HANS PREITSCHOPF
Panský mlýn na buquoyském panství Rožmberk nad Vltavou
V oblasti vlastivědy (v originále "auf dem Gebiete der Heimatforschung" - pozn. překl.) je sice mnoho zanedbáno, v poslední době se však také podařilo mnoho dobrého vykonat a náš národ (v originále "unser Volk", tím je tu bezpochyby myšlen německý živel v Čechách - pozn. překl.) je vynikajícím mužům jako jsou Dr. Valentin Schmidt (v originále "Walentin"! - pozn. překl.), řídící učitel Josef Blau, soukromý docent Dr. Gustav Jungbauer, ředitel Hans Schreiber (všichni jmenovaní jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) zavázán velkým díkem, že příkladně a názorně načrtli ony základní linie, umožňující patřičné zpracování té neobyčejně závažné národní věci.
Je přece prvořadým základem všeho vzdělání podrobná znalost domova a vlasti (v originále "die genaue Kenntnis der Heimat" - pozn. překl.) a jejich vývoje; kolik jen je tu však k prozkoumání, jaké jen množství dokumentů se vymyká veřejné znalosti, poněvadž na druhé straně právě neznalost většiny brání jakémukoli bádání. Právě na oněch místech jižních Čech, která náležejí k panství Rožmberk nad Vltavou, hrají darování a koupě velkou roli ve vzniku a rozvoji těchto míst. Listinné dokumenty jsou tu však mnohdy pro nedostatek historického smyslu či politováníhodné bezohlednosti vůči našemu vlastivědnému muzeu odsouzeny ke ztrátě, nebo se dodnes válejí ve skrytu na půdě či v truhle a nejsou přístupné nikomu z lidí, ačkoli by na to široká veřejnost měla nesporný nárok.
V samotném Frymburku se velká část těchto významných darovacích listin stala obětí řady požárů, silně poškozený zbytek byl nakonec z podnětu národně německy cítících obecních zastupitelů podroben důkladné prohlídce a uspořádán. Také ony listiny, které se ještě nacházejí v soukromém držení, mají být prohlédnuty a předány pak do řádného opatrování (v originále "in ordnungsmäßige Aufbewahrung" - pozn. překl.).
Zaměstnán právě touto prací, objevil jsem v pozůstalosti svého děda (byl jím pisatelův jmenovec Johann Preitschopf /1811-1848/, datum úmrtí nelze určit, poněvadž matriky pro léta uvedená v indexu /index matrik kniha 22, snímek 61: údaj znějící "1848, strana matriky 234"/ zřejmě zničil jeden z velkých místních požárů v letech 1856 a 1866 - pozn. překl.) listiny, které hluboce poznamenaly historický vývoj našeho milovaného domovského městečka a přinesly vyjasnění mnohého, co by jinak zůstalo nadále neznámo. Zprostředkovat jejich obsah našim krajanům považuji za neobyčejně důležité, poněvadž zasahuje až do 16. století a objasňuje jedno darování městysi "Früburg".
Mlýn na řece Vltavě (v originále "an der Moldau" - pozn. překl.), označovaný toho času jako "Herrenmühl" (tj. "Panský mlýn", zatopený dnes vodami lipenské přehradní nádrže, viz blíže webové stránky Vodní mlýny - pozn. překl.), můj rodný a otcovský dům, je v listině vyhotovené dne 20. listopadu roku 1694 v rezidenčním městě Nové Hrady (v originále "in der Residenzstadt Gratzen" - pozn. překl.) nazýván ovšem "Bruckmühl" (obsáhlý přepis listiny viz obrazová příloha těchto webových stran - pozn. překl.), který byl pak 28. března 1799 koupen od městyse Frymburk jako "Marktmühle" (tj. "Městysský mlýn" - pozn. překl.) mým předkem Matthiasem Preithoferem, mlynářem na Reismühle (česky Řeský či Hrdoňovský mlýn podle vsí Hrdoňov /Heinrichsöd/ na Hrdoňovském potoce před jeho ústím do Vltavy v katastru obce Hruštice /Wadetstift/, zatopený po roce 1952 přehradní nádrží Lipno - pozn. překl.), po němž ho zdědil 14. srpna roku 1812 podle znění "Heurathscontract" (tj. svatební smlouvy z 13. srpna 1810 - pozn. překl.) mládence Bernarda Preitschopfa (*20. srpna 1784 - pozn. překl.) s jeho milovanou pannou nevěstou Juliannou Schnauderin (tj. Schnauderovou, *6. prosince 1788 ve Slupečné čp. 7 - pozn. překl.) u rychty ve Slupečné (v originále "im Gerichtshause Luppetsching", dnes je ves Slupečná jen částí obce Lipno nad Vltavou - pozn. překl.). Nabyvatel získal mlýn "Bruckmühle" se 3 mlýnskými kameny, jedním olejovým lisem a pilou na prkna (v originále "mit 3 Mahlgängen, einer Oehlpröß und Brettersag" - pozn. překl.). Dne 11. ledna 1841 přešel týž mlýn do vlastnictví Johanna Preitschopfa (už zmíněného děda "našeho" Hanse Preitschopfa, a to těsně před dědovou svatbou 22. února téhož roku 1841 s Katharinou Schifflerovou z Frymburka - pozn. překl.) Ve shora zmíněné kupní smlouvě z roku 1812 je dědův otec Bernard Preitschopf označen jako měšťan a emfyteutický vlastník (tj. vlastník v dědičném či přímo trvalém nájmu - pozn. překl.) "Bruckmühle" čp. 52 a nově zbudovaného mlýna "Moldaumühle" čp. 105, jehož byl zřejmě stavebníkem, poněvadž ve shora zmíněné darovací listině panství Rožmberk nad Vltavou z roku 1694 jsou uvedeny pod pravomocí "Bruckmühl" jen mlýny "Paumühl", "Hammermühl", "Plattenmühl" a malý mlýn "im Markt".
Heimat-Stimmen 1913-1923, s. 20
P.S. Listinu z roku 1694 uvádí pár řádků ve znění:"Wir Philipp Emanuel Fürst von Longueval Graf von Buquoy Gratzen und Rosenberg, Freiherr zu Vaux Herr zu Tarciennes Klein Anchier und Lybiegitz, Comandator einer Compagnie von der Ordunanz in Flandern und obrister Landjägermeister in der Provinz Arthois". Knížecí titul smrtí bezdětného Filipa Emanuela v roce 1703 ovšem rod Buquoyů trvale ztrácí, poněvadž se dědil toliko z otce na syna. A to nemluvíme o všem, co se stalo ve stoletích následujících, zejména pak v tom dvacátém v pořadí, kdy snad i Boží mlýny domlely. Není to vlastně podobné osudu Panského mlýna, o mlynářském rodu jeho majitelů ani nemluvě?
Oblíbené letovisko Frymburk na Šumavě
Oblíbené letovisko Frymburk na Šumavě, tento krásný, všemi půvaby přírody vybavený kousek země (v originále "Erdenflecken" - pozn. překl.), zve i tohoto roku znovu německé soukmenovce (v originále "ladet auch dieses Jahr wieder die deutschen Volksgenossen" - pozn. překl.) k návštěvě, zcela zvlášť ale ty, kdo po vyčerpávající práci, po nějaké těžké nemoci hledají klid a zotavení a chtějí posílit své tělo osvěžující, léčivou koupelí v jasných, železitých a slatinných vodách Vltavy (v originále "in der klaren, eisen- und moorhältigen Moldau" - pozn. překl.). Už po mnoho desítek let je Frymburk přičítán k těm nejoblíbenějším letoviskům německého území Šumavy a toho, kdo jednou spatřil tuto nádhernou lesní krajinu prostřed krásného pohoří, které ji obklopuje, s parky, nacházejícími se v místě, krátce se všemi jejími půvaby, to sem táhne každým rokem v letním čase znovu a tak se stává, že mezi hosty tohoto oblíbeného letoviska často najdeme takové, kteří už po mnoho desetiletí vyznamenávají Frymburk svou návštěvou a cítí se mezi bodrým šumavským obyvatelstvem jako doma. Proto, měšťáci, hledejte klid a skutečné zotavení po rozrušení a námaze všeho druhu, hledejte slunce a horský vzduch a zdravý nápoj z průzračného pramene, osvěžující čistou vltavskou koupel a tady ve Frymburku to objevíte všechno a nefalšované z první ruky! Přijeďte do Frymburku, přijeďte na naši krásnou Šumavu a setrvejte mezi námi! Frymburk nabízí zdravý vzduch, blízkost lesa, občerstvující vltavské koupele, pohodlné bydlení, nejlepší pohoštění a hostinské pokoje, přiměřené ceny, takže i ten letní host, který dbá šetrnosti, může se s důvěrou svěřit zdejšímu pobytu! Informace a podrobné prospekty lze v každé době obdržet ve zdejším okrašlovacím spolku a sdružení pro cizinecký ruch. 48 stran silná a bohatě obrázky doprovázená brožura "Sommerfrische, Luftkurort und Wintersportplatz Markt Friedberg im Böhmerwald" je proti zaslání 5 Kč v poštovních známkách bez porta každému poštou k dispozici. Vzhůru na Šumavu! Vzhůru do krásného letoviska Frymburk!
Budweiser Zeitung, 1937, č. 34, s. 14
Protestní dopis
My svobodně zvolení obecní zastupitelé městyse Frymburk (v originále "Friedberg", místní jméno vepsáno ovšem do strojopisné předlohy se zřejmě předběžně namnoženým textem pro opakovaná použití - pozn. překl.) bez rozdílu politických stran požadujeme ve jménu humanity (v originále "im Namen der Menschlichkeit" - pozn. překl.), aby našemu národnímu kmeni na Šumavě (v originále "Volksstamme im Böhmerwalde" - pozn. překl.) bylo konečně dopřáno spravedlnosti.
Vznášíme plamenný protest proti nám uloženému potupnému míru (v originále "gegen den uns auferlegten Schmachfrieden" - pozn. překl.), který zpochybňuje naši budoucnost.
Jménem světové demokracie (v originále "im Namen der Weltdemokratie" - pozn. překl.) požadujeme také pro náš národ
svobodu a spravedlnost!
Požadujeme ve jménu humanity spravedlivý mír na základě dohody a porozumění (v originále "Verständigungsfrieden" - pozn. překl.), zaručující naši hospodářskou životaschopnost (v originále "unsere wirtschaftliche Lebensfähigkeit" - pozn. překl.).
Odvolávajíce se na slavnostně dané slovo prezidenta Wilsona o sebeurčení národů, požadujeme státní samostatnost pro
německá území Šumavy.
Chceme naši domovskou půdu, naše školy, naši kulturu a naši správu vzdělávat sami (v originále "selbst bestellen" - pozn. překl.).
Chceme se stát šťastným národem bez každého dalšího cizího vlivu a chceme naše mravy a řeč zachovat našemu potomstvu!
Böhmerwaldheimat: Erinnerungen an Friedberg an der Moldau (1990), s. 97
P.S. V pozůstalosti Antona Klementa (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) se nachází tento protestní dokument z roku 1919, který v tomto "frymburském doplnění" nese mj. i podpis Hanse Preitschopfa (a vedle něho třeba Jordana Thüra, majícího i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže). Rozhodující pro zařazení textu k Preitschopfovi bylo objasnění jeho stanovisek pozdějších ve světle podpisu, který pod text se stanoviskem jasným a v podstatě neměnným připojil.
Všem přátelům a ctitelům básníka Šumavy Adalberta Stiftera!
Údolí přináší spěchající
lesní vodě v ústrety
pohostinná pole a zelené
louky, a na jedné z nich
jako na sametové
podušce malou osadu
s krásným jménem
Frymburk.
(Adalbert Stifter - z jeho díla "Hvozd" /"Der Hochwald"
- zde v přetlumočení Anny Siebenscheinové/)
Monumentální jsou hrdinové ducha, které kmen Germánů z Boží milosti dokázal zplodit. A stali se světlem a požehnáním celému lidstvu.
Věru, jsou jimi! Hrdinové německého ducha od Walthera von der Vogelweide až po Schillera, Goethea a dál až k Felixi Dahnovi (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) a k našim dnešním německým básníkům a pěvcům. A Němec má veškerý důvod, být na duchovní hrdiny svého kmene hrdý.
Němečtí Šumavané a přátelé naší domoviny! Také jeden z našich krajanů došel přijetí do zástupu hrdinů německého ducha, také jeden z našich krajanů projevil účast na díle, které se stalo světlem a požehnáním všemu lidstvu.
Náš Adalbert Stifter je přičítán k těm velkým německým mužům, kteří svému národu přinesli světlo a požehnání. Tak máme my němečtí Šumavané, my krajané našeho milostí obdařeného Adalberta Stiftera, důvod a příčinu být na tohoto hrdinu pyšni; máme důvod našeho Adalberta Stiftera milovat a ctít!
A to je také podnětem, který zrál dlouho k rozhodnutí zřídit našemu domovskému básníkovi tady ve Frymburku nějaký trvalý památník.
Právě totiž Frymburk je k tomu přece zavázán měrou tak vysokou, jako jen málo míst na Šumavě.
Ve Frymburku prožil Adalbert Stifter prvé šťastné sny mladé lásky, ve Frymburku nalezl inspiraci a múzu k nejnádhernějším svým pracím.
Zřícenina Vítkova Hrádku ho nadchla k výtvorům, které jsou plným právem (v originále "mit füglichem Rechte" - pozn. překl.) označována za mistrovská díla.
Tyto niterné vazby zavazují Frymburk a celou Šumavu posvětit místa vznešené vzpomínky nějakým trvalým jejím znamením (v originále "durch ein dauerndes Gedenkzeichen" - pozn. překl.).
Plán je učiněn a teď vzhůru do práce!
Jde o to vytvořit nějaký pevný podstavec (v originále "einen Grundstock" - pozn. překl.), který by umožnil co nejdřívější uskutečnění frymburského záměru.
Po uplynutí 5 let se koná letos od 11. do 19. srpna ve Frymburku třetí velká domovská slavnost (v originále "das dritte große Heimatfest", 1. proběhla v roce 1913, 2. deset let nato 1923, 3. po pěti letech roku 1928 - pozn. překl.) a během ní má dojít i ke slavnostnímu odhalení zdejšího nového památníku Adalberta Stiftera.
Celá slavnost má nést charakter všemi námi vzdaného holdu (v originále "Charakter einer allgemeinen Ehrung" - pozn. překl.) našemu domovskému básníkovi a my jsme přesvědčeni, že nijak nechybujeme prosbou, které tu dáváme veřejný výraz, totiž aby všechny spolky jižních Čech (v originále "alle Vereine Südböhmens", český ohlas lze ovšem sotva předpokládat - pozn. překl.), všechny korporace, zejména pak všichni přátelé a ctitelé přispěli pomocí našemu, jen z ideálů vzešlému dílu!
Jistě přispějete také Vy nějakou troškou do mlýna (v originále "ein Scherflein" - pozn. překl.), aby podstavec našeho památníku nabyl na síle, byť by to byl z Vaší strany i nějaký malý obnos.
Je nám vítán i ten nejmenší dar a i on nás zavazuje k nejsrdečnějšímu díku.
S věrně německým pozdravem (v originále "mit treudeutschen Gruße" - pozn. překl.)
Spolek pro zřízení památníku Adalberta Stiftera ve Frymburku
|
Franz Köchl, zástupce předsedy |
Hans Preitschopf, předseda |
Luis Lenz,
zapisovatel a pokladník
August Klinger, Johann Wipplinger,
Ernst Kundlatsch, Edmund Weselsky,
Franz Peter, Josef Paral.
Budweiser Zeitung, 1928, č. 30, s. 10
P.S.: Dopisy račte směřovat na adresu pana Hanse Preitschopfa, Frymburk čp. 107. Peněžní zásilky na pana Luise Lenze, drogistu ve Frymburku.
Z lázní a letovisek
Letovisko a vzdušné lázně Frymburk na Šumavě, 730 metrů vysoko nad mořem, železniční stanice Černá v Pošumaví-Hůrka na trati České Budějovice-Černý Kříž a Lipno nad Vltavou na lokální železnici Certlov (dnes Rybník - pozn. překl.) -Lipno nad Vltavou (v originále "Schwarzbach-Stuben der Strecke Budweis-Schwarzes Kreuz und Lippen an der Lokalbahn Zartlesdorf-Lippen" - pozn. překl.) náleží k těm nejdoporučeníhodnějším letoviskům jižní Šumavy. Obklopen temnými jehličnatými lesy, leží městys Frymburk ve vlídném údolí řeky Vltavy při úpatí Tomášského vrchu s Vítkovým Hrádkem na temeni (v originále "am Fuße des Schlossberges von Wittinghausen" - pozn. překl.). Nijaký tovární komín či dýmající lokomotiva nekazí ten aromatický lesní vzduch, koupání v železité vltavské vodě podporuje zotavení. Spojení se železničními stanicemi, které jsou vzdáleny 13 a 10 kilometrů, obstarávají během léta autobusy. Denně zaručuje spojení s Českými Budějovicemi, Lincem a Želnavou-Pasovem (v originále "gegen Budweis, Linz und Salnau-Passau" - pozn. překl.) 12 vlaků. V místě je k dispozici elektrické osvětlení, pošta, telegraf a telefon, pobočka banky, lékař i lékárna, zubní technik, šestitřídní obecná škola, farní úřad, obchodníci, řezník, uzenář, pekař a četné velice dobré hostince. Na náměstí stinný park. - Bydlení: kromě hostinců se pronajímá průměrně 30 bytů s 90 postelemi, zčásti i s kuchyní. Ceny za pobyt se řídí kvalitou bydlení a délkou pobytu; za základ možno udat,že za den a lože se účtuje 4-5 korun. Většina bytů je s vytápěním. - Vycházky: Hohemarter (česky Vysoká muka - pozn. překl.), alej vzdechů (v originále "Seufzerallee" - pozn. překl.), Kaliště (v originále "Gollitsch" - pozn. překl.), Schillerův pramen (v originále "Schillerquelle" - pozn. překl.), Kalvárie (v originále "Kreuzberg" - pozn. překl.), les Kesselwald a vrch Pleschen, Tomášský vrch a v jeho lese Stifterem opěvaný Vítkův Kámen s nádherným dalekým výhledem (v originále "Schlosswald und die von Stifter besungene Waldburg Wittinghausen" - pozn. překl.) a mnohé jiné. Výlety: Čertovy proudy a kamenné moře Čertovy stěny (v originále "Teufelschwellen und Blockmeer der Teufelsmauer" - pozn. překl.), hora Sternstein a rašeliniště u Kapliček (v originále "Hochmoor bei Kapellen" - pozn. překl.), hora Hochficht a Plechý (v originále "Plöckenstein" - pozn. překl.), Želnava, velice doporučitelná jako výchozí bod plavby lodí do Frymburku (v originále "Salnau als Ausgangspunkt einer Bootfahrt nach Friedberg" - pozn. překl.), Horní Planá se Šumavským muzeem (v originále "Oberplan mit Böhmerwaldmuseum" - pozn. překl.), klášter Vyšší Brod (v originále "Stift Hohenfurth" - pozn. překl.), hrad Rožmberk nad Vltavou a hrad a zámek v Českém Krumlově (v originále "Schloss Rosenberg und Krummau" - pozn. překl.) se sbírkami, které rozhodně stojí za vidění. - Hostince: Klingerův hostinec U Pošty (v originále "Klingers Gasthaus zur Post" - pozn. překl.), Touristenheim, hostinec U Mostu (v originále "Gasthaus zur Brücke" - pozn. překl.), U Hvozdu (v originále "zum Hochwald" - pozn. překl.) a Höpflův a Polzerův hostinec mají vesměs hostinské pokoje; kromě toho ještě několik dobrých hospod. - Ceny za stravu: snídaně 1,50 koruny, oběd 8-12 korun, svačina 1,50 koruny, večeře 5-8 korun. Informace sděluje Okrašlovací spolek (v originále "der Verschönerungsverein" - pozn. překl.) za zpáteční poštovné. Podrobné, 45 stran silné obrázkové prospekty k dostání poštou proti zaslání 5 korun v poštovních známkách od Hanse Preischopfa, redaktora ve Frymburku, Šumava (v originále "von Hans Preitschopf, Schriftleiter in Friedberg, Böhmerwald" - pozn. překl.).
Budweiser Zeitung, 1931, č. 43, s. 12
Z papírů mého dědečka
O vzniku hradu Vítkův Kámen ve Svatém Tomáši (v originále "die Entstehung der Burg von Wittinghausen in St. Thoma" - pozn. překl.) je nám k dispozici řada interpretací, o datu jeho zbudování však nečiní závěr žádná z nich. Poprvé je Vítkův Kámen zmiňován v roce 1277.
Také v následujících poznámkách, které pocházejí z pozůstalosti mého děda (byl jím, jak už zmíněno, Johann Preitschopf /1811-1848/ - pozn. překl.), nenacházíme nijaký záchytný bod a já se omezuji jen na jejich otištění, poněvadž ta či ona jednotlivost (v originále "da der eine oder andrer Punkt" - pozn. překl.) může snad přece jen poskytnout oporu dalšímu bádání.
1.
Podle Hájkovy Kroniky české (v originále " nach Hayecks Geschichte von Böhmen " - pozn. překl.) žili, nakolik se co o prvních zdejších obyvatelích ví, pohané v kraji při Vltavě od pramene řeky až do rovin pod horami. Za vlády Vratislavovy (v originále "unter der Regierung Wratislaus ", zřejmě má jít o knížete a pak i krále Vladislava II., viz o něm Wikipedia - pozn. překl.) byl hejtman Peter Wlast von Wittingen pověřen ony pohany, nazývané Čžebuyeny, buďto vyhnal, anebo obrátit na víru. Splnil svůj úkol, zničil jejich svatyni a zbudoval na témže místě tvrz (v originále "ein Art von Kastell" - pozn. překl.) k ochraně svých oddílů, která byla po něm pojmenována Witting či Wittinghausen.
2.
O 200 let později se v historii města Kutná Hora (v originále "Kuttenberg" - pozn. překl.) dá najít zpráva, že loupežní Sasové, zvaní také Míšeňští (v originále "die Meißner genannt" - pozn. překl.), při svém ústupu z Čech, kde zpustošili Kutnou Horu, Slaný, Cheb, Plzeň (v originále "Schlan, Eger, Pilsen" - pozn. překl.) a mnohá jiná města, rozkotali i jednu pevnost jménem Wittinghausen na horní Vltavě a pronikli odtud do Bavor, kde byli zcela poraženi.
3.
V jindřichohradeckém archivu (v originále "im Archiv von Neuhaus" - pozn. překl.) má být uložen dokument, z něhož jsem viděl následující opis (v originále ovšem německy - pozn. překl.):
Vzkazujeme našemu hradnímu hejtmanovi na Vítkově Kameni (v originále "Schlosshauptmann in Wittinghausen" - pozn. překl.) pozdravení pokoje. Poté, co nám od našich milých věrných poddaných došla mnohá stížnost, že tam všude vlci a medědi způsobili veliké škody, pověřujeme výše zmíněného hradního hejtmana, aby přísně choval svůj les a své lidi a poručil svým loveckým pacholkům řečené bestie velkými hony, co jen je v jejich silách uspořádat, odstřelili. Stejně tak ať jsou nevolní a robotní lidé přidrženi k honům a zloději přísně trestáni.
Dáno v Jindřichově Hradci
Oldřichem z Rožmberka.
4.
V článku 1. zmíněný Peter Wlast, pravděpodobně zbudovatel hradu, stal se později zemským hejtmanem ve Slezsku, upadl v nemilost tamního knížete Władysława (v originále "Wladislaus der Herzog", o něm viz Wikipedia - pozn. překl.), který mu nechal v roce 1003 ve svém sídle Kostienblatt vypíchat oči (viz k tomu blíže webová adresa http://www.e-stredovek.cz/kniznica.php?info=121-Wlast s jiným datováním události /1145/, která se stala příčinou toho, že na knížete byla uvalena církevní klatba a on opustil Polsko /nejprve do Prahy za svým švagrem a jmenovcem Vladislavem II., který ho ovšem vyslal na dvůr německého krále Konráda III. Štaufského, nevlastního švagra obou /o něm viz opět Wikipedia/ - pozn. překl.).
5.
Premonstrátský klášter sv. Vincence ve Vratislavi (v originále "in Breslau", jde o dnes polské město Wrocław - pozn. překl.), který Peter Wlast založil, byl dokončen jeho bohabojnou chotí Marií, roz. Krotorschin, a Wlastovy ostatky pochovány před hlavním oltářem, kde jsou dodnes k vidění (zmíněný klášter byl ovšem v roce 1530 opuštěn a mniši přesídlili do někdejšího františkánského kláštera ve vratislavském Starém Městě, viz k tomu Wikipedia - pozn. překl.). Ostatky manželčiny tam leží vedle těch jeho.
Jak a kterým způsobem (v originále "wie, und auf welche Weise" - pozn. překl.) přešel Wlast ze služeb knížete Vratislava (zřejmě má jít, jak už zmíněno, o knížete a pak i krále Vladislava II. - pozn. překl.) do služeb slezského Władysława (Vladislavové si byli, jak už víme, jmenovci a švagry - pozn. překl.), se neví. Na vrchu Zoptenberg (také Zobtenberg, dnes polsky Ślęża či také Sobótka - pozn. překl.), 4 míle od Vratislavi, stojí ve starých zříceninách jedné pohanské svatyně blízko české hranice (v originále "nahean Böhmens Grenze" - pozn. překl.) až dodnes polorozpadlá socha vítěze nad pohany Petera Wlasta (v originále "heute noch die schon halbzertrümmerte Statue des Heidenbesiegers Peter Wlast, o hoře blíže viz Wikipedia /marně bychom tam ovšem hledali jakoukoli zmínku o údajné Wlastově soše/ - pozn. překl.).
6.
Od jistého starého úředníka z Jindřichova Hradce (v originále "von einem alten Beamten von Neuhaus" - pozn. překl.) - pozn. překl.) jsem se jednoho večera dověděl, že v nějaké ze starých účetních knih rodu Rožmberků se našel účet jistého podkováře, který žádá za celkové okování jednoho osla oněch z Vítkova Kamene 1 míšeňský groš (v originále "für den ganzen Hufbeschlag eines Esels von denen zu Wittinghausen 1 meißner Groschen" - pozn. překl.); tento osel byl užíván k tomu, aby v koších, které nosil zavěšeny po obou stranách trupu, opatřil obyvatele horské pevnosti vším možným.
7.
V městské kronice Jindřichova Hradce (v originále "in der Stadt Chronik von Neuhaus" - pozn. překl.), mající 2 svazky, nově vydané Landfraßem (jde zřejmě o knižní titul "Geschichten der Stadt Neuhaus", vydaný roku 1875 firmou A. Landfras a syn - pozn. překl.)
a tam v knihkupectví k dostání (v originále "und dort in der Buchhandlung zu haben" - pozn. překl.), je stará pevnost Vítkův Kámen často zmiňována (v originále "findet man der alten Feste Wittinghausen sehr oft erwähnt" - pozn. překl.), poněvadž mne tehdy ta věc nezajímala (v originále "da mich aber damals die Sache nicht intres Sirte" /!/ - pozn. překl.), věnoval jsem tomu málo pozornosti.
Luka u Reissrechen
Nad hrdoňovským mostem (v originále "oberhalb der Heinrichsöder Brücke" - pozn. překl.) položená luka byla vlastnictvím Stephana Holzingera, měšťana a právního učence v Pasově (v originále "Bürger und Rechtgelernter zu Passau" - pozn. překl.) až do "Ainlifften Tag des Erstmonaths Nach Christi unseres Herrn und Seligmachers geburt fünfzehn hundertz und in den Ain und achzigsten Jare" (tj. "1. ledna roku 1581 po narození Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele" - pozn. překl.) a náležela k panství Vítkův Kámen (v originále "unter die Herrschaft Wittinghausen" - pozn. překl.). Podle kupní listiny byla zmíněného dne tato luka, zvaná "im Wirth", které nejblíže přiléhaly k "Reißnerovi" (zřejmě myšlen Řeský mlýn /Reißmühle/ - pozn. překl.) prodána Wolfgangu Sprecherovi, Augustinu Auermüllerovi, Hameßi Tüserovi, Kasperu Dannerovi, Wänischi Pänneovi, Stephanu Pänneovi, Hansi Pröllovi, Veichtu Gallizschorovi, Mörtfranu Glaßerovi a Adamu Reißmüllerovi (tj. Adamu, mlynáři na Řeském mlýně - pozn. překl.). Koupě sama byla uzavřena na panství Vítkův Kámen "von dem Edlen und Vesten Haupman Derschäbekpu" (v originále textu takto psáno! - pozn. překl,) a jako svědkem podepsána "von Franz Lüben", tj. tehdejším správcem panství, a opatřena jeho pečetí (v originále "mit dessen Petschaft versehen" - pozn. překl.).
Heimat-Stimmen 1913-1923, s. 29-30
P.S. Titul textu (v originále "Aus der Mappe meines Großvaters") se samozřejmě odvolává na Stifterovo dílo "Die Mappe meine Urgroßvaters" (1841), do češtiny přeložené pod názvy "Z kroniky našeho rodu" (1959) a "Paměti mého pradědečka" (2003). Nespočet omylů, které se v něm dají najít, mi připadá natolik bizarní, že stojí zato ty historie, jakoby opravdu nějaké povídačky "z českých mlýnů" po mlynářových výpravách "nach Neuhaus", tj. do dosti vzdáleného Jindřichova Hradce, do češtiny přeložit. Poslední odstavec o "lukách při Reissrechen" snad čerpá z listiny dochované na zaniklém dnes zcela Řeském mlýně.
Narodil se 16. srpna roku 1878 ve Frymburku čp. 52, tedy na tak řečeném "Herrenmühle", tj. Panském mlýně, zaniklém pod hladinou lipenského přehradního jezera. Jeho otec Ferdinand Preischopf (*30. května 1846, †13. prosince 1922) byl synem už shora zmíněného Johanna Preitschopfa a jeho ženy Kathariny, roz. Schifflerové, matka Maria byla dcerou Andrease Thüra z Velkého Strážného (Großdrosen) čp. 5 a Franzisky, roz. Finkové ze zaniklé osady Rybáře (Fischbäckern, česky i Vyšbohy) čp. 2, farnost Hořice na Šumavě (Höritz). V roce 1905 vystoupil osmadvacetiletý Hans Preitschopf z katolické církve, aby se do ní znovu vrátil 13. února 1919 ani ne 14 dnů před svou svatbou 25. února téhož roku (z církve pak v červenci 1941 dva roky před smrtí vystoupil definitivně znovu) s Aloisií Danielovou, dcerou hostinského ve Frymburku čp. 77 (dům na náměstí dosud stojí) Matthiase Daniela a Anny, roz. Wagnerové z Posudova (Stüblern) čp. 5. Tím byla legitimizována i nevěstina nemanželská dcera Maria (*5. září 1915), která se 20. září 1938 (to už se pro září užívalo těsně před pomnichovským záborem "národoveckého" německého označení "Scheiding") ve Frymburku provdala za úředníka firmy Vltavský mlýn (Moldaumühl) v Loučovicích (Kienberg) bratří Porákových Rudolfa Kraupatze, bytem ve Frymburku. Mariin horkokrevný otec měl za sebou bouřlivé mládí. Podle českého tisku alespoň, který v životopise vyučeného mlynářského chasníka, bývalého krajánka a prachatického redaktora svého vlastního, údajně zcela protičesky štvavého nacionálního týdeníku "Deutsch Böhmerwald", nalezl výrok 3 dnů vězení u okresního soudu v Leopoldově ze dne 14. února roku 1898 za krádež dvou korun a čtyřiceti haléřů jisté služce a 8 dnů vězení posty zostřeného u okresního soudu v Mostě (Brüx) ze dne 22. prosince 1899 za tuláctví a žebrotu, 6. a 8. září roku 1908 pak se měl Hans Preitschopf vyznamenat na protičeských demonstracích v Kašperských Horách (Bergreichenstein) zločinem veřejného násilí, přestupkem proti bezpečnosti těla a přestupkem urážky stráže, jak konstatoval v listopadu 1908 a v květnu 1909 okresní soud v Písku. Německý tisk si stěžoval na zaujatost tohoto soudu stejně jako český z opačného důvodu, totiž že odsouzený odmítl nastoupit trest a soud ("rakouská spravedlnost", psalo se s despektem) ho k tomu nedokázal přimět. Až v roce 1910, kdy uplynuly od Preitschopfových výtržností více než dva roky, byl donucen ke dvěma měsícům vězení, kdy mu tak měla být k radosti citovaných už českých periodik odňata možnost kandidovat ve volbách. V roce 1929 vidíme už padesátiletého muže na kandidátce voleb do Poslanecké sněmovny republiky Československé (ten stát dal mezi válkami kvést i bohaté propagaci letoviska a vzdušných lázní Frymburk) za Deutsche Nationalpartei - Sudetendeutscher Landbund čtyři roky předtím, než byla DNP a NSDAP, které se stačil stát místním předákem, zapovězena. To už měl ovšem "Schriftleiter" Preitschopf za sebou bohaté aktivity před válkou i po ní. Rozuměj tu světovou válku první, poněvadž tu druhou, možná na své štěstí, už nepřežil. Nejen místní "domovské slavnosti", tak řečené "Heimatfesty", o nichž svědčí i tištěné sborníky, ale také tisková agitace pro památníky Stifterův a Sechterův (oba jsou ovšem i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže) měly nesporně za cíl uchovat německý ráz města i kraje, který dnes pro nás zčásti zcela zmizel pod vodní hladinou. Muž z mlynářského rodu, "Parteigenosse", tj. "stranický soudruh", Hans Preitschopf, tomu, co následovalo, svou náhlou smrtí 6. ledna roku 1943 (tehdy začátkem měsíce sevřela Rudá armáda u Stalingradu nepřítele, tj. jeho 6. armádu, takříkajíc do kleští) v nedožitých 65 letech věku zasažen infarktem "mitten in der Arbeit", tj. "uprostřed práce", vlastně šťastně ušel.
- - - - -
* Frymburk / Rožmberk nad Vltavou / † † † Frymburk
