna 1758 v Sobědraži).
/4/ SOkA Český Krumlov, OkA Český Krumlov, staré oddělení, VII-J-2a, karton 952.
/5/ SOkA Český Krumlov, OkA Český Krumlov, IIa-8J-8.
/6/ SOkA Český Krumlov, OkA Český Krumlov (služební tabulky), karton 11.
/7/ SOkA Český Krumlov, OkA Český Krumlov, IIa-8J-8, č. 490.
/8/ SOkA Český Krumlov, OkA Český Krumlov (služební tabulky), karton 11.
/9/ SOkA Český Krumlov, OkA Český Krumlov, IIa-8J-8, č. 391.
/10/ SOkA Český Krumlov, OkA Český Krumlov, střední oddělení, B-7B-2, karton 12.
/11/ SOkA Český Krumlov, OkA Český Krumlov, střední oddělení, B-7B-2, karton 13.
/12/ SOkA Český Krumlov, panství Prášily, IIA-7J-2a.
/13/ Výraz "würdig" (tj. "důstojný" - pozn. překl.) je používán v rkp. Wilhelma SOUCHY, Zusammenstellung der Schatzungsergebnisse von der Domaine Stubenbach-Langendorf vom Jahre 1863 (tj. "Přehled výsledků ocenění panství Prášily-Dlouhá Ves z roku 1863" - pozn. překl.).
/14/ SOkA Český Krumlov, panství Prášily, IIA-7J-7f.
/15/ SOkA Český Krumlov, panství Prášily, IIA-7J-1e/1.
/16/ SOkA Český Krumlov, panství Prášily, II-6W alfa-1.
/17/ SOkA Český Krumlov, panství Prášily, IIA-7J-2a.
/18/ SOkA Český Krumlov, hospodářský plán revíru Březník. Týká se 15 let od roku 1863 do roku 1878. Autor Wilhelm SOUCHA.
/19/ Johann EISNER, nar. v Kašperských Horách (Bergreichenstein) dne 18. dubna 1773, v učení u kašpersko-horského polesného Friedricha von BLÜCHERA, jurament (tj. předepsanou přísahu - pozn. překl.) složil před vrchním myslivcem JANOWSKYM, personálním adjunktem u polesného von BLÜCHERA po 3 roky.
/20/ SOkA Český Krumlov, hospodářský plán revíru Filipova Huť. Týká se 15 let od roku 1863 do roku 1878. Autor Wilhelm SOUCHA.
/21/ ACHS K.: Roklanský les. In: Zpravodaj Chráněné krajinné oblasti Šumava, České Budějovice, 10/1969, s. 32-36.
/22/ SOkA Český Krumlov, panství Prášily, I. oddělení, IA-6W alfa-7.
/23/ SOUCHA W.: Zusammenstellung der Schatzungsergebnisse von der Domaine Stubenbach-Langendorf. Rukopis 1863.
/24/ SOA Plzeň, úmrtní matrika farnosti Prášily, sig. 2-Z, s. 97.
Literatura:
ACHS K.: Roklanský les. In: Zpravodaj Chráněné krajinné oblasti Šumava, České Budějovice, 10/1969, s. 32- 36.
týž: Der Rachlwald. In: Der Bayerwald, Grafenau, 62/1970, ř. 2, s. 164-165.
DUSCHEK S.: Aus der Geschichte der ehemals Fürst zu Schwarzenberg'schen Herrschaft Stubenbach-Langendorf. In: Schwarzenbergisches Jahrbuch 1938, s. 9-25.
JANOUŠEK E.: Náčrt vývoje lesního hospodářství na panství prášilském na Šumavě. In: Lesnická práce 1938.
KREPS J.: Trift- bzw. Flösse auf der Herrschaft Stubenbach-Langendorf. Rukopis 1938.
NIKENDEY A.: Přehled vývoje hospodářské úpravy lesů na bývalých schwarzenberských velkostatcích. In: Vědecké práce Zemědělského muzea, Praha, 19/1980, s. 73-98.
PRAXL,P.: Der Goldene Steig. Grafenau 1976.
SOUCHA W.: Zusammenstellung der Schatzungsergebnisse von der Domaine Stubenbach-Langendorf. Rukopis 1863.
týž: Geschichte der Schwarzenberg'schen Herrschaft Stubenbach-Langendorf. In: Sudetendeutsche Forst- und Jagdzeitung, 28/1928, č. 16, s. 244-249.
Schwarzenbergischer Almanach 1985, s. 98-104
- - - - -
* Sobědraž, Kostelec nad Vltavou / Poněšická obora, Hluboká nad Vltavou / Nový Dvůr, Český Krumlov / Volary / Český Krumlov / Zátoň pod Boubínem / † Prášily / † † Srní
